Především v závěru soutěžního ročníku přestal poličský tým hrát v krajské lize důstojnou roli a fasoval jeden dvouciferný příděl za druhým. Vedení klubu tak má mnoho námětů k přemýšlení.

Zatímco v krajské hokejové lize vrcholí boje o medailové pozice a v nich jsou „zainteresovány“ celky z Moravské Třebové a Litomyšle, tak zbývající regionální zástupce má delší čas po sezoně. Řeč je o poličském Spartaku a nutno poznamenat, že konec soutěže byl pro tento kolektiv více než čímkoli jiným úlevou.

Proč? Inu proto, že závěr krajské ligy dohrával v těžké herní i výsledkové krizi a poslední neskončil jenom proto, že Ledeč po základní části ze soutěže odstoupila.

KÁDR SE ROZSYPAL

Problémy začaly Poličku svírat od úvodních zápasů, přestože hned ve svém druhém vystoupení porazila aktuálního finalistu z Moravské Třebové 10:8. Důvod byl nasnadě – odcházející hráči. „Dva měsíce jsme před sezonou pracovali na tom, abychom sestavili kvalitní mužstvo. Vyjednávali jsme o posilách, ty se povedlo získat, proto jsme založili i béčko, aby měli mladí kluci dostatek příležitostí získávat potřebné zkušenosti v dospělém hokeji,“ vyjádřil se trenér a předseda klubu MILOŠ GRUBHOFFER.

Jenže plány začaly brzy brát za své, když řada hráčů neodolala vábení „zvučnějších“ týmů. „Mrzí mě, že nás okolní kluby doslova vytunelovali. A to takové, které netrpí nedostatkem hráčů, mám na mysli hlavně Českou Třebovou a Choceň. Bránit jsme se tomu nijak nemohli, podle regulí jsme je pustit museli. A odešli i někteří naši odchovanci. Chtěli jsme složit dobrý tým, udělali jsme pro to maximum, jenže ti hráči stejně odešli,“ nechápe Grubhoffer.

A připomeňme, že z Poličky nezmizeli žádní tuctoví borci, se jmény jako Zelený, Krajíček, Vyskočil, Jícha a dalšími se počítalo jako se základními stavebními kameny mužstva. Důsledky na sebe nenechaly čekat, najednou Spartak neměl dostatek hráčů na dva týmy mužů a rezervu musel zrušit.

STÁLE HŮŘE A HŮŘE

„Myslel jsem si, že se mladí kluci za této situace chopí své příležitosti, ale tady je pro mě další zklamání. Někteří se nebáli a pomohli, ale jiní to bohužel zabalili, takže jsme zůstali v počtech, kdy jsme na některé zápasy jezdili jenom v deseti dvanácti lidech. A to samozřejmě v takto silné krajské lize nemohlo stačit. Ano, byli jsme schopni odehrát kvalitní utkání, jenže také jsme třeba doma dostali sedmnáct gólů od Havlíčkova Brodu,“ upozornil Miloš Grubhoffer.

S výjimkou lednového vítězství v Litomyšli se Polička výsledkově propadala stále níže až do beznaděje, rozloučila se porážkou od Chocně 2:13 v odvetě čtvrtfinále Poháru Vladimíra Martince a zanechala za sebou trpkou pachuť. „Jako trenéři jsme na konci sezony byli znechuceni, to přiznávám. Hrozně nás to mrzí, protože jsme se snažili udělat všechno pro to, abychom mančaft zvedli a totéž jsme čekali od hráčů, ale někdy jsem měl pocit, že ti si dělají, co chtějí. A netýkalo se to jen zápasů samotných, ale třeba i docházky. Chápu, že kluci mají svoje studijní či pracovní povinnosti, ale když krátce před odjezdem na utkání dostanete pět omluvenek, je to potom těžké,“ povzdechl si Grubhoffer, který v průběhu sezony nahradil na trenérském postu Bohumila Prachaře.

UVAŽOVAT, CO DÁL

Před vedením poličského hokeje tak po nevydařené sezoně stojí úkol vyřešit celou řadu závažných otázek. „V první řadě bylo nutno svolat schůzi našich hráčů, abychom si s nimi vážně promluvili a vyjasnili si, jak si to vlastně dál představují. Protože ani parta nebyla v poslední době taková, jaká by měla být,“ uvedl klubový předseda. „Je nám jasné, že jestliže chceme hrát krajskou ligu, musíme kolektiv doplnit. Ale kladu si otázku, má-li smysl v tomto směru s někým jednat, pokud získané posily stejně odejdou. Nemůže se stávat, že hráči řeknou, že odehrají sezonu v Poličce, a najednou jdou pryč. To se potom jen těžko můžeme odrazit ode dna,“ je si vědom Miloš Grubhoffer.

Jedna věc je ale naprosto zřejmá. Aby se Spartak s někým pouštěl do finančních závodů, to je vyloučeno. „My hráče platit nebudeme a nemůžeme, na to opravdu prostředky nemáme. Ty potřebujeme na jiné účely, jako jsou mládežnický hokej, autobusy a další náklady spojené s činností klubu,“ zdůraznil Grubhoffer.

Toho uplynulá sezona mrzí i ve vztahu k poličským fanouškům. „Chceme, aby hokej v Poličce fungoval, ale to je především na hráčích. Diváci nám přestali chodit a nevím, jestli si to kluci dostatečně uvědomují. Fanoušek pochopí, když se prohraje, jestliže současně uvidí, že tým na ledě odevzdal sto procent. A to, bohužel, v uplynulém ročníku ne vždy viděl. Je teď jenom na nás, abychom ho dostali do hlediště našeho stadionu zpátky,“ uzavřel Miloš Grubhoffer nepříliš pozitivní hodnocení, nicméně s vírou, že budoucnost bude světlejší.