Užívají si, že si zase mohou zahrát doma v Pardubicích. Chodí do kabiny, kterou znají jako svoje boty.

Bývalý útočník Východočechů PETR KOUKAL řešil České hokejové hry s Petrem Čáslavou a Jakubem Nakládalem už od dubna:  „Věděli jsme ale,  že by tady měli hrát kluci z NHL, takže my bychom jim mohli leda společně připravovat iontové nápoje. Nakonec se ukázalo, že to bude obtížnější s pojistkami."
Když se dozvěděl, že ho kouč Hadamczik do nominace napsal, byl v sedmém nebi: „Měl jsem obrovskou radost, že budu s rodinou a zahraji si doma."
Radost z prvního vystoupení na Euro Hockey Tour kazí jen výsledek. Češi odstartovali porážkou, podlehli Finům 1:3.

Do seveřanů jste se skoro celý zápas tlačili, přitom s nimi to bývá většinou spíš naopak. Byl to hodně netypický zápas?
Pár nebezpečných šancí jsme měli, jenže rozhodl první gól v jejich přesilovce. Pár gólů na mezinárodní scéně při hře pět na pět padne, ale přesilovky jsou rozhodující. Mužstva jsou vyrovnaná, soupeři se zkoumají na videu zleva, zprava, shora… Buď musí přijít chyba, nebo super akce. Jinak při vyrovnaném počtu hráčů na ledě branky nepadají. No a my přesilovky proti Finům nezvládli.

Také díky fantastickému brankáři Engrenovi. Když už nějaký puk vyrazil, tak do rohů hřiště…
Beci mu to ve druhé třetině párkrát dobře poslali na vyrážečku a on všechno pochytal. Možná to chtělo větší důraz, třeba i víc štěstí… Jenže nemyslím, že bychom mu šli nějak extra naproti. Musíme hru zjednodušit, vyvarovat se ztrát ve středním pásmu. Pouštěli jsme Finy zbytečně do brejků a takové věci pak vždycky dost zavání průšvihem.

Na první zápas Českých hokejových her nepřišlo ani 5 tisíc  fanoušků. Vy znáte, jak vypadá v Pardubicích plný dům. Nebyl to nezvyk?
Takhle bych nemluvil, hrálo se ve čtvrtek, cena lístků na nároďák je i o něco vyšší než na Pardubice. Třeba na víkendové zápasy přijde víc lidí, myslím, že proti Rusku by se v neděli zimák mohl zaplnit hodně. Návštěva mě nezklamala. Je potřeba vidět i to, že je před ligou, sezona neběží a moc nám nepomohlo ani počasí. Celý týden je škaredě, prší a jen, co začneme hrát hokej, je krásně.

Lidí nebylo mnoho, ale byli slyšet. Souhlasíte?

Jo, atmosféra byla fantastická, lidi byli slyšet pořádně, patří jim velký dík, za to, co tady pro nás vytvořili.

Kotel při utkání několikrát vyvolával vaše jméno. Všiml jste si?
Přiznám se, že při hře vůbec. Slyšel jsem to až po zápase, jenže jsem byl už bohužel v tunelu a nestihl jsem jim zamávat.

Reprezentace se zabydlela v pardubické kabině. Máte svoje staré místo?
Právě, že nemám. Sedím o jedno vedle. Vůbec nechápu, kdo to rozděloval (na oko nasupeně). Časi (Petr Čáslava) si sednul na svoje místo, v novinách jsem viděl fotku, jak v kabině ještě nikdo není a jemu tam už visí výstroj na jeho fleku.

Tak to je chyba…

No jasně, chyba masérů. Ale už nic měnit nebudeme, necháme to (usmívá se).

Upřímně, nenadávali vám bývalí pardubičtí spoluhráči, že jste jim zabrali jejich kabinu?
Ne, jsou spokojení, že se přestěhovali do malé haly. Měli jet na týden pryč, ale naštěstí tady zůstali, jsou rádi, že nikam nemuseli.