Asi každý sport se potýká s nedostatkem mládeže. Jak to řešíte v Moravské Třebové, jak vypomáháte malým hráčům, aby u hokeje zůstali?
Nejdůležitější je nezapomenout, že hokej je hra. Ne dril, ne práce, ale hra a je potřeba nechat kluky si hrát a učit se hrou. Práce a stresů si užijí v životě ještě dost.

Funguje projekt hokejové školy?
Hokejová škola má už za sebou pět let. Rekordní sezona pro nás byla v roce 2007, kdy se školy bruslení zúčastnilo 78 chlapců a dívek.

To už je docela dost sezon, aby se dal zhodnotit přínos pro klub.
Pro nás je školička alfa a omega náboru do hokeje. Nemůžeme objet, kdykoli nám chybí hráči, okolní vesnická hřiště. U nás musíme hokejisty vychovávat od prvopočátku. Vedle toho škola bruslení splňuje účel v tom, že se řada dětí naučí bruslit. V letošním roce to bylo například asi šedesát dětí, samozřejmě nejenom kluci, ale i děvčata.

Co vše je potřeba k tomu, aby škola bruslení běžela i v dalších letech?
Za prvé je třeba poděkovat všem dobrovolným trenérům a funkcionářům, kteří odvádějí obrovský kus práce a v zimní sezoně tímto stráví prakticky každé nedělní odpoledne. Nelze opomenout ani podmínky které nám k tomu vytváří město. Je důležité, že vést mládež ke sportu je dnes chápáno jako jasná priorita.

Jaké dojmy a názory mají rodiče samotných účastníků školy bruslení?

Filip Kadidlo chodí na stadion se svým otcem druhým rokem. „Hlavně synovi se po několika hodinách ve škole velmi zalíbilo. Když za námi přišli trenéři, zda bychom nechtěli pokračovat, tak se rozhodl, že zkusí hrát hokej.“ Synovy pokroky otec samozřejmě vnímá. „Určitě tak jako každý malý kluk byl ze začátku rád, že se udrží na bruslích a s hokejkou neuměl vůbec. Za ten rok, co teď absolvoval s přípravkou, ale poskočil hodně dopředu a posun vidím ve všech směrech.“

Do branky se nebojí postavit Michal Randis a podle jeho táty to bylo jeho rozhodnutí. Zatím ho určitě nelituje. „Loni jsme začali chodit na školu bruslení, kde pochytil pohybové základy. Letos se v tom zdokonalil a pak už chtěl do branky, kam se po vánocích dostal. Tím nám navíc začaly brankářské tréninky. Už má za sebou dvě odchytaná utkání.“ Příprava mladého hokejisty je časově náročná. „Třikrát týdně má syn tréninky a v sobotu jezdí s přípravkou na zápasy. Zhruba dvakrát týdně chodíme na veřejné bruslení. Tím to ale nekončí, jakmile dojedeme domů, obouvá si kolečkové brusle anebo aspoň nějakou část hokejové výstroje, aby mohl dál trénovat.“

(dp)