Na ledě se krajskou hokejovou ligu dohrát nepovedlo. Nechybělo moc, ale koronavirová pandemie ji zastavila v nejlepším, tedy uprostřed rozehrané finálové série. Poslední slovo tak neměli sami hokejisté, nýbrž krajský výkonný výbor, kteří řešil otázku, jak mužstva porovnat do konečného pořadí.

Jeho rozhodnutí je asi logické. Série nebyly dohrány, tudíž se na ně pohlíží tak, jakoby se nehrály vůbec. O první místo se podělí oba finalisté, tedy Chrudim s Moravskou Třebovou, o třetí potom Choceň s Chotěboří. Pořadí na páté až osmé příčce (Česká Třebová, Světlá, Litomyšl, Hlinsko) nebude určeno a držitele letos nepozná Pohár Vladimíra Martince. O devátém místě Lanškrouna bylo rozhodnuto v předstihu.

Tolik tedy ortel „od zeleného stolu“. Nežli pan Koronavirus zastavil nejenom hokejové, ale veškeré sportovní dění v Česku, odehrávaly se na krajských kluzištích pozoruhodné souboje, ke kterým se stojí za to vrátit.

DESET UDÁLOSTÍ KRAJSKÉ LIGY

1. Dva šampióni sezony: Chrudim a Moravská Třebová

„Dělba“ krajského prvenství je unikátní, vzhledem k nastalé situaci však zřejmě všeobecně přijatelná. Finálová série nebyla dokončena a jestli by Chrudimští proměnili „mečbol“ nebo by se Slovanisté ještě vzmátořili k odporu, to zůstane navždy zahaleno rouškou tajemství. Jiná otázka je, zda se zrovna tyto mančafty ocitly ve finálové dvojici po zásluze. Ono kde hledat ve sportu stoprocentní spravedlnost, není-liž pravda… Obě semifinále rozhodovala pátá utkání a složení titulové bitvy tak mohlo být klidně úplně jiné. I štěstí sehrálo svoji úlohu, což však nesnižuje dobrou sportovní výkonnost po celou sezonu, kterou oba týmy v horních patrech pořadí, byť se samozřejmě nevyhnuly ani slabším pasážím. To ale v období od října do března nezvládne nikdo. Ve finále rozhodně nehrály omylem či náhodou a je škoda, že se jejich vzájemné zápolení nedočkalo konce.

Produktivita
1. Vojtěch Augustin (Moravská Třebová) 71 (33 + 38), 2. Igor Čikl (Moravská Třebová) 67 (21 + 46), 3. Lubomír Korhoň (Česká Třebová) 63 (26 + 37), 4. Martin Filip (Česká Třebová) 58 (9 + 49), 5. Tomáš Langr (Moravská Třebová) 53 (22 + 31), 6. Matěj Pavlovský (Moravská Třebová) 53 (20 + 33), 7. Luboš Dvořák (Chotěboř) 51 (34 + 17), 8. Pavel Prachař (Choceň) 50 (30 + 20), 9. Marek Hemský (Česká Třebová) 49 (22 + 27), 10. Milan Ostřanský (Litomyšl) 45 (23 + 22).

2. K úspěchu vedou různé metody

Když jsme u obsazení finálového, byť nedokončeného, střetu, stojí za to připomenout, že se v něm potkaly dva na pohled úplně jiné celky dominující odlišnými zbraněmi. Slovan sázel na super ofenzivu, vysokou produktivitu a mimořádné individuální kvality svých elitních borců, zatímco Chrudim na větší týmové rozložení střelecké zátěže a daleko pevnější obranné řady. Posuďte sami. V nejlepší dvacítce kanadského bodování je hned šest (!) Slovanistů, zato nejproduktivnější Chrudimák je skryt teprve za touto šesticí a na kontě má sotva polovinu bodů co první muž statistik. O mnohém vypovídají i celková čísla vstřelených (Moravská Třebová 190, Chrudim 151) a obdržených gólů (Moravská Třebová 156, Chrudim 94). Jak vidno, ke zdaru vedou všelijaké cestičky. Zůstává ale paradoxem, že ve dvou finálových duelech Chrudimští unavenějšího rivala nejen „přebránili“, ale drtivě i přestříleli.

3. Spartak zpátky na výsluní

Po letech trápení a nezdarů se v uplynulém ročníku připomněl choceňský hokej. Bylo to zřejmé hned na začátku sezony, protože zkušený kouč Jaromír Jindřich rozhodně nepřišel proto, aby se s novými svěřenci pohyboval tam, kde se v předchozích letech nacházeli. Představení Spartaku lze směle označit za jeden z nejsvětlejších zjevů této krajské ligy. Z bídy nedávné minulosti se rázem vynořil v bojích o medaile a tu bronzovou nakonec i získal, podělil se o ní s kolegy z Chotěboře. A to dokonce sahal po účasti ve finále, vždyť v semifinále nad Chrudimí vedl 2:1 na zápasy. Na choceňském případě je vidět, že nemá smysl propadat beznaději a skepsi, když se zrovna nedaří. A že se Spartaku nedařilo dlouhou dobu… Vždy je však příležitost najít správný směr, který, zdá se, byl nyní objeven. A fanoušci si přejí, aby na něm jejich borci delší čas setrvali.

Góly
1. Luboš Dvořák (Chotěboř) 34, 2. Vojtěch Augustin (Moravská Třebová) 33, 3. Pavel Prachař (Choceň) 30, 4. Lubomír Korhoň (Česká Třebová) 26, 5. Milan Ostřanský (Litomyšl) 23, 6. – 9. Daniel Homola (Hlinsko), Dominik Marek (Moravská Třebová), Tomáš Langr (Moravská Třebová) a Marek Hemský (Česká Třebová) 22, 10. – 11. Jakub Martinec (Choceň) a Igor Čikl (Moravská Třebová) 21.

4. Jízda roku. Z osmého na třetí

O největší šok se bezesporu postarali hokejisté z Chotěboře. V dlouhodobé části toho předvedli pramálo, ničím extra nezaujali a z osmého místa se měli stát „malinou“, kterou Kohouti ve čtvrtfinále s chutí slupnou. Jenže play off znovu ukázalo svoji nevyzpytatelnost. Tým z Vysočiny nejenže nejvýše nasazeného soupeře vyprovodil z pavouka, ale v dalším kole sahal i po skalpu Moravské Třebové, přišel o něj v závěrečné třetině pátého utkání. Pozoruhodné bylo už to, jak se do vyřazovacích bojů najednou naplnil kádr mužstva, který se místy ani nemohl vměstnat na hráčskou lavici, z čehož občas vznikaly i úsměvné momenty. Kromě toho však rostla i sportovní výkonnost, oproti základní fází k nepoznání. I nejlepší střelec soutěže hájil chotěbořské barvy, což je v konkurenci kanonýrů z obou Třebových co říci. Zkrátka v klubu chápali, že sezonu rozhoduje play off, na to vše vsadili a vyplatilo se.

5. Krach favorita z čistého nebe

O kolapsu českotřebovských Kohoutů ve čtvrtfinále bylo napsáno a řečeno mnoho. Ano, play off má jistě svoje kouzlo, občas přináší nečekaná překvapení, ale tohle byla prvořadá senzace, největší v celé sezoně. Tím spíše, že první utkání série vyznělo poměrně v poklidu ve prospěch velkého favorita, což ho možná příliš ukolébalo. Že následně osmý tým základní části vyhraje třikrát v řadě, v to snad nevěřili ani samotní chotěbořští hokejisté. Najednou z nich však začala tryskat netušená síla, zvedlo se jim sebevědomí a začaly se dít věci. Kohouti ztratili nad vývojem čtvrtfinále kontrolu, co ale neztratili, to byl nadhled. Přes obrovské rozčarování nehledali chyby nikde jinde než sami u sebe a svého vlastního selhání. A to je třeba ocenit, nebývá to vždy zvykem.

Asistence
1. Martin Filip (Česká Třebová) 49, 2. Igor Čikl (Moravská Třebová) 46, 3. Vojtěch Augustin (Moravská Třebová) 38, 4. Lubomír Korhoň (Česká Třebová) 37, 5. Matěj Pavlovský (Moravská Třebová) 33, 6. Tomáš Langr (Moravská Třebová) 31, 7. Tomáš Prachař (Česká Třebová) 30, 8. Petr Beneš (Hlinsko) 29, 9. – 10. Tomáš Faltus (Moravská Třebová) a Marek Hemský (Česká Třebová) 27.

6. Ti, kteří pomýšleli daleko výše

Do skupiny zklamaných je nutno zařadit dva týmy, které nemohou hovořit o spokojenosti. Jedním z nich je Hlinsko, které se přitom před Vánocemi dokonce chvíli pohybovalo na druhé pozici. Jenže v novém roce to s jeho výkony vypadalo, jako když utne. Na Horses padla výsledková krize, z níž se nedokázali vymotat a která vyvrcholila ve vyřazovacích bojích, kdy ze sedmi odehraných zápasů vyhráli jediný. Další „nic moc“ sezonu má za sebou i celek Litomyšle. Ten se sice do dějin zapsal nevídaným obratem v prvním čtvrtfinále v Moravské Třebové (z 0:5 na 7:6), ale to byl pohříchu jeden z mála světlých momentů. Jinak se totiž po celou dobu na cizích kluzištích trápil a krutě doplácel na děravou defenzivu. Extrémně vysoký počet obdržených gólů byl zásadně limitním faktorem ve snaze o lepší výsledky.

7. Brankář rovná se hvězda

Na gólmanském postu, tak klíčovém zejména v play off, nemají účastníci krajské ligu slabinu. Ostatně ne nadarmo se říká, že vyřazovací část rozhodují gólmani a při pohledu na složení semifinálové fáze to lze pouze potvrdit. Tak například choceňský Vladislav Koutský nejprve přivedl k naprostému zoufalství světelské střelce ve čtvrtfinále a o kolo dál sváděl hlavně v prvních dvou duelech gólmanskou „válku na dálku“ s chrudimským Dominikem Cvrčkem. Však ne nadarmo skončila tato měřeni sil po 65 minutách 1:1. Právě Cvrček vykazoval ze všech mužů v maskách nejlepší čísla, mimo jiné jako jediný zapsal v lize tři čistá konta. Ve druhém semifinále zase drželi svoje mužstva chotěbořský Matěj Pešek a moravskotřebovský Michal Turek, na krajských stadionech také dobře známá jména a tradiční známky vysoké brankářské kvality.

Brankáři
1. Dominik Cvrček (Chrudim) úspěšnost zákroků 91,42, 2. Kamil Nimmerrichter (Česká Třebová) 90,75, 3. Vladislav Koutský (Choceň) 90,42, 4. Jiří Zvolánek (Světlá nad Sázavou) 89,39, 5. Matěj Pešek (Chotěboř) 88,80, 6. Michal Turek (Moravská Třebová) 87,92, 7. Michal Koubský (Světlá nad Sázavou) 87,01, 8. Marek Peřina (Hlinsko) 86,83, 9. Filip Klička (Litomyšl) 85,88, 10. Martin Horáček (Litomyšl) 85,85.

8. Rozhodčí patří k soutěži

Tradiční hromosvod v případě, že se něco nepovede. Nic nového pod sluncem. Ne, že by se nedopouštěli chyb, ale dopouštějí se jich stejně jako hráči, jako trenéři, jako kdokoli jiný v krajském hokeji. Jen je na ně nejvíce vidět. Ten největší průšvih sezony nastal uznáním „gólu – nególu“ Moravské Třebové ve třetím semifinále s Chotěboří, což mělo bohužel zásadní vliv na výsledek utkání, potažmo osud celé série. To se stávat nemůže a nesmí, tím spíše, pokud se v play off využívá systém čtyř rozhodčích, což jinak bylo určitě ku prospěchu věci. Nicméně je zjevné, že rozhodčích je v krajské lize stále méně, sezonu odpískali v pár lidech a zasluhují si spíše uznání než mnohdy přehnanou a nevraživou kritiku. Ono hokej bez mužů a žen v pruhovaném ještě nikdo nevymyslel a i od těch, kteří veřejně označují rozhodčí za největší slabinu soutěže, chybí recept, kde vyčarovat sudí jiné, výborné a nechybující, když ti stávající jsou tedy tak špatní…

9. Krajský hokej diváky pořád táhne

Napřed pár statistických údajů. Do hledišť stadionů přišlo podle oficiálních údajů celkem 51 529 lidí, což dělá průměr 345 přihlížejících na jeden zápas. O rekord se postaralo páté semifinále mezi Chocní a Chrudimí s tisícovou kulisou, právě Spartak se může chlubit i nejvyšší průměrnou návštěvnosti (587 diváků). Přes čtyři stovky to dotáhli rovněž v Moravské Třebové, České Třebové a Chrudimi. To jsou parádní čísla dokazující, že soutěž láká. Co by za to třeba v krajském fotbale dali, že… Jenom bez té vulgarity občas stříkající z tribun bychom se obešli, nicméně to je zřejmě obecný trend společnosti, z níž se hokej nijak nevymyká.

Trestné minuty
1. Martin Klement (Chrudim) 192, 2. Jakub Bradáč (Světlá nad Sázavou) 117, 3. Milan Ostřanský (Litomyšl) 115, 4. Aleš Holík (Česká Třebová) 92, 5. Karel Navrátil (Litomyšl) 84, 6. Daniel Král (Česká Třebová) 76, 7. Tomáš Mečiar (Litomyšl) 72, 8. Martin Novák (Choceň) 71, 9. Matěj Štefka (Choceň) 67, 10. David Sedláček (Moravská Třebová) 63.

10. A co dál

Už v průběhu soutěžního ročníku probleskly informace o tom, že na stole je návrh na sloučení hokejových soutěží Pardubického a Královéhradeckého kraje. Další vývoj ukáže, do jaké míry jsou tyto úvahy reálné, nicméně určité oživení by krajský hokej nesporně snesl. Jednak by společná soutěž nabyla na kvalitě a zajímavosti, i publikum by bylo zvědavo na nové a neznámé soupeře. Na druhé straně jsou tu samozřejmě otázky ekonomické únosnosti, vyšší časové náročnosti a podobně. V každém případě nelze zapomínat, že v krajské lize týmy rok od roku z různých důvodů ubývají, což jako pozitivní věc rozhodně hodnotit nelze. Navíc určitě není optimální, aby jeden mančaft ukončil svoji sezonu v závěru ledna, jako se to stalo letos Lanškrounu, jakkoli to původně nebylo v plánu.

„Zlý muž“ krajské ligy Martin Klement z Chrudimi nasbíral v sezoně 192 trestných minut: 31 menších trestů, tři „desítky“ a čtyři vyloučení na pět minut a do konce zápasu.