Dunění mantinelů utichlo, krajská hokejová sezona je minulostí. A znovu se ukázalo, že hokej má pro fanoušky v našem kraji kouzlo. Návštěvnost krajské ligy, a zejména rozhodujících bojů v play off, to je něco, co mohou ostatní sportovní odvětví v regionu jenom tiše závidět. Vždyť celkem se v průběhů základní, nadstavbové a vyřazovací části vydalo do hledišť deseti stadionů více než 55 tisíc lidí a například všechna utkání finálové série sledovaly tisícihlavé davy. Hokejisté prostě umí zvednout diváky z pohodlí domovů, gaučů a křesel…

VÍTĚZOVÉ SEZONY

Krajskými přeborníky se stali Kohouti z České Třebové, kteří završili svoje několikaleté úsilí průnikem na vrchol. Přitom v první polovině soutěže nepůsobili zrovna v pohodě, po „památném“ utkání s Chocní upadli do herní a výsledkové krize, kterou řešili mimo jiné i výměnou trenéra. A tah se jim vyplatil, kouč Martin Palinek svoje svěřence „srovnal“ a ti dokázali, že nikoli dlouhodobá fáze soutěže, ale play off rozhoduje o úspěchu či neúspěchu. A v play off byli Kohouti výborní. Navíc v něm prokázali svoji nezlomnou vůlí, protože zejména v pátém semifinále v Moravské Třebové doslova leželi hrobníkovi na lopatě, leč hokejový osud to chtěl jinak a zařídil, že Kohouti se z kritické situace snad zázrakem vymotali. Ostatně ani finále se pro ně nevyvíjelo bůhvíjak, první duel jasně prohráli a ve druhém přečkali chrudimský tlak jenom se štěstím. Cestu k vyrovnání série však v tento okamžik našli a další dva zápasy zvládli bezvadně. Proto jim krajský titul patří právem.

Kde jinde mohou být s odehraným ročníkem spokojeni? Určitě v Chrudimi, finálová účast tomuto klubu sluší. Tradičně byl vynikající v dlouhodobé části, kterou ovládl, konečně se však prosadil i v play off, což bývala v minulosti jeho bolest, často v pozici favorita zaváhal. Toho se tentokrát vyvaroval a kdyby dotáhl super rozehrané druhé finále k výhře, mohl se možná opájet titulem. Ale to je pouze kdyby.

Moravskotřebovský Slovan coby obhájce primátu bral letos bronzové umístění a potvrdil tím stabilitu svých výkonů. Samozřejmě, při vzpomínce na promarněnou obrovskou šanci na postup do boje o titul v pátém semifinále si hráči i příznivci ještě nyní musí smutně povzdechnout, ale to patří k nevyzpytatelnému hokejovému životu. Faktem je, že Slovan znovu nabízel exkluzivní hokejové zážitky a jeho nejproduktivnější trio Čikl, Pavlovský, Augustin (dohromady 230 kanadských bodů za sezonu!) nemělo v letošní krajské lize konkurenci.

Pozitivní dojem zanechala čtvrtá Chotěboř, už proto, že se mezi top čtyřku prokousala z nadstavbové skupiny 7 – 10. I tento fakt vypovídá o tom, jak byla uplynulá sezona vyrovnaná. S radostí dokončilo soutěž také Hlinsko. Nesporně mělo ambice na semifinále, v dramatické čtvrtfinálové sérii ho ovšem přestřílela Moravská Třebová. Pohár Vladimíra Martince je nicméně pro Horses poměrně hřejivou náplastí a současně potvrzením, že letos náleželi do lepší společnosti v rámci krajské ligy.

PORAŽENÍ SEZONY

V téhle kolonce je třeba jmenovat Světlou nad Sázavou. Skláři odehráli dlouhodobou část slibně, ale v prvním kole play off neustáli derby s Chotěboří, v němž ztratili skoro vyhraný první zápas a z tohoto úderu se nesebrali. Nedosáhli ani na Martincův pohár, a co hůře, jeho druhé finále v Hlinsku neunesli natolik, že trojice hráčů, která nafasovala tresty ve hře, si v úvodu příští sezony několik kol po disciplinárních „flastrech“ nezahraje.

Se sedmým místem nepanuje spokojenost v Litomyšli, tento celek se chtěl důrazněji přihlásit do bojů o medaile. Při zpětném pohledu se ale zdá, že nenačasoval úplně optimálně formu. Lepší výkony podával spíše v dlouhodobé části ligy, play off mu nesedlo. I když ve čtvrtfinále proti pozdějším vítězům z České Třebové s výjimkou kolapsu ve druhém utkání odehrál kvalitní partie, tak od průniku mezi čtyři elitní mančafty byl příliš daleko.

Choceňský hokejový příznivec může pouze se slzou v oku vzpomínat na časy ne tak dávno minulé, kdy Spartak bojoval o přední pozice. Teď se totiž zamotal do začarovaného kruhu. Snad zkraje sezony to vypadalo nadějně, leč postupně šel rapidně dolů. Čtvrtfinále play off si sice zahrál, ale Chrudimi nebyl vážným soupeřem a v „Martincovi“ mizérii korunoval krachem se Skutčí.

„NOVÁČCI“ NEPROPADLI

Samostatnou zmínku zaslouží staronoví účastníci ze Skutče a Lanškrouna. Uznání zaslouží minimálně za to, že se nebáli a do soutěže plné silných týmů šli. Byli pochopitelně z mnoha důvodů v těžké pozici, hlavně zpočátku se nevyhnuli některých těžkým debaklům (čímž ostatně ztratila náboj spodní nadstavbová skupina), především Skuteč se ale postupně prezentovala zlepšenými výkony a nakonec pod sebe dostala kromě Lanškrouna také Choceň, což je pro ni určitě dobrý počin. Oba celky nakonec soutěž dohrály důstojně a byla pro ně zkušeností, jakou by měly v budoucnu zúročit.