Do posledního kola, respektive listopadových dohrávaných zápasů, nebylo jasno o tom, který tým získá pomyslnou korunu půlmistra v nejvyšší okresní fotbalové soutěži mužů. Nakonec vytáhl nejvyšší trumfy Sokol Sebranice, ale jen s minimálním náskokem dvou bodíků na Bystré a Moravskou Třebovou B.
Osm výher v řadě
„Pokud jde o umístění, jistěže v Sebranicích panuje spokojenost, ostatně kdo by s první pozicí spokojen nebyl. Zvláště si ceníme druhé poloviny podzimu, kdy jsme osmkrát v řadě vyhráli,“ potvrzuje vedoucí družstva Zdeněk Vandas. Pro sebranický fotbal jde nepochybně o úspěch. „Vážíme si toho zejména proto, že současný okresní přebor považujeme za velmi kvalitní. Ve většině oddílů to dělají nyní velmi zodpovědně a na úrovni,“ domnívá se Zdeněk Vandas.
Po herní stránce jsou si Sebraničtí vědomi určitých rezerv. „Přes pouhých deset obdržených branek jsme trpěli občasnými okénky v obraně. Vepředu některé gólové šance spalujeme někdy až neuvěřitelně. Když je to doma, tak se diváci aspoň pobaví,“ komentuje to s nadhledem vedoucí.
Z dvojice největších rivalů nestačily Sebranice na Bystré. „Tento celek nás překvapil. Porážky doma jsme zprvu moc litovali, ovšem později se ukázalo, že Bysterští jsou teď velmi dobří. Ztracené tři body jsme naopak získali nazpět v Moravské Třebové, kde jsme s tím příliš nepočítali. Z ostatních mužstev se nám líbí styl Mladějova. Rádi s nimi hrajeme a výsledkově půjde na jaře určitě nahoru. Věříme, že nikoli proti Sebranicím… Kvalitní je i Kamenná Horka, Janov, samozřejmě Jevíčko. Ale žádný zápas v této třídě není a nebude vyhraný předem,“ je si vědom Zdeněk Vandas.
Bez velkých změn
Přes zimu se od sebranického oddílu nedá čekat žádné zemětřesení v kádru. „Změn nebude mnoho, v jednu snad můžeme doufat,“ říká vedoucí družstva. Ten nechtěl ze svého dobře pracujícího kolektivu nikoho moc vyzdvihovat. „Spíše ty dosud nenápadné a časté náhradníky, třeba Jirku Kárského a Tomáše Patočku, kteří si velkou pílí svoje nynější posty vybojovali.“
Hrající trenér Sokola Jaroslav Ryba se dle vlastních slov bude věnovat jen trénování, hraní přenechá těm mladším. „Srdce by prý chtělo, ale tělo se už brání,“ usmívá se Vandas. Pokud má hledat na sebranickém fotbale nějaké kazy, pak je to stav hřiště a zázemí. „Moc mne to mrzí. Za 45 let se to prakticky nezměnilo. Projekt nového stadionu v areálu za koupalištěm je na papíře hotov, leč jeho realizace v terénu bohužel vázne.“
Zimní přípravu absolvují Sebraničtí z větší části na menší „umělce“ v Osíku, kde se dá pracovat s míčem. Pětidenní soustředění se odehraje v únoru v Orlických horách. „Přípravných zápasů postačí tak pět, na umělé trávě nejvýše dva,“ dodal Zdeněk Vandas.
Závazné cíle pro jaro si v Sebranicích nedávají. „Z prvního místa se o postup budeme snažit, ale když to nevyjde, svět se nezboří. Myslím si, žetým máme nyní kvalitnější, než když jsme postupovali do I. B před několika lety. Tehdejší mladíci dorostli k prahu nejlepších fotbalových let a je jich většina. Tak to snad prodají,“ doufá Vandas.
(rh, vs)
