Zdeněk Kocman: Systém dětských soutěží by neměl být namířen jenom k vítězství, ale musí nabízet daleko větší možnosti učit se kopanou.

Změna se dotkne všech věkových kategorií, od těch nejmenších přípravek až po dorostence. Půjde nejenom o samotné soutěže, ale také o přístup k přípravě a tréninku mladých fotbalistů, a to na všech úrovních kopané od ligové až po okresy a kraje.

První dopady budou znát už od podzimu a těmi nejviditelnějšími budou změny v soutěžích starších a mladších přípavek a mladších žáků. O dalších novinkách i o tom, co je cílem celé této nové koncepce, hovoří ZDENĚK KOCMAN, předseda Komise mládeže Pardubického krajského fotbalového svazu a současně člen Komise mládeže ČMFS Praha.

Tak zásadní změny v našem mládežnickém fotbale jistě nevznikly ze dne na den, ale připravovaly se delší čas. Kde byly jejich počátky?

Uvažovalo se o tom již delší dobu, vlastně ještě za starého výkonného výboru, ale tehdy k tomu nebyla vůle, takové změny provést, každý se toho bál. Po zvolení nového vedení ČMFS a zejména po nástupu pana Fitzela do funkce technického ředitele svazu dostala komise mládeže za úkol tyto materiály zpracovat a předložit konkrétní návrhy na restrukturalizaci soutěží.

Lze nalézt hlavní důvody, proč je podle vás a vašich kolegů v komisích mládeže něco podobného nutné?

Všechno se dělá proto, aby se náš fotbal pohnul někam dál, aby se udržela konkurenceschopnost klubů a potažmo i reprezentace. Ve světě se trend někam posunul a je třeba, abychom ho zachytili, protože naše mládež začala v porovnání s ostatními státy kolísat. Chceme, abychom se přizpůsobili světu a práci s mládeží zatraktivnili a zlepšili.

K tomu má vést celá řada opatření jak v soutěžích, tak v tréninku. Co by se mělo změnit především?

Základní trendy jsou hraní a trénování v menším počtu hráčů, na menších hřištích a s menšími míči. V opačném případě se ubíráme jiným směrem než současný fotbal. Jde o práci s míčem v rychlosti na malém prostoru, dobrou a rychlou prostorovou orientaci. Hráčům chybí schopnost tvořivého rozhodování. Zjednodušeně řečeno, z dětí se nám stávají vytrvalci, ale vytrácí se fotbalové dovednosti. Další důvod je ten, že děti přece potřebují hrát, nikoli sedět na střídačce nebo běhat bez možnosti dotknout se míče. Pak nám stále více odcházejí k méně náročným sportům, případně úplně od sportu odejdou. Systém dětských soutěží by zkrátka neměl být namířen jenom k vítězství, ale musí nabízet daleko větší možnost učit se hrát kopanou.

Prosadit tak rozsáhlé novinky jistě není a nebude vůbec jednoduché. Určitě často slýcháte od trenérů věty: „Co jste si to zase vymysleli?“

Tady je potřeba, aby si veřejnost uvědomila, že na navrhovaných změnách pracují zkušení profesionální a dobrovolní pracovníci a nejsou aktivitou několika lidí, že by si jen tak někde něco vymýšleli. Řeší to významní fotbaloví odborníci, ligoví trenéři, pracovníci svazu, metodici, kteří se tomu dlouho věnují.

Pojďme do Pardubického kraje a k tomu, co se zde stane realitou od sezony 2010/2011. Jak budou vypadat soutěže těch nejmenších fotbalistů, tedy starších a mladších elévů?

Pokud začneme od přípravek, bylo nahoře schváleno doporučení, že mladší budou hrát v systému 1 + 4 a starší 1 + 5. Ale s tím, že jednotlivé kraje si své soutěže přizpůsobí vlastním podmínkám. My v Pardubickém kraji od sezony 2010/2011 přecházíme v přípravkách na systém 1 + 5 pro starší i mladší. Je to i kvůli přípravě hřišť, abychom to nekomplikovali. Soutěž by měla být pravidelná podle počtu přihlášených družstev a regionálního rozmístění, aby týmy nemusely jezdit daleko.

To ovšem bude znamenat pro pořádající oddíly zvýšené nároky na organizaci a zabezpečení jednotlivých turnajů. Počítáte s tím?

Hrát se bude na hřištích 25×45 metrů s brankami 2×5 metrů. Turnaje se udělají podle podle možností v oddílech buď na dvou, nebo na čtyřech hřištích, tomu bude samozřejmě přizpůsoben rozpis soutěže. Mladší přípravky budou hrát s míči číslo tři, starší s míči číslo čtyři. Závěrečný turnaj o přeborníka kraje na konec soutěže zůstane zachován. Změna to bude velká, třeba i v tom, že všichni účastníci soutěže si budou muset nechat vyškolit oddílové rozhodčí, protože nebude už možné delegovat svazové rozhodčí. Budoucnost nám ukáže, jestli to bude správně, jistě budou porodní bolesti.

Dlouhá desetiletí hráli mladší žáci velký fotbal, od podzimu je čeká minikopaná v počtu hráčů 1 + 7. I zde jsou důvody stejné jako u přípravek?

Ano, v nepostupových soutěžích mladších žáků nastane další výrazná změna. Už od tohoto ročníku se bude hrát na půl hřiště v systému 1 + 7 bez ofsajdů a na branky 2×5 metrů. Vždy po odehrání klasického utkání starších žáků se tedy připraví menší hřiště pro žáky mladší. Pro mnohé oddíly to jistě bude přínosem vzhledem k nižšímu počtu hráčů. Jsme si vědomi toho, že mládeže může trochu ubýt, ale záležet bude především na systematické práci v oddílech. Je to z těch důvodů, o kterých jsem už mluvil, tedy aby byli hráči častěji v kontaktu s balonem, učili se kreativitě a padalo více branek.

Ihned se ozve námitka, že i děti potřebují měření sil, že také pro ně má tabulka velký motivační charakter. Jak byste na ni odpověděl?

Bude těžké předělat myšlení lidí, kteří jsou zvyklí hrát na výsledky. Bude to o dlouhodobé výchově trenérů. Ti jsou u mládeže velmi důležití, protože nejde jenom o sportovní stránku, ale i o výchovu a vzájemný respekt mezi hráči, trenérem a rodiči. K radosti z fotbalu patří určitě i prestiž, ale honbu za výsledkem za každou cenu a neuznávání soupeře jen proto, že vstřelím o jeden gól více, je nutné odbourat. Vždyť naším cílem musí být, aby hráč rostl po technické stránce, aby se učil ovládat fotbalové řemeslo, což se zúročí v pozdějších letech.

Jak ale o smysluplnosti nové koncepce přesvědčíte trenéry, kteří by ji měli uvádět v klubech do praxe, ale jejichž názory jsou často odlišné?

Všechno, o čem mluvíme, má vést k tomu, aby se z mladých fotbalistů stávali skutečně fotbalisté a ne atleti. Práce bude obtížná, vím, že to bude nějaký čas vyžadovat, než myšlení lidí i v regionech nějakým způsobem změníme a sjednotíme, ale věřím, že má smysl. Změna myšlení bude vlastně to nejnáročnější a může to trvat i několik let.

Zatím jsme mluvili o přípravkách a žácích, kde ještě funguje i nadšení dětí pro fotbal. Co ale dorostenci, kde je úbytek hráčů největší?

Dorostenecká kategorie je nejcitlivější, ztrácí se zde nejvíce hráčů, odcházejí na školy, mimo domov, řada z nich končí. Kategorie staršího a mladšího dorostu se v menších klubech v okresech a krajích často prolínají. Komise mládeže předpokládá, že na vyšší úrovni vznikne kategorie U19, která by obsáhla dva ročníky a to je ten článek, kde by měla pracovat sportovní centra mládeže. Na krajích to bude pochopitelně složitější. My jsme o tom předběžně hovořili a zvažujeme, že bychom od sezony 2011/12 udělali tříročníkový dorost a mladší by se pak jako takový zrušil. Devatenáctiletí hráči z koncových ročníků by nehráli s patnáctiletými a přešli do mužů.

Takže i vám je jasné, že stávající situace v dorosteneckém krajském přeboru není dále udržitelná?

Vyvarovali bychom se nynějšího stavu, kdy mladší dorostenci sehrají zápas za starší dorost, pak se převléknou a jdou hned hrát další utkání za mladší. Ten je navíc často rád, že vůbec hraje v jedenácti. Takhle to bohužel funguje ve většině oddílů krajského přeboru. Také by se ušetřil čas na cestování, protože by jezdil jeden tým. Je to na diskusi, probereme to i s oddíly, abychom nenařizovali něco, s čím pak nebude souhlas.

Na losovacím aktivu PKFS zaznělo, že přeborníci kraje dorostu a žáků nebudou mít automatický nárok na postup do divize jako doposud, protože po vzniku soutěží mládežnických center budou nastavená jiná kritéria. Bude tomu skutečně tak?

K tomu bych rád poznamenal, že tato střediska či centra pro týmy z krajských přeborů nejsou uzavřená. Pokud klub vyhraje přebor žáků či dorostu, má možnost do centra jít, soutěž bude rozšířená a může třeba i vyřadit klub, který v centru pracuje hůře. Vyšší soutěže nebudou nepřístupné, jak se někdo mylně domnívá.

Další novinkou, kterou kraj od nového ročníku zavádí, je umožnění střídavých startů z nižší do vyšší soutěže mládeže. Co si od toho slibujete?

Myslím si, že zavedení střídavého startu u mládeže přinese pozitivní výsledky. Nelíbilo se mi, že velké kluby si sahaly do těch menších pro hráče, přemluvily je a ten mateřský klub to pak bral jako vykrádání, neměl za ně náhradu a vznikala nevraživost. Teď to bude tak, že hráč může nastoupit za klub hrající vyšší soutěž, bude mít k tomu vydaný zvláštní průkaz, ale v daný víkend bude moci nastoupit rovněž za svůj mateřský klub. Doufám, že tím bude zaručena určitá férovost.

Takže nadějný kluk z vesnice či menšího města bude moci zkusit svoje štěstí ve vyšší třídě, současně ale neoslabí svůj mateřský oddíl…

Do nynějška se často do vyšší soutěže brali hráči, kteří nebyli až tak kvalitní, jen aby si větší klub rozšířil kádr. Pak je často vracel zpátky nepotřebné a otrávené z fotbalu, ti kluci často končili. To by se i díky této možnosti mělo minimalizovat. Ale zase, je to nová věc a musí se vychytat, praxe ukáže, zda to bude přínosem. Další možností v našem kraji je sloučení klubů u žáků, jeden dá starší, druhý mladší, ale tam nelze družstva prolínat, každý hraje za svůj klub a na svoji registraci.

Nová koncepce mládežnického fotbalu v České republice je tedy připravená. Nemáte ale obavu, že až se časem vymění řídící garnitura, až přijdou na vrcholné posty jiní lidé, že se na ni zapomene a začne se všechno od základů znovu překopávat?

Já jsem přesvědčen podle toho, jak jsem poznal lidi, kteří nyní řídí náš fotbal, že koncepce je dlouhodobě nastavená, názor tam je jednotný a jde se světovým trendem. Jezdí se na stáže do zahraničí, já sám jsem byl v Anglii a viděl jsem, že se tam pracuje tímto způsobem, stejně tak v Holandsku, v Německu, na Slovensku. My jsme byli jedni z posledních, kteří léta pracovali tak, že nám ujížděl vlak. Teď je práce nastavená na delší dobu.