Spartak se znovu zařadil mezi špičku krajské soutěže, která se pro tento rok smrskla na šest družstev. Opět zvládnul úskalí prvního kola play off a dostal se do série o titul. V ní zase nastoupil za stavu 1:1 k rozhodujícímu třetímu klání a, aby toho opakování nebylo málo, tak i tentokrát v něm prohrál.

S vlastními hráči

Poličský hokej už léta vyznává filosofii soustředit se na výchovu svých vlastních hráčů a netahat do týmu cizí posily. Vloni byl výjimkou střelec Martin Kubát, který se však vrátil do Chotěboře, letos se do týmu Spartaku zařadili tři muži z odhlášeného klubu ze Svitav. Je to určitě sympatické a, jak se ukazuje, nemusí to být na úkor výsledků. V České Třebové, která na svoji snahu posilovat se za každou cenu z vyšších soutěží doplatila dvěma semifinálovými kontumacemi, by mohli vyprávět.

Spartak šel do sezony jako jeden z favoritů a s touto rolí se vypořádal, když se od prvních kol pohyboval v popředí tabulky a právě Česká Třebová se mu stala jediným konkurentem v boji o první místo. Dokázal ji však třikrát porazit a základní část vyhrál. V posledním kole ovšem ztratil téměř vyhraný zápas v Lanškrouně a to se mu nakonec stalo osudným. Kdyby k závěru tohoto utkání přistoupil o něco zodpovědněji a nenechal si tak trestuhodně sebrat vítězství, nedostal by se jejich budoucí finálový přemožitel vůbec do vyřazovacích bojů.

Nežli však k jejich opětovnému setkání došlo, museli se Poličští vypořádat v semifinále s choceňským béčkem, jež bylo jejich nejméně vítaným soupeřem, v základní části mu totiž třikrát podlehli. Spíše než play off připomínala tato série přestřelku, vždyť ve dvou utkáních padlo plných osmadvacet gólů. Cíl byl ale splněn a ve finále stanul proti Poličce nečekaný sok, jenž se tam ocitl díky výše zmíněným kontumacím s Českou Třebovou.

Do třetice ano?

Do finále vstoupil Spartak levou mnohou a jejich trenér nemohl tristní vystoupení v prvním zápase dlouho rozchodit. Naštěstí se jeho svěřenci brzy vzpamatovali, uvědomili si, proč vlastně hrají hokej a v odvetě na ledě soupeře vyhráli. Tím zajistili sobě i celé soutěži pravé vyvrcholení, které navštívilo devět stovek diváků.

Napsáno už o této nefalšované a krásné bitvě bylo dost. I o tom, že ji lépe zvládl Lanškroun a zaslouženě vyhrál. Domácí byli nakonec spokojeni s druhou příčkou, i když, ruku na srdce, prohrát podruhé v řadě ve třetím finále, to prostě musí zamrzet. Není ale důvod, proč by se to nemělo povést příště, i když je otázkou, jak budou krajské hokejové soutěže vypadat. Nejvíce bodů uhrála Polička proti Semechnici a Česticím (vždy 12).

Střelci HC Spartak (104 v základní části + 25 v play off): 19 – Boháček, 16 – Švejda, 15 – D. Vápeník, V. Vápeník, 13 – Vašátko, 8 – O. Havlíček, 7 – Musil, 6 – Boháč, 5 – Drobný, Husák, Radiměřský, Veselý, 3 – M. Mach, Šedý, 2 – Češka, 1 – J. Novotný, Štefka.

Hodnocení Deníku

Bylo by to nádhera, kdyby se Spartaku povedlo dotáhnout sezonu ke zlatému konci. Soupeř z Lanškrouna byl sice proti, ale i z druhého místa se v Poličce mohou radovat. Potvrdili tím svoji stabilní výkonnost a navíc prošli soutěže téměř výhradně s vlastními silami a bez posil z vyšších soutěží. Pokud lze najít negativum, tak rozhodně u prvního finálového duelu, při němž si celý kolektiv vybral mimořádně špatnou chvilku. Kdo ví, jak by série dopadla v jiném případě. Přesto si Poličští zasluhují velké uznání.