Vrchlický tvořil v Bystrém

V Bystrém byla provdána dcera básníka Jaroslava Vrchlického Milada. Básník trávil v Bystrém prázdniny v letech 1904 až 1906, když sem přijížděl na návštěvu za svou rodinou. Pobýval u své dcery a zetě Gabriela Imanuela Čápa-Horčápského (1873- 1954, publicista, spisovatel, autor „Vzpomínek na Mistra Jaroslava Vrchlického“, bratr spisovatelky Růženy Svobodové).

Zeť Vrchlického pracoval čtyři roky jako hospodářský úředník na bysterském zámku. Zároveň na zámku bydlel se svou rodinou a ve svém bytě zařídil každoročně „útulný, slunečný pokoj, v němž Jaroslav Vrchlický ze svého pobytu v Bystrém sedával a psal své básně.“ Vrchlického zeť vzpomíná, že „Vrchlický psával obyčejně ráno, jak vstal, mezi desátou a jedenáctou hodinou zašel si do městského hostince Na radnici na čtvrtku vína neb na sklenici bysterského piva, o němž říkal, když se někdo ptal, zda mu neuškodí pivo dopoledne, že je tak slabé, že nemůže slabostí vytéci ze sudu a aby vyteklo, že se musí vypumpovat“. Odpoledne podnikal sám nebo s rodinou vycházky do okolí, do Hartmanic, Hlásnice, Svojanova, Nyklovic nebo do nedalekých lázní Balda.

Vrchlický se během pobytu scházel také s různými zajímavými lidmi, v Bystrém ho navštívil i Milan Rastislav Štefánik. Bysterští si Vrchlického velmi vážili. V roce 1903 (na oslavu Vrchlického padesátin) sehráli bysterští ochotníci jeho jednoaktovku Závěť Lukavického pána, později (v roce 1912) hru Noc na Karlštejně, obyvatelé Bystrého uspořádali na počest Vrchlického dokonce „akademii se zpěvy a deklamacemi,“ které se Vrchlický zúčastnil nejen svou přítomností, ale i přednesem přednášky v tělocvičně školy na téma Erbenovy Kytice. V Bystrém a okolí nalézal Vrchlický náměty pro svou básnickou tvorbu. Vycházel z místních pohádek, legend a pověstí, záznamů písmáka Federsela a dalších písemných zdrojů, případně z vlastních prožitků. Přímo s Bystrém jsou spjaty dvě básně Vrchlického: Shnilé obilí (Selské balady) a Balada bysterská (Zaváté stezky).

Do Nedošínského háje mířili dříve studenti gymnázia

Nedošínský háj je les, rozkládající se mezi obcemi Nedošín a Tržek. Původně panská obora Vratička, počátkem devatenáctého století upravená na romantický park s četnými pavilony a temply.

V první polovině devatenáctého století zde vzniklo výletní místo litomyšlské městské společnosti. Studenti litomyšlského gymnázia a zejména posluchači filozofie chodili do Nedošínského háje do roku 1856 slavit svátky jara a mládí, tzv. majáles. Tato skutečnost se objevuje v Jiráskově novele Filozofská historie: „Ó Nedošíne, Nedošíne, sláva tvá pominula! Prořidlo tvé stromoví, ty tam jsou pavilónky, eremitáže, zmizela letní síň, kde se za veselé hudby jará mládež tanci oddávala. Ale tenkrát, tenkráte ještě kvetla sláva háje Nedošínského. Cesta vedoucí vesnicí k háji a druhá kaštanovou alejí kolem rybníka před hájem se lesknoucího ani se netrhla. Za rybníkem hned zelenalo se husté stromoví v novém světlém šatě. Nad hájem vypínal se dosti strmý, hustě zarostlý svah, na jehož planince háj se dále rozkládal. Dnes zvučel všechen veselým hovorem, křikem, smíchem, hudbou i zpěvem. Blížící se již zdaleka slyšeli jásavou muziku z hlubin hájových, a když umlkla, rozléhal se jasným vzduchem sborový zpěv. Stinnou klenbou košatých stromů zaznívala starostudentská píseň.“

V roce 1949 byl háj prohlášen přírodní rezervací, v roce 1992 přírodní památkou. Dnes zbyla již jen kamenná kaplička svatého Antonína nad pramenem.

MILAN BÁČA