Vzhledem k dosaženému výsledku je hodnocení hokejové sezony v Litomyšli mezi fanoušky pozitivní. Jak se za ní ohlížíte vy?

Před sezonou jsme si dali několik cílů. Za prvé omladit mužstvo, což se povedlo, věkový průměr klesl skoro o šest let. To bylo na jednu stranu dobře, na druhou někdy chyběla zkušenost hráčů jako byli Provazník, Zadina a další. Chtěli jsme samozřejmě zachovat krajskou ligu, nehrát ji úplně na dně, ale zpočátku nikdo moc nemyslel, že se dostaneme do čtyřky. Ta šance se ale naskytla a využili jsme jí.

Vstup do sezony nebyl úplně podle představ, skutečně to vypadalo, že budete bojovat ve spodní polovině tabulky. V čem pak nastaly změny?

Nemyslím si, že ty zápasy v úvodu sezony byly úplně špatné, ale nechtěli jsme hrát spodek. Střelecky se chytnul Zdeněk Joudal, to byla důležitá věc, snad i já jsem tomu přispěl zkušeností. Cítili jsme ale, že v zadních řadách máme rezervy, podařilo se nám získat Pavla Kosejka a Aleše Pilného a to bylo dobře, odvedli hodně černé práce a byli přínosem. Když jsme museli, tak jsme uměli zabrat, ale poté, co byla finálovka jistá, zase přišly výkyvy, mužstvo trochu přestalo hrát.

Od nešťastného duelu s Chocní (1:9) jste v žádném dalším utkání včetně pěti v play off nedali více než dvě branky. Na to jste nebyli zvyklí.

Play off je samozřejmě jiná soutěž než základní sezona, více se v ní brání. My jsme v základní části měli skoro 30 procent proměněných přesilovek, to je nad extraligovou úroveň. Ve vyřazovacích bojích však byla úspěšnost sotva sedmiprocentní, což v takových zápasech rozhoduje. Možná se nám to vrátilo za tu základní část, kde se dařilo. Ale musím říci, že jsme se do šancí dostávali, velkou roli hrálo i štěstí.

Určitě jste věřili, že Světlou v semifinále potrápíte více než ve dvou utkáních při celkovém skóre 2:10?

My jsme se Světlou odehráli solidní utkání v základní části a věděli jsme, že na ni umíme zahrát, ale že je nutná disciplína, protože elitní formace soupeře má výborně nacvičené přesilovky. První zápas byl vyrovnaný, mě spíš mrzí domácí odveta. Po první třetině jsme vedli 1:0, ale zbytečnými fauly jsme se o vedení připravili a pak už bylo proti takovému týmu těžké duel otáčet.

Disciplína, to je vůbec velké téma uplynulé sezony litomyšlského hokeje. Poslední místo v soutěži slušnosti vám zrovna nelichotí

Když se podíváte do naší statistiky, tak zjistíte, že jsme měli průměr 30 trestných minut na utkání! To je zázrak, že jsme do play off vůbec postoupili. Hrát ve čtyřech půlku zápasu prostě nejde. Měli jsme tři tresty ve hře, což jsem za celou svou kariéru nezažil. Pramení to z toho, že kluci jsou mladí, nevyzrálí, nechají se strhnout k oplácení a rozhodčí spíš vidí druhý faul než první. Jsem rád, že jsme v play off a zejména v sérii s Moravskou kázeň udrželi. Tým má potenciál a pokud disciplínu zlepší, nebude v budoucnu špatný.

V tomto ohledu neblaze vyčníval Zdeněk Čech. Bezesporu vynikající útočník, který však nasbíral ve dvaceti sehraných utkáních 156 trestných minut a jednou i TH.

My jsme spolu měli po sezoně pohovor. Já samozřejmě jako trenér nad ním trochu držím ochrannou ruku, ale v žádném případě ho neomlouvám. Když se nezačne chovat tak, jak má, nebude mít u nás místo. Shodneme se však na tom, že bez těch svých zbytečných faulů je to užitečný hráč. Tihle mladí kluci potřebují dostat před prsty, je nutné, aby to disciplinární komise trestala, protože v opačném případě by z hokeje mohla být jatka.

Okresní derby v sérii o třetí místo a přebornický titul bylo důstojným vyvrcholením sezony, souhlasíte?

Rozhodně, i pro lidi bylo atraktivní, zápasy měly kulisu, ve které se hraje dobře. My jsme si na Slovan věřili, je to mužstvo, které hraje hokej, nijak moc to neřeže, i když se nám přece jen snažili chodit víc do těla, ale my s tím počítali. Zlomový byl druhý zápas, kdy jsme v základní době byli lepší, do prodloužení šli s tím neinkasovat a nechat vše na nájezdy, protože Pavlíček je jeden z nejlepších gólmanů v lize, i v tréninku mu málokdo dá gól, a to se potvrdilo. Ve třetím utkání ve Třebové jsme šli úspěchu naproti určitě víc.

Každého soupeře jste v uplynulé sezoně alespoň jednou dokázali porazit, jenom Choceň pro vás zůstala zakletá. Čím to bylo způsobeno?

Já říkám, že všechno se děje v cyklech. Před lety jsme měli dlouhou sérii porážek s Moravskou Třebovou, nyní je to Choceň. Zlomilo se to před rokem ve druhém finálovém utkání, od té doby jsme s ní nebodovali. Je to hodně o psychice, kluky srážejí neúspěchy dolů. Choceň je hokejově určitě kvalitní mužstvo, ale jistě ne o třídu lepší než my, nakonec letos málem spadla. Každá série jednou končí, skončí i tato.

Pro vás byl soutěžní ročník náročnou zkouškou rovněž v tom, že jste působil v roli hrajícího trenéra. Jaké zkušenosti vám to dalo?

Byl jsem před sezonou rozhodnutý, že už hrát nebudu, nakonec okolnosti vedly k tomu, že jsem nastoupil. S tím, co jsme uhráli, jsem samozřejmě spokojen, ale jsou tu plusy i minusy. Jedna věc jsou tréninky, druhá vedení týmu v zápasech. Teď vůbec nechci snižovat pány Hospůdku a Stříteského, kteří mi pomáhali, ale nejsou to trenéři. Cítil jsem, že bych měl být více na střídačce než na ledě. Kdybych věděl, že mě tam mužstvo nechce nebo že mu nejsem prospěšný, s hraním bych skončil. Zkusil jsem si to rok a vím, že to takhle dál nejde. Co bude dál, to momentálně nevím, ale krajskou ligu už hrát nebudu.

Jak se vám zamlouvala krajská liga po stránce hokejové kvality?

Tak vyrovnaná soutěž tady hodně dlouho nebyla. Vždyť Chrudim zůstala poslední prakticky se stejným týmem, s nímž hrála loni semifinále. Žďár první čtvrtinu vyhrál úplně suverénně, pak trochu zapadl, poznal, že to neprojede jako nůž máslem, ale kvalita tam bezesporu je. Úroveň šla nahoru, opravdu z těch osmi mohl postoupit každý.

V průběhu sezony nezklamali ani domácí mladí hráči včetně juniora Čejky, kterého jste zařadil do družstva. Jak jej hodnotíte a co možné další doplnění z vaší juniorky?

Tomáš je poctivý kluk, který na sobě pracuje, takový bek se jen tak neobjeví, aby zapadl ihned do kádru. Naši letošní junioři byli věkově vesměs dorostenci a chybí jim jedna základní věc, a to je fyzická kondice. Je tam nadějný obránce Nepraš, jenž má fyzické předpoklady a mohl by se stát další nadějí litomyšlského hokeje.

Co výhled do budoucnosti, jak vaší osobní, tak celého kolektivu?

V tuto chvíli vůbec nevím, jestli povedu I. mužstvo, nechal jsem si nějaký čas na rozmyšlenou. Kádr byl měl v každém případě zůstat beze změn, o konci uvažuje jenom Zdeněk Joudal. Je potřeba, aby na sobě domácí kluci pracovali a aby se vyrovnali těm, kteří jsou tady na hostování.

Velmi dobrou sezonu mají za sebou mládežnické kolektivy, mladší žáci se stali krajskými přeborníky. To je velký důvod ke spokojenosti, že?

Jsem rád, že už od nejmenší přípravky přišli k týmům jako trenéři kluci, kteří hokej hráli, kteří dětem mohou něco dát. Máme tam šikovné hráče a věřím, že tu dorostou až do áčka.