Po několika letech byl přeložen do trestaneckého pracovního tábora a pracoval na farmě. V roce 1968 rozhodl soud o prominutí zbytku trestu. Shodou okolností se však dopis s touto dobrou zprávou do Johnových rukou nikdy nedostal. Život v pracovním táboře nebyl snadný a bez naděje na propuštění. John ztrácel smysl života. Přesto poslušně pokračoval v každodenní dřině, i když „jeho“ farmář zemřel. Po dlouhé době se o jeho situaci dozvěděl jeden soudní úředník, vyhledal jej a oznámil mu, že jeho trest doživotí byl prominut. Byl volný! Příběh končí otázkou: „Vadilo by vám, kdyby vám někdo poslal důležitou zprávu - tu nejdůležitější ve vašem životě - a tu by vám po celé dlouhé roky nikdo nedoručil?“ My se dennodenně setkáváme spíše se špatnými zprávami, které mnohdy rádi rychle šíříme dál. Raději dělejme něco pro to, aby lidé kolem nás dostávali ty radostné. Co nejrychleji.

ERWIN KUKUCZKA