Sedmkrát pozlacení hokejisté. Připomeňte si okamžiky, které spojily národ

První velký úspěch samostatné české reprezentace v roce 1996 přišel tam, kde se našim hokejistům dařilo už v minulosti – ve Vídni. Rakouská metropole totiž pamatovala oslavy titulu mistrů světa na jaře 1977. Svěřenci trenérů Bukače, Uhra a Lenera vyhráli turnaj po jedenácti letech a až na remízu 2:2 s Norskem v základní skupině neztratili ani bod.

V brance vynikal skvělý Roman Turek, ofenzivu řídil kapitán Robert Reichel. Poprvé na velkém turnaji se prosadila kladenská formace Vejvoda, Patera, Martin Procházka, jenž ve finále s Kanadou vstřelil krátce před koncem třetí třetiny vítězný gól. Češi vyhráli 4:2 a bouřlivě oslavili zlaté medaile.

Životospráva a výbava za tisíce. Jak dnes vypadá výchova hokejistů v Česku?

V roce 1998 přišlo olympijské Nagano, kde se pod pěti kruhy poprvé v historii utkali nejlepší hokejisté světa. Všeobecně se očekával triumf zámořských hvězd NHL, případně Ruska či Švédska. Jenže senzační zlato vybojovali Češi, kteří s velkým přispěním vynikajícího brankáře Dominika Haška zvládli klíčové čtvrtfinále s Američany, v nájezdech pak přemohli Kanaďany a díky zlaté trefě Petra Svobody slavili i finálovou výhru nad Rusy.

Historický úspěch českého hokeje pobláznil celou zemi a přivítání olympijských vítězů v Praze pak nabídlo oslavy, které se už zřejmě nikdy nebudou opakovat. Hokejisté nejprve navštívili prezidenta Václava Havla a radost z životního úspěchu si pak užili před zaplněným Staroměstským náměstím.

Vítej zlatý hattricku!

Přelom tisíciletí přál českým hokejistům. Na norském šampionátu v roce 1999 naši po finálových bitvách s Finy vybojovali další prvenství. Vyřazovací boje se tehdy hrály na dva vítězné zápasy. Bitvy o zlato začali lépe naši, ovšem druhý duel patřil Finům. Rozhodovat muselo prodloužení, ve kterém zlatý gól vstřelil Jan Hlaváč.

Zlatá medaile přišla i v roce 2000 v ruském Petrohradu. Po předchozím mistrovství světa se sice s týmem rozloučil Ivan Hlinka, který přijal trenérskou nabídku z Pittsburghu, ale jeho nástupce Josef Augusta dokázal Hlinkův úspěch zopakovat. V omlazeném českém mužstvu nechyběli tradiční opory jako Čechmánek, Kučera, Reichel nebo Patera. Češi ve finále zdolali Slováky 5:3 a doma se opět slavilo na Staroměstském náměstí.

Jiří Šlégr: Nagano událostí století? Klidně, viděl jsem, co s národem udělalo

„Vítej zlatý hattricku! Jsme potřetí za sebou mistry světa!“ to jsou slova komentátora Roberta Záruby, která pronesl poté, co David Moravec v prodloužení finálového zápasu vstřelil rozhodující gól do finské sítě. Psal se rok 2001 a hrálo se v Německém Hannoveru. Další úspěch zaznamenali i české hokejové naděje. Tři měsíce předtím totiž dosáhla podruhé za sebou na světové zlato reprezentační dvacítka. Svěřenci trenéra Holíka vyhráli v roce 2000 ve Švédsku a o rok později také na turnaji Moskvě. Jde o dosud jediná prvenství juniorského výběru na světových šampionátech.

Zase Vídeň a znovu Německo

Vzhledem k výluce NHL strávily české hvězdy ročník 2004-05 většinou na tuzemských kluzištích, světový šampionát pak nabídl soupeření vynikajících hokejistů ze zámoří. Český výběr měl původně trénovat Ivan Hlinka, jenže legendární kouč zemřel po autonehodě u Karlových Varů. Krátce před Světovým pohárem převzal tým Vladimír Růžička, totéž pak platilo i pro MS v Rakousku. Bývalý reprezentační kapitán měl mezi svěřenci řadu nedávných spoluhráčů, Jágra a spol. dovedl až do zlatého cíle. Velké finále s Kanadou tehdy hokejisté vyhráli 3:0 a získali pro svůj sport už třetí vídeňské zlato v historii.

Já(g)rovo Kladno. Slavná "68" rozpoutala ve městě opět hokejovou horečku

Trvalo dalších pět let, než český národní tým vybojoval další zlatou medaili na mistrovství světa. Triumf z Kolína nad Rýnem vešel do kroniky úspěchů jako nejpřekvapivější. Před turnajem se totiž trenérovi Růžičkovi omluvila řada hráčů z NHL a příležitost tím pádem dostali nováčci. V základní skupině si Češi připsali porážku s Norskem, v osmifinálové části nestačili na Švýcarsko. Hrozící neúspěch pak ale hokejisté zahnali výhrami nad Lotyši a Kanaďany. V play off si poradili nejprve po nájezdech s Finy, to samé platilo v dramatickém semifinále se Švédy. Boj o zlato svedli Češi s hvězdami napěchovanou ruskou sbornou, ale Ovečkin, Dajcuk, Kovalčuk a další měli smůlu. Český národní tým vyhrál 2:1 a slavill triumf, ve který věřil málokdo.

Alespoň divácký rekord

Od roku 2010 Češi čekají na další úspěch marně. Ovšem v roce 2015, kdy se u nás pořádalo mistrovství světa, padl alespoň rekord v návštěvnosti šampionátů. Náš národní tým se přes Finy dostal do semifinále, pak ale dvakrát selhal střelecky proti zámořským výběrům a skončil čtvrtý. Nicméně turnaj se zapsal do historie nejvyšší diváckou návštěvou a unikátní atmosférou, která dává naději, že by šampionát mohl do Česka brzy zamířit znovu. Ještěže letos to máme na Slovensko, co by kamenem dohodil…

Dvacet let. Tým pro Nagano psal Hlinka ve Velké Bíteši

Mistři světa za mřížemi

V roce 1950 na mistrovství světa v Londýně československý tým chyběl. Hráčům, kteří v roce 1947 získali na domácím ledě v Praze na Štvanici poprvé zlaté medaile a o dva roky později tento úspěch zopakovali, bylo oznámeno, že nikam nejedou, protože dvěma doprovázejícím rozhlasovým reportérům nebylo uděleno britské vízum. Pravým důvodem zrušení účasti na šampionátu byla obava komunistického režimu, že hokejisté v Londýně oznámí své rozhodnutí zůstat v emigraci a budou tak následovat rozhodnutí krasobruslařky Aleny Vrzáňové nebo tenisty a hokejisty Jaroslava Drobného. 

Poté, co se dozvěděli, že nikam nejedou, odcestovali moravští hráči domů, zatímco zbytek týmu zamířil do restaurace U Herclíků, kde oslavovali narozeniny syna jednoho z hokejistů. Později do podniku vtrhli příslušníci StB a odvedli všechny přítomné. Zatčení hráči byli umístěni v neblaze proslulém hradčanském Domečku a podrobeni mučení. Ve dnech 6. a 7. října 1950 se konalo neveřejné přelíčení, na jehož konci hokejisté dostali tvrdé tresty za údajnou špionáž a velezradu. Hokejisté byli vězněni na plzeňských Borech a později odesláni do uranových dolů. Až v roce 1955 jim prezident Antonín Zápotocký udělil milost.

Naganský expres má za sebou poslední cestu. Zakotvil v kunovickém leteckém muzeu