„Stodolu jsem vyslýchal v kuse 36 hodin a přiznal se ke všem vraždám,“ vzpomíná Libor Cach, který byl tehdy kriminalistou ve Svitavách. Vypráví o případu, který nemá v dějinách české kriminalistiky obdoby. Koncem dubna to bude 20 let, co poslal Krajský soud v Hradci Králové manžele Stodolovi do vězení na doživotí.

Jenže do té doby zabili 8 lidí. Hrůzné činy jim procházely, i kvůli práci policie. Ta totiž často uzavírala záhadná úmrtí jako sebevraždy nebo přirozenou smrt. „Všude se projevovala nekvalitní práce. Policie v Kutné Hoře tenkrát šetřila peníze na zdravotních pitvách na nepravém místě. Spokojila se s nedokonalými pitvami,“ tak to vidí s odstupem času Cach.

Bývalý kriminalista Libor Cach vyslýchal sériového vraha Jaroslava Stodolu. Byl první, komu se přiznal ke všem osmi vraždám.Bývalý kriminalista Libor Cach vyslýchal sériového vraha Jaroslava Stodolu. Byl první, komu se přiznal ke všem osmi vraždám.Zdroj: Deník/Iveta Nádvorníková

Podobným směrem šlo i prvotní vyšetřování úmrtí dvou žen na Svitavsku. O tom bude i tento první díl rozhovoru s Liborem Cachem.

Druhý díl, který vyjde ve středu 10. dubna, bude o nekonečném výslechu, který vedl Cach se Stodolou. „Tykali jsme si a pak jsem se na něj podíval a viděl, že se chce té tíže zbavit a říkám: Tak Jardo, řekni nám, jak to bylo,“ vzpomíná kriminalista.

Třetí díl rozhovoru vyjde v pátek 12. dubna a tam se zaměříme na Danu Stodolovou a také na to, že celý případ změnil práci policie. „Poté v celé republice přišel boom toho, že výjezdy kriminalistů byly na všech úmrtích.“

V Brněnci na Svitavsku to byla poslední vražda, kterou manželé Stodolovi spáchali. Tehdy v domě zabili dvě starší ženy. Jak vzpomínáte na začátek vyšetřování?

Pamatuji si to přesně, stejně jako další data. Skutek se stal z 2. na 3. prosince 2002, ale myslím si, že bylo 3. prosince 2002, když jsme v poledních hodinách obdrželi telefonát. Syn se nemohl dovolat matce, která byla v té době na návštěvě a přespávala v domě v Brněnci u své sestry a matky. A od 2. prosince mu z toho domu nikdo nebral telefon a dům byl zamčený, všechna okna zavřená.

Proto zavolal na linku 158, co zjistili policisté, když se dostali dovnitř?

Zjistili, že babička žije. Byla však zmatená, nevěděla, co se stalo. V obývacím pokoji ležela na zemi jedna žena a druhou nikde neviděli. Proto volali nám na kriminálku z obvodního oddělení a také záchranka, že převáží starší paní na hranici života a smrti do nemocnice a neví, co se v domě stalo.

Dvojice násilníků utýrala ve sklepě domu v Pohodlí u Litomyšle mladého muže.
Vrazi utýraného mladíka uvařili a kosti spálili. Horor v Pohodlí u Litomyšle

Jak jste postupovali dál? 

Sestavili jsme s vedoucím oddělení Janem Trundou výjezd a vyrazili do Brněnce. Bylo jasné, že se tam něco stalo. Už první policista z obvodu řekl, že dům byl zamčený a do domu lezl pootevřeným okénkem nad vstupními dveřmi, za kterým byla velká krabice, kterou musel shodit, aby se dostal dovnitř. Bylo nepravděpodobné, že by někdo dovnitř vlezl tamtudy, protože by krabici shodil. Dále uvedl, že v kuchyni našel na pohovce zastlanou babičku. Byla přidušená, ale žila. V obýváku ležela další žena, matka oznamovatele, bez známek života a kde je třetí, se nevědělo.

Kde jste nakonec druhou oběť našli? 

Nechtěli jsme znehodnotit stopy a po prohlídce dalších prostor jsme našli třetí ženu mrtvou ve vaně. Vypadalo to na násilnou smrt, takže jsme volali krajský výjezd a poté začali s ohledáním místa. Žena v obýváku byla uškrcena, měla omotaný šátek kolem krku. Žena ve vaně měla podřezané žíly na ruce.

Manželé Stodolovi v té době bydleli v nedaleké ubytovně v Brněnci. Té ubytovně se říkalo Kolářovic dům nebo také Kasino. To bylo první vodítko k pachatelům? 

Libor Cach (56 let)

Začínal na obvodním oddělení Policie ČR v Moravské Třebové, odkud se dostal ke kriminální policii. Pracoval jako vyšetřovatel, zástupce vedoucího, vyjednavač a nakonec i jako šéf svitavské kriminálky. U policie působil 25 let. Kromě případu manželů Stodolových vyšetřoval i další závažné případy, mimo jiné vraždu čtyř dětí v Širokém Dole, které zavraždila jejich matka a dostala doživotí. V roce 2014 poprvé vyhrál komunální volby v Dlouhé Loučce u Moravské Třebové a stal se starostou. Obec vede dodnes a kromě toho vyučuje kriminalistiku na střední kole v Moravské Třebové.

Právě přidušená žena prvotně policistovi z obvodu řekla o Kolářově domě, ale tehdy její slova nedávala smysl. Až po nějakých dnech jsme usoudili, že tam byl někdo z té ubytovny. Kolářův dům byla ubytovna Vitky.

Co následovalo?

Ještě ten den jsme udělali lustraci lidí, kdo tam vlastně bydlí, abychom měli přehled. Mimo jiné jsme zjistili, že tam pobývá Stodola s manželkou, který má kriminální minulost. Bydlel na Kutnohorsku v obci Slavošov a do Brněnce se přistěhovali před několika měsíci. Už tehdy jsme se domnívali, že by někdo z té ubytovny mohl být u zavražděných žen doma.

Jenže vy jste měli i jiné verze, co se vlastně stalo, že? 

Protože dům byl zamčený, tak se to už v noci uzavíralo s tím, že sestry se pohádaly. Žena ve vaně měla podřezané žíly, a dokonce měla i nářezy. Sebevrazi si totiž zkouší, jakou silou musí zatlačit na nůž, než teče krev. Byl tam nůž, krev a taky několik podivných věcí.

Jakých?

Svědčily o tom, že to mohlo být i jinak. Nicméně krajský výjezd se s námi rozcházel v noci s tím, že více řekne soudní pitva dvou zemřelých žen. A zřejmě se to mohlo stát tak, že se sestry pohádaly, sestra zabila sestru uškrcením a přidusila matku. Pak nad tím hrozným činem zapřemýšlela a spáchala sebevraždu. Takhle by to mělo logiku, ale několik věcí tam bylo hodně divných.

Dům v Brněnci, kde Stodolovi vraždili. Jeho současný stav.Dům v Brněnci, kde Stodolovi vraždili. Jeho současný stav.Zdroj: Foto: Petr Švancara

Co například vám přišlo divného?

U vany, kde leželo jedno z těl, byly papuče, jako když je vezmete a postavíte je tam v krásné pozici vedle sebe. Kdežto když někdo leze do vany a chce si brát život, shodí papuče a nikdy nebudou takhle srovnané. To je nesmysl. To byla jedna věc. Další potom v ložnici, kde stál malý kulatý stolek, na něm byl odhrnutý ubrus a váza. Vedle stolku byla dvě křesla a u nich na zemi pohozené věci. Ani ti největší bordeláři si neházejí věci na zem, dají je na křesla, židli, postel. Ty věci tady byly pohozeny na zemi, ale původně bylo zřejmé, že byly na křeslech.

Ještě něco? 

A proč je ve váze popel z cigarety, když ani jedna z těch žen nekouřila. Navíc protřelí zločinci vědí, že kriminalistika rychle postupuje dopředu a že i sliny s sebou nesou stopu krevní skupiny nebo přímo DNA. Takže zkušení zločinci vědí, že tam nemůžou nechat vajgly.

Krajský soud v Hradci Králové 11.května 2012 tehdy sedmatřicetileté Romaně Z. uložil doživotní trest za vraždu jejích čtyř dětí v obci Široký Důl na Svitavsku v roce 2011.
Tragédie z Krkonoš budí vzpomínky. Před 11 lety matka u Svitav zabila čtyři děti

Takže ani tady jste je nenašli?

Nebyly tam, jenom popel. Kdo tam vykouřil cigaretu nebo dvě, tak si vajgly odnesl. Někdo tam seděl, byli dva a radili se, jak to tam zamaskují? A takhle jsme si s kolegou ve tři hodiny ráno lámali hlavu, ale jinak v tom někteří měli jasno.

Manželé Stodolovi

Jaroslav Stodola (* 8. května 1966) a Dana Stodolová, rozená Bábiková (* 19. července 1970) jsou čeští sérioví vrazi, kteří v letech 2001 a 2002 zavraždili a oloupili 8 osob důchodového věku. Naposledy vraždili v Brněnci na Svitavsku, kde zabili dvě starší ženy. Celkem se manželé Stodolovi dopustili 17 závažných trestných činů, za které byli oba odsouzeni na doživotí.

Bylo to uzavřené jako vražda a sebevražda?

Ne, čekalo se na pitvu. Nevěděli jsme, kudy se do domu pachatel dostal a kudy ven, bylo to celé divné.

Co vám odhalila pitva? 

Druhý den přišly výsledky pitvy s tím, že žena ve vaně má v sobě hodně krve a že podřezání nebylo příčinou smrti. Zemřela na posttraumatický šok. Bylo jasné, že se tam stalo něco víc. Navíc ta žena ve vaně měla zlomenou jazylku, což je chrupavka, která je kolem hrtanu. Byla škrcená. Byť vznikly prvotně i verze o sestrovraždě a následné sebevraždě, našli se na kraji dva stateční operativci Jan Lomnický a Jan Žirovnický, kteří s námi od počátku úzce spolupracovali na naší verzi o vrazích zvenčí. Obou si neskutečně vážím, protože je považuji za jedny z nejlepších, ne-li nejlepší ve svém oboru. Všechny ostatní domněnky jsme společně postupně vyvraceli.

Na počátku tedy bylo více verzí, ale tu hlavní museli vidět všichni, ne?

Rodilo se to obtížně. O zlomenině jazylky jsme slyšeli další možnosti vzniku tohoto zranění, například když si brala život, tak se řízla, udělalo se jí špatně a jak byla v mdlobách, tak narazila na hranu vany. A takhle si zlomila jazylku. Podle nás to ale byl nesmysl.

Přece to nebylo možné takhle uzavřít?

Samozřejmě jsme to takhle uzavřít ani nechtěli. Z kraje sem dál jezdili vyšetřovat operativci Jan Žirovnický a Jan Lomnický. Viděli stejné problémy jako my. Začátky byly složitější. Postupem času všichni pochopili, že to bylo jinak. Den po oznámení jsme vytvořili s šéfem svitavské kriminálky Janem Trundou tým s názvem Sestry a ten jsme naplnili našimi lidmi. Současně se vytvořily vyšetřovací verze, které jsme museli potvrdit nebo vyvrátit. Byl jsem tehdy šéfem týmu a řekli jsme si, co všechno musíme udělat. S námi v tom samozřejmě byli i ti dva krajští operativci.