A když k takovým „záhadným“ momentům dojde dvakrát v rozmezí pár desítek sekund, potom skutečně není rozhodčím co závidět.

Připomeňme, co se na litomyšlském kluzišti v nedělním odpoledni odehrálo.

Za stavu 1:2 v 19. minutě podnikli domácí hokejisté rychlý útočný výpad, který zakončil Tadeáš Jakubec tvrdou ránou, které skončila…. A teď kde?

Na spojnici? Nebo na vnitřní konstrukci branky, odkud vylétla ven? Domácí měli jasno, stadion potemněl a slavil se vyrovnávací gól.

Hlavní rozhodčí Vojtěch Pilný však rezolutně rozpažil a branku neuznal. V první chvíli neuznal, nutno dodat.

Litomyšlští pochopitelně začali ihned protestovat, sudí si zjevně nebyl jistý, obrátil se na čárové kolegy, kteří sice byli od centra dění nepoměrně dál než on, ale konečné Pilného rozhodnutí bylo: Zmýlil jsem se, byla to branka.

Co si o tom mysleli choceňští hráči a fanoušci, asi netřeba složitě domýšlet.

Jak řečeno, být to v extralize, našel by se jasný důkaz, ale takhle…

A to hosté ještě netušili, co je čeká.

Poslední útočná akce úvodní periody, gólman Valenta kryje puk v lapačce, na ukazateli naskakuje údaj 19:59, domácí mají buly v útočném pásmu.

Nikdo nic zásadního nečeká, dá se říci, že drtivá většina přihlížejících následné události ani neviděla, odcházeli na pivo a klobásu, a najednou…

Znovu to byl Jakubec, kdo se při vhazování trefil do kotouče tak šikovně, že proletěl přes nepozorného choceňského gólmana do sítě. 3:2!

HC Litomyšl vs. HC Spartak Choceň.
Ostrostřelci Jakubec a Augustin řádili. Polička dala tři branky v oslabení

Je to vůbec možné, aby se to za jedinou sekundu stihlo?

Asi ano, rozhodčí o tom ostatně nepochybuje a gól bez debat uznává. Ke zlosti Choceňských, ale jejich protesty jsou marné.

A nikdo nic neprokáže, nejsme v extralize, kde by se čas rozfázoval na desetiny vteřiny a bylo by evidentní, kdy byla spuštěna časomíra a kdy puk přeletěl brankovou čáru.

Tady rozhodčí neměl žádnou pomoc, musel rozhodnout sám a převzít za svůj verdikt zodpovědnost.

Dvě kritické herní situace, dva titěrné zlomky času, bez možnosti si cokoli ověřit nebo zkontrolovat.

Jestli to byla skutečně přesná rozhodnutí či nikoli, to už nikdy nikdo s jistotou vědět nebude.

Nepochybuji však o tom, že rozhodl podle svého nejlepšího svědomí a tak, jak byl přesvědčen, že je to správně.

Važme si práce rozhodčích na krajských hokejových kolbištích. Není jich mnoho a nemají to jednoduché. Tím spíše, když se potká to, co nastalo v Litomyšli.

Zkusme si jen na okamžik představit, že by k něčemu podobnému došlo v rozhodujících zápasech play off.

To by potom byla jiná káva…

Zdroj: Radek Halva