V semifinále přehráli poličští sálovkáři odvěkého rivala Chemcomex Praha ve zlatém poločase. Ve finále rozhodl o jejich triumfu v souboji se Spartou penaltový rozstřel. Byla to obrovská dramata.

Sálovkářský Bůh se usmál na tým VPS Novabrik a rozhodl, že se po letech zklamání a rozčarování dočká mistrovské euforie. Jinak ani nelze popsat dění na finálovém turnaji celostátní ligy v Luhačovicích. Jak tenká je hranice mezi úspěchem a nezdarem, o tom se Poličští mnohokrát v minulosti přesvědčili a tentokrát přála štěstěna jim.

Byli pár sekund od finálové porážky, mimochodem po dalším kuriózním gólu ve své síti, ale ještě se dokázali zvednout a titul uzmuli do svých rukou. Dlouholetý trenér FRANTIŠEK ŠVEC byl rád, že se zlatých medailí dočkala i nová generace hráčů.

Historicky čtvrtý titul je v držení sálových fotbalistů VPS Novabrik Polička. Co pro vás letošní úspěch znamená?

Po letech se na nás konečně jednou štěstí usmálo. Především jsem rád, že to dokázala tahle parta kluků, která byla za pět let čtyřikrát ve finále, ale pokaždé jí chyběl poslední krůček ke zlatu. Hráči to samozřejmě měli v hlavách, moc chtěli navázat na předchozí tři klubové tituly, byla na nich znát v některých pasážích zápasů nervozita. Nakonec to ale vyšlo, byť je třeba uznat, že jsme měli i štěstí.

Podle výsledků se zdá, že to byl snad nejvyrovnanější finálový turnaj všech dob. Obě semifinále došla do zlatých poločasů, finále až do penalt…

Nevzpomínám si, že by se někdy v minulosti hrály dva zlaté poločasy, to je pravda. Znovu se ale ukázalo kouzlo play off a jeho nevyzpytatelnost. Je to zkrátka jiná soutěž, na hráčích všech týmů je vidět zodpovědnost, dopouštějí se chyb, jaké jindy nedělají, netroufnou si pouštět se na hrací ploše do odvážnějších věcí. To k finálovému turnaji prostě patří.

„Na naší lavičce bylo v ten moment ticho, že byste slyšel špendlík upadnout. Všichni nechápavé pohledy a hlavy dole. Tak je to zase tady, říkali jsme si, jsme asi zakletí a titul nám není přán.“

Co říci k semifinálovému zápolení proti Chemcomexu? Jak se narodil váš postup?

Musím říci, že z herního hlediska to byl takový náš vrchol na letošním Final Four. Naše výkony hlavně v prvním utkání a ve zlatém poločase snesly vysoké měřítko. V úvodním semifinále kluci plnili beze zbytku to, co jsme si řekli, odevzdali na hřišti maximum, podařilo se nám odskočit do dvoubrankového vedení a i když v závěru přišla menší komplikace, tak jsme tento zápas měli dobře pod kontrolou. Chtěli jsme v podobném duchu nastoupit i do odvety, ale bohužel jsme byli až příliš pasivní, nevyvarovali jsme se několika zbytečných chyb a po inkasovaných gólech ve druhé části bylo zřejmé, že se nevyhneme zlatému poločasu.

V něm jste dokázali Chemcomex „vynulovat“, což svědčí o dobré defenzivní práci, že…

Myslím, že klíčové byly naše dvě branky, které jsme poměrně rychle vstřelili. Pochopitelně ve zlatém poločase vždycky hraje svoji roli rostoucí únava všech hráčů, ale pokud se vám povede skórovat, tím spíše dvakrát, tak vás to postaví na nohy a doslova polije živou vodou. A přesně to se i stalo. Zbývající minuty jsme odehráli takticky bezchybně, obětavě, nedovolili jsme soupeři, aby se vrátil do zápasu.

Finále tak bylo realitou, ale v něm vás čekal nečekaný soupeř. Jak jste viděl vyřazení vítězů základní části ze Zlína?

Jak jsem říkal, to je play off a v něm o překvapení nebývá nouze. Zdálo se mi, že celek Zlína nezastihl finálový turnaj v jeho optimální formě. Možná to bylo i tím, že nehrál čtvrtfinále a delší dobu nesehrál ostrý zápas. Sparta toho využila a my jsme věděli, že nás rozhodně nečeká nic lehkého.

Finálové střetnutí se zpočátku vyvíjelo jasně ve váš prospěch. Co se potom zvrtlo?

Ano, začátek od nás byl dobrý, ale za stavu 2:0 jsme to opět neukočírovali. Měli jsme tam příležitosti přidat jeden dva góly navíc a soupeře zlomit, ale to se nám nedaří celou sezonu. Sparťané začali chodit důrazně do naší rozehrávky a dělali nám tím problémy, my nebyli dostatečně aktivní, hráli jsme velice málo na míči a důsledkem bylo vyrovnání. No a když jsme si v předposlední minutě dali kuriózní vlastní gól přes polovinu hřiště, vypadalo to, že je znovu všemu konec.

To musela být doslova šílená chvíle. Co vám běželo hlavou?

Že se opět „proslavíme“ a rozhodující gól zase obletí půl republiky… Na naší lavičce bylo v ten moment ticho, že byste slyšel špendlík upadnout. Všichni nechápavé pohledy a hlavy dole. Tak je to zase tady, říkali jsme si, jsme asi zakletí a titul nám prostě není přán.

Ještě ale pořád nebyl konec…

To ne. Co jsme mohli dělat jiného než všechno dopředu. Rozhodčí nám pískli trestný kop z hranice vápna, ten jsme nezahráli dobře, ale naštěstí se Jirka Mužík zorientoval a z dorážky vyrovnal. Co mám povídat, byla to úleva jako hrom. V prodloužení jsme se herně srovnali, první možnost měla Sparta, potom jich bylo více na naší straně, jenže rozhodující gól nepadl.

Loterii zvanou rozstřel jste, soudě podle výsledku, zvládli na výbornou. Bylo tomu tak?

Hodně dlouho jsem neviděl, abychom penalty proměňovali s takovou jistotou. Byly opravdu kvalitně provedené, razantní i přesně umístěné. No a protože Ondra Slaný dvakrát vystihl směr soupeřových penalt a pokryl je, mohli jsme slavit.

A oslavy, počítám, byly velké.

To k tomu patří, navíc pro velkou většinu kluků to byl první titul, takže tím větší zavládlo nadšení. Pro nás všechny je to odměna za práci, kterou během sezony pro sálovku děláme. Jak jsme říkal před Final Four, jakákoli medaile by pro Poličku byla úspěchem. Že to vyšlo na zlatou, to je paráda.

Final Four 2018:

SEMIFINÁLE: Futsal Zlín – Sparta Praha 1:2 (branky: 24. Talaš – 33. a 37. Bellada) a 3:1 (17. a 20. Haloda, 39. Křepelka – 25. Koutenský). Zlatý poločas 1:2 (18. Kovář – 7. Štefančík, 19. Jurčík). VPS Novabrik Polička – Chemcomex Praha 2:1 (2. Švec, 29. Stejskal – 37. Rott) a 1:4 (23. Kovář – 28. a 36. Rott, 22. Sop, 25. Fichtner). Zlatý poločas 2:0 (3. a 6. Kovář).

UTKÁNÍ O 3. MÍSTO: Futsal Zlín – Chemcomex Praha 2:9 (21. Talaš, 27. Hřebačka – 2., 18., 19. a 20. Havrda, 10., 17., 22. a 40. Rott, 7. Doležal).

FINÁLE: VPS Novabrik Polička – Sparta Praha 3:3 po prodloužení, pokutové kopy 4:1 (9. a 40. Mužík, 18. Kovář – 19. a 29. Koláček, 39. Jurčík).

INDIVIDUÁLNÍ OCENĚNÍ – Final Four: nejlepší brankář Jaroslav Bellada (Sparta), nejlepší obránce Ondřej Havrda (Chemcomex), nejlepší útočník Jiří Mužík (Polička).

INDIVIDUÁLNÍ OCENĚNÍ – celostátní liga 2017/2018: nejlepší brankář Ondřej Soukeník (Zlín), nejlepší obránce David Kostka (Zlín), nejlepší útočník Jiří Mužík (Polička), nejlepší střelec Tomáš Haloda (Zlín), nejlepší hráč kategorie do 21 let Marek Matocha (Moravská Třebová).

Moment, který málem rozhodl:

Polička má ve finálových duelech patent na neuvěřitelné góly, legendární penalta z rozstřelu proti Zlínu zpřed dvou let je ještě v živé paměti. Tentokrát se o kuriozitu postarala ve 39. minutě zápasu proti Spartě dvojice Ondřej Slaný – Mirek Stejskal. První jmenovaný vyběhl mimo vápno a poslal dlouhý míč na polovinu soupeře na svého spoluhráče, který mu chtěl balon z „první“ vrátit, jenže tísněn bránícím protihráčem byl příliš razantní a trefil se ke zděšení celého poličského mančaftu do vlastní branky. Do ní se totiž gólman nestačil vrátit. K velkému štěstí však Novabriku ještě zbyl čas na reakci.