„U výslechu se Stodolou jsme se 'skamarádili'. Vy s ním musíte vykouřit cigaretu, musíte s ním chodit na záchod. Já jsem měl největší strach, že mi skočí ze čtvrtého patra z toho schodiště na krajském ředitelství a mě zavřou. Musíte se s ním bavit tak, že to neříká policajtovi, ale kamarádovi,“ vzpomíná Libor Cach, který byl tehdy kriminalistou ve Svitavách.

V třídílném rozhovoru vypráví o případu, který nemá v dějinách české kriminalistiky obdoby. Koncem dubna to bude 20 let, co poslal Krajský soud v Hradci Králové manžele Stodolovi do vězení na doživotí.

Manželé Jaroslav a Dana Stodolovi
Vraždy Stodolových v Brněnci. Stopy vedly do Kasina, vzpomíná kriminalista

Jenže do té doby zabili 8 lidí. Hrůzné činy jim procházely, i kvůli práci policie. Ta totiž často uzavírala záhadná úmrtí jako sebevraždy nebo přirozenou smrt.

V první části rozhovoru, který vyšel v Deníku minulý pátek 5. dubna (lze si ho přečíst na webu zde.) jsme se dozvěděli, jakým směrem se ubíralo prvotní vyšetřování úmrtí dvou žen na Svitavsku.

Dnešní druhý díl, bude o nekonečném výslechu, který vedl Cach se Stodolou. „Tykali jsme si a pak jsme se na něj podíval a viděl, že se chce té tíže zbavit a říkám: Tak Jardo, řekni nám, jak to bylo,“ vzpomíná kriminalista.

Třetí díl rozhovoru vyjde v pátek 12. dubna a tam se zaměříme na Danu Stodolovou a také na to, že celý případ změnil práci policie. „Poté v celé republice přišel boom toho, že se jezdilo na všechna úmrtí.“

Kdy se vyšetřování zlomilo a ukázalo na manželé Stodolovi?

V kanceláři na nástěnce mého šéfa Jana Trundy visela velká fotka Jaroslava Stodoly. Namalovali jsme na ni červeným zvýrazňovačem kruhy jako terč. Už tehdy říkal, že to je náš člověk, násilník. Navíc paní mluvila o Kolářově domě, kde v té době bydlel. Vytěžovali jsme osoby z ubytovny, mluvili jsme i se Stodolou, jestli si něčeho nevšiml. Nikdo o ničem nevěděl, ženské neznali.

V téhle fázi působil klidně?

Ano, bez problémů. Nicméně jsme tam policisty posílali poměrně často, operativce nebo kolegy z obvodního oddělení.

To je muselo rozhodit, že?

Mimo jiné jsme Stodolu znervózněli tím, že jsme nechali prohledat řeku, která teče vedle domu. A jak se policisté brodili řekou a chodili po břehu, tak šel Stodola kolem nich opilý a začal se vyptávat. Ztratil zábrany, které měl, když byl střízlivý. Ale neptal se normálně, byl na tu situaci hodně rozladěný, nezvládl to a začal na policisty pořvávat, co tam hledají. Přitom ho to vůbec nemuselo zajímat, když s tím neměl nic společného. V té době jsme pochopili, že on s kriminální minulostí by mohl být hlavním podezřelým.

Libor Cach (56 let)

Začínal na obvodním oddělení Policie ČR v Moravské Třebové, odkud se dostal ke kriminální policii. Pracoval jako vyšetřovatel, zástupce vedoucího, vyjednavač a nakonec i jako šéf svitavské kriminálky. U policie působil 25 let. Kromě případu manželů Stodolových vyšetřoval i další závažné případy, mimo jiné vraždu čtyř dětí v Širokém Dole, které zavraždila jejich matka a dostala doživotí. V roce 2014 poprvé vyhrál komunální volby v Dlouhé Loučce u Moravské Třebové a stal se starostou. Obec vede dodnes a kromě toho vyučuje kriminalistiku na střední kole v Moravské Třebové.

Jaké měl za sebou v té době známé delikty?

V minulosti měl na kontě majetkové zločiny i násilnou činnost, nějaké ublížení na zdraví. Pro nás to byla osoba číslo jedna, na kterou jsme se zaměřili. Začali jsme si o něm zjišťovat i na Kutnohorsku ve Slavošově, kde bydleli. Tam zemřeli za podivných okolností jejich sousedé.

Jenže tam to uzavřeli jako sebevraždu nebo přirozenou smrt…

I nám to ale přišlo divné, proto jsme se začali jeho směrem intenzivně zajímat. Od činu v Brněnci už uběhly týdny a bylo dohodnuté, že po Stodolově reakci u řeky, která byla nepřiměřená, a po zjištěních ve Slavošově, jsme rozhodli o nasazení operativní techniky. Instinkt nám velel, že je tam něco divně.

Co si pod pojmem operativní technika mají čtenáři představit?

Prostorové odposlechy. Jakou formou a za jakých okolností, to samozřejmě sem nepatří, ale výsledkem by bylo, že bychom měli záznam o tom, jak se Stodolovi baví o našem deliktu. Měli jsme to vymyšlené a seděl jsem u šéfa krajské kriminálky. V té fázi zavolal kolega ze Svitav, že se Stodola pokusil o sebevraždu, vzal si nějaké prášky a skončil na interně v nemocnici ve Svitavách. Byl to pátek 13. prosince. Na odposlechy nedošlo. Sedl jsem do auta a jel zpět do Svitav. Následně jsme zjistili, že Stodola z nemocnice odešel na revers. Sbalili si věci a odjeli s manželkou do Slavošova.

Dostal strach?

Bylo to jasné, viděl policii, byl nervózní, nezvládl to… Byli u matky Dany Stodolové. Současně jsme prověřovali úmrtí ve Slavošově, která se nám nezdála. Jeden soused zemřel v posteli, zahořela mu peřina od zapálené svíčky. Další sousedka byla zakopaná v kompostu. Umírali kolem nich staří, nemohoucí lidé, bezmocní, kteří se nemohli bránit a všude to bylo o penězích.

Když odešel Stodola do Slavošova, zhatilo to vaše vyšetřování?

Ne, skutek se stal u nás. Mohli jsme to udělat dožádáním a požádat kolegy v Kutné Hoře, ale vzhledem k okolnostem s jejich činy, jsme jim moc nevěřili a jejich práci už vůbec ne. Proto jsme si šetření dělali sami. To už byl leden, ale v této fázi jsme nabyli přesvědčení, že Stodola je ta správná osoba, kterou se máme zabývat.

Proč podle vás utekl ze Svitavska?

Cítil, že asi tušíme, že může být vrahem. U Dany Stodolové jsme zjistili, že se živila prostitucí v zahraničí, a navíc si brala v minulosti život podřezáním žil. Takže věděla, že se nedělá jeden řez, ale nářezy a je jich vícero. Navíc po našem skutku uhradili dluh, který měli. I tyto skutečnosti nepřímo ukázaly na Stodolovi.

Dvojice násilníků utýrala ve sklepě domu v Pohodlí u Litomyšle mladého muže.
Vrazi utýraného mladíka uvařili a kosti spálili. Horor v Pohodlí u Litomyšle

Co je ještě směřovalo k vraždě v Brněnci? 

Zjistili jsme, že si k ženám v Brněnci v minulosti přišli půjčit cukr. Věděli, kdo v domě žije, že jde o staré ženy. Okoukli, kde je kuchyň, pokoj. Proto jsme ve Slavošově byli vícekrát a dělali sami pátrání. Viděli jsme jednotlivé skutky a bylo pro nás nepochopitelné, že zemřel soused za jejich domem, sousedka vedle, soused naproti přes silnici a zkrátka všechny ti lidé odpovídali stejnému modu operandi.

Byly ty činy podobné tomu v Brněnci?

Všechno bylo podobné. Osoby byly zardoušené nebo se maskovalo uškrcení, stejně jako u té sousedky v kompostu. Všude se projevovala nekvalitní práce policie, nadřízených, ale především do toho zasáhla stránka lékařských zpráv.

Dům v Brněnci, kde Stodolovi vraždili. Jeho současný stav.Dům v Brněnci, kde Stodolovi vraždili. Jeho současný stav.Zdroj: Foto: Petr Švancara

Pitva přece musela prokázat, že šlo o cizí zavinění, že?

Ale některé věci se jakoby nedělaly, asi tam šetřili na pitvách nebo nevím. Objevily se stejné prvky, starý člověk, ziskuchtivost majetku, poměry u sousedů znali. Když jsme chtěli v Kutné Hoře vysvětlit, že je potřeba se společně vrhnout na Stodolu, tak jsme dostali zprávu, že je zadržený pro loupež. Se ženou spáchal loupež na seniorovi, kterého přepadli pod záminkou napití se vody. Jenže on jim tehdy řekl, že každou chvíli má přijít jeho syn, tak ho nezavraždili. Stodolovi utekli, a přitom je zahlédl jeden policista z Kutné Hory, který Stodolu znal. Seniora zavřeli jen ve sklepě a ten ho následně identifikoval. Policisté oba Stodolovi zatkli a čekalo se na řízení o této loupeži.

Tak to už bylo na dobré cestě. Co vy na to?

Vyrazil jsem s kolegy Jagošem, Lomnickým a Žirovnickým do Kutné Hory. Přijeli jsme na kriminálku a domluvili jsme se, že se Stodolou potřebujeme mluvit ohledně naší věci v Brněnci. Měli jsme šanci se Stodolou krátce promluvit, než jsme začali brousit na téma jejich skutků, sousedů ve Slavošově a vedlejší vesnici. Kontroloval nás jeden jejich policista a když zjistil, že se nebavíme jen o svitavských věcech, ale i o Kutné Hoře, tak nás utnuli. To se nám nelíbilo, proto Honza Lomnický volal na policejní prezidium, že máme podezření, že Stodola spáchal trestné činy nejen na Svitavsku, ale i na Kutnohorsku.

Bývalý kriminalista Libor Cach vyslýchal sériového vraha Jaroslava Stodolu. Byl první, komu se přiznal ke všem osmi vraždám.Bývalý kriminalista Libor Cach vyslýchal sériového vraha Jaroslava Stodolu. Byl první, komu se přiznal ke všem osmi vraždám.Zdroj: Deník/Iveta Nádvorníková

Byli jste úspěšní?

Svolala se schůzka s kolegy ze Středočeského kraje a tehdy přijeli i Jihočeši, kteří měli podivnou vraždu v Kardašově Řečici. Podezřelou tady byla Dana Stodolová. Na téhle schůzce nás sedělo opravdu hodně, ale Kutná Hora si hájila, že má vše v pořádku. Nicméně na policejním prezidiu šéf rozhodl, že se to začne prověřovat z gruntu. Bylo dohodnuté, že my na tom budeme pokračovat společně s kolegy z Hradce Králové.

Stodolovi byli ve vazbě ale jen za loupežné přepadení. Co jste na ně měli vy? 

Byli vyšetřováni pod Kutnou Horou pro danou loupež, a to vazebně. My měli nějaké nepřímé důkazy, například odcizenou vrtačku, zajištěnou v bazaru ve Zruči nad Sázavou, která byla odcizena na jednom z inkriminovaných míst a způsob provedení činů na několika místech byl stejný. Když jsme vše dali do kupy, bylo jasné, že ho musíme vyslechnout.

Manželé Stodolovi

Jaroslav Stodola (* 8. května 1966) a Dana Stodolová, rozená Bábiková (* 19. července 1970) jsou čeští sérioví vrazi, kteří v letech 2001 a 2002 zavraždili a oloupili 8 osob důchodového věku. Naposledy vraždili v Brněnci na Svitavsku, kde zabili dvě starší ženy. Celkem se manželé Stodolovi dopustili 17 závažných trestných činů, za které byli oba odsouzeni na doživotí.

Kdy jste je konečně vyslechli? 

Bylo 3. února 2003, když jsme si Stodolovi brali z vazby na výslech do Hradce Králové. S kolegou Jagošem jsem vyslýchal Stodolu, kolegové Lomnický a Žirovnický Stodolovou. Měli jsme určitý plán. Do výslechu musíte s něčím jít, ale na druhou stranu je potřeba i určitá kreativita, reagovat na to, co řekl, co můžete předestřít a čím ho rozmluvit. Je to psychologie. Není hodný a zlý policista, akorát jeden z policistů má slabší nervy.

Jak na vás Stodola při výslechu působil?

On tušil, že my víme. Když si ho berete pryč a vezete do Hradce Králové z věznice, kde je pro nějakou loupež, tak tuší, že si ho nebereme z plezíru. Na druhou stranu to nebylo o tom, že by se hned na začátku přiznal. To vůbec ne.

Bylo to s ním složité, než se přiznal?

Ano. My jsme s ním skutečně mluvili 36 hodin v kuse, včetně prověrky výpovědi na místě. To je něco, nad čím dnes kroutím hlavou, jak jsme to mohli vydržet. My i on.

Jak s vámi komunikoval?

Museli jsme ho rozmluvit. Kdo nikdy nedělal výslech, tak neví, o čem to je. Bylo to obtížné, ale v prvních hodinách jsme viděli, že se s ním dá mluvit o čemkoliv, ať už o zločinu nebo něčem jiném. Už předtím jsme se viděli, věděl, s kým má tu čest a trochu nás znal. To bylo dobré. Na téma Brněnec jsme s ním už mluvili. Věděli jsme, do čeho jdeme. Prvních 12 hodin bylo oťukávání. Věděl, že jsme tam kvůli objasnění a on proto, aby lhal a vše zapřel. A hlavně, aby popřel, že manželka udělala zločin s ním.

Takže ji bránil?

On ji vždycky bezmezně miloval a ona ho řídila. Nebylo to o tom, že by byl prachsprostý vrah. Byl vykonavatelem její vůle. Silný, velký, kus chlapa a fyzickou sílou plnil její přání. Stodolová byla mozkem toho, co budou dělat, ale zejména velký manipulátor. To jsme na začátku věděli a do té roviny jsme to i cpali, že byl jí řízený. Nakonec jsme zjistili, že tudy to nepůjde, že ji bude pořád hájit, protože ji miluje. Po 36 hodinách přiznání nebylo o tom: my jsme to provedli. Ale já jsem to udělal, ona o tom nic neví. Takže prvotně popsané skutky uváděl pozměněné, aby ji hájil.

Krajský soud v Hradci Králové 11.května 2012 tehdy sedmatřicetileté Romaně Z. uložil doživotní trest za vraždu jejích čtyř dětí v obci Široký Důl na Svitavsku v roce 2011.
Tragédie z Krkonoš budí vzpomínky. Před 11 lety matka u Svitav zabila čtyři děti

Nakonec se vám přiznal se ke všem činům?

Ano, ale pouze zčásti. Pořád ještě spoléhal na to, že tyto věci jsou již ukončené, a že tedy nemá co objasňovat. Navíc o jednom ze skutků vůbec nemusel vědět, spáchala ho sama Stodolová v Kardašově Řečici v době, kdy on byl ve výkonu trestu.

Proč vlastně výslech trval dlouhých 36 hodin? 

Výslech trval tak dlouho, protože se postupně přiznával a my jsme to nemohli přerušit. Byli jsme tam hlavně od toho, aby začal objasňovat dvě vraždy a jeden pokus v Brněnci, protože tento náš zločin jsme důvěrně znali. Byli jsme první, kteří od něj slyšeli, jak to celé bylo. Ale neznali jsme detailně spisový materiál případů z Kutné Hory, pouze povrchně z informačních systémů policie. V té době nám stačilo Stodolovo doznání k našemu případu a připouštěl i skutky v sousedství. Skutečně 4. února 2003 byli oba Stodolovi vyšetřovatelem Milanem Šimkem obviněni ze skutků na Svitavsku s tím, že krajské vyšetřovatele čekal další nelehký úkol spojit všechny případy na Kutnohorsku a postupně je procesně dokazovat.

Foto z rekonstrukce vraždy v Brněnci, kde Stodolovi zabili dvě ženy.Foto z rekonstrukce vraždy v Brněnci, kde Stodolovi zabili dvě ženy.Zdroj: Deník/Iveta Nádvorníková

Bylo mu to líto?

Věděl, že nepovolíme. Viděl, že se už musí přiznat. Rozvykládal se o Brněnci a později jsme mu předestírali i další zločiny. Po 12 nebo 15 hodinách začal vykládat, že neví, co se s ním vždycky stane. Uváděl, že mu nějak cvakne v hlavě a potom teprve vraždí. Na to jsme reagovali, že mu pomůžeme, že musí být vyšetřený jeho duševní stav, aby se zjistilo, jestli je v pořádku.

Působil trochu jako blázen?

Vůbec ne. Naopak jsme v té fázi už byli v přátelském kontaktu. Musíte se vcítit do něho, být s ním a v uvozovkách ho chápat. Na druhou stranu jste policistou a nepochopíte trestní jednání, které je za hranou všeho. A musíte být takový, který ho chápe, jinak bych ho nemohl vyslýchat. Přijali jsme tu jeho hru. Po těch hodinách jsme si už tykali. Já mu vykládal o svém životě, on zase o jeho bytí. Až jsem se na něj podíval a viděl, že se chce té tíže zbavit, říkám: Tak Jardo, řekni nám, jak to bylo.

Až takhle?

To tak u výslechu je. Vy s ním musíte vykouřit cigaretu, musíte s ním chodit na záchod. Já jsem měl největší strach, že mi skočí ze čtvrtého patra z toho schodiště na krajském ředitelství a mě zavřou. Musíte se s ním bavit tak, že to neříká policajtovi, ale kamarádovi. To je jedna z fází, aby vám důvěřoval. On hledá cestu z problému. A to byla naše strategie, kterou jsme si vzali za své. Jednak platforma kamarádství, aby se přiznal a zbavil se tíže minulosti. Jeho to v té době už trápilo. Byl vícenásobným vrahem. Musel se s tím poprat a jít s tím ven. Byl jsem pomocníkem v jeho hrozné situaci.

Vraťme se ještě k tomu tykání. To je u výslechu běžné?

Není, on nám to nabídl, po těch hodinách. To, že jsme si u výslechu tykali a společně vykouřili mraky cigaret, je pouto, které vás spojuje, dostáváte ho na svou rovinu. To tykání po několika hodinách vyplyne. Prvních 12 hodin jsme se nebavili o zločinech, ale o všem možném, co dělal, jestli má děti, jak se seznámil s Danou a vraceli jsme se k věcem, co už řekl. Je to o určité psychologii.