Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Sahali na titul, ale neskutečnou shodou náhod o něj přišli. Do kroniky úspěchů sálových fotbalistů VPS Novabrik bude letos zapsáno druhé místo v celostátní lize. To je vynikající výsledek a potvrzení jejich dlouhodobé výkonnosti, ale při vzpomínce, jak se rozhodl penaltový rozstřel finálového zápasu proti Zlínu, se Poličští budou asi dlouho budit ze snů. „Pocit křivdy v nás přetrvává," potvrzuje FRANTIŠEK ŠVEC, trenér vicemistrů republiky, podle něhož rozhodčí pochybili. Pro svůj tým má jen slova chvály.

Nežli se dostaneme k samotnému boji o titul, začněme u semifinále, v němž jste dvakrát porazili Brno. Jaké to byly zápasy?

V tom prvním měl soupeř problémy se sestavou a nenastoupil v nejsilnějším složení. Proto jsme na toto utkání kladli značný důraz, věděli jsme, že ho potřebujeme vyhrát. Dostali jsme sice první gól, ale skóre jsme otočili a zaslouženě vyhráli. Byli jsme lepší, dokázali se prosadit střelecky, splnili jsme přesně to, co jsme si řekli v kabině.

Odveta byla odlišná především v tom, že Brňané doplnili svůj tým?

Ano, posílili je tři kvalitní hráči a to se na obrazu hry projevilo. Byli více na míči, dostávali se místy do tlaku, ale neutekli nám. Asi klíčové bylo, že za stavu 2:1 neproměnili penaltu, možná, že by to vypadalo jinak. Byl to těžký zápas, Brno podalo dobrý výkon, ale nám tentokrát šlapaly jak obrana, tak útok. Překvapilo mě, že jsme postoupili hned po dvou utkáních, proti takovému soupeři to potěší, navíc jsme ušetřily i síly. A to se nám při rozcvičení zranil Jiří Mužík, ale toho skvěle nahradil Tomáš Poul, jemuž se semifinále neskutečně povedlo, byl platný a hlavně gólový.

První krok se tedy povedl, ve finále vás však čekal místo očekávaného Chemcomexu Zlín. Proč podle vás favorit neuspěl?

První zápas vyhrál vcelku podle předpokladů, ale Zlín šel do odvety skutečně s maximálním zaujetím a nasazením. Měl jsem pocit, a nebyl jsem sám, že Chemcomexu jakoby ke konci druhého utkání trochu docházela šťáva. Ve zlatém poločase se na obou stranách zrodily obrovské šance, ale žádná nebyla využita, takže rozhodly penalty. Samozřejmě, že jak my, tak Zlínští cítili před finále mimořádnou šanci na titul, když byl kandidát číslo jedna ze hry.

Jaký vypadal z vašeho pohledu nedělní souboj o zlaté medaile?

V první řadě to byl z naší strany zápas neuvěřitelně smolný, co se týče obdržených gólů. Z pěti jsme si totiž tři dali prakticky sami. První byl po tečované střele zvednuté pod břevno, druhý poté, co náš obránce ve snaze odkopnout míč ho nešťastně usměrnil do branky. Další zase po našem brejku, kdy byl Navrátil sám před brankářem a ten zasáhl míč ve skluzu tak, že přeletěl půl hřiště přímo na tři jeho spoluhráče, kteří se nestihli vrátit. Zkrátka opravdové šance, které měl, Zlín nedal, zato ze situací, které šancemi ani nebyly, skóroval. A vývoj pro nás nebyl příznivý.

To skutečně nebyl. Stav byl 3:5, rychle se blížil konec základní hrací doby. Co s tím šlo udělat?

Viděli jsme, že musíme něco zkusit, změnit, tak jsme poslali na hřiště Zdeňka Červeného a Jiřího Mužíka, kteří nebyli zdravotně fit a hráli se sebezapřením. Ale byli to dva noví lidé v zápase a jejich nasazení vyšlo. Snížili jsme a z úplně posledního útoku vyrovnali. V tu chvíli jsem si myslel, že je to náš den, protože když vám vyjde taková akce pár sekund před koncem, tak věříte, že vám vyjde všechno.

A nadešlo finálové prodloužení. Kdo v něm měl blíže k triumfu?

Byli jsme to určitě my. Snad čtyřikrát jsme byli neskutečně blízko gólu, šli jsme sami na gólmana, několikrát jsme nezakončili na zadní tyči do poloodkryté branky, ještě dvacet vteřin před závěrem mohl rozhodnout Roman Netolický, ale o vlásek minul. Na Zlínu ležela v prodloužení deka ze ztraceného náskoku, bohužel jsme to však nevyužili. Museli jsme do rozstřelu, které nám v poslední době nešly.

Přišly penalty a z nich zejména ta jedna, která obletěla internet a díky níž mnozí lidé zjistili, že se u nás hraje sálová kopaná…

Je hezké, že jsme se takhle „proslavili", jen si říkám, čím jsme si to zasloužili zrovna my, že jsme díky téhle šílené penaltě dostali takovou „ťafku".

Jaký je váš názor na střelu zlínského Kleina, kterou gólman Slaný vyrazil do výšky a míč se zásluhou ohromné rotace po dopadu na zem odrazil tak „šikovně", že k vašemu zděšení pomaloučku doskákal až do sítě?

Možná se to někomu nebude líbit, ale jsem přesvědčen, že zde došlo k hrubému ovlivnění výsledku a porušení pravidel. Mám pro to tři důvody. Jednak první rozhodčí, což je na záznamu jasně vidět, rozpažil, což podle mě znamená, že penaltovou akci ukončil. Potom druhý rozhodčí ještě před tím, než míč prošel za brankovou čáru, pískl, což mi potvrdilo několik lidí. I to snad značí ukončení akce, ne? A co je hlavní, v době, kdy balon teprve šel do branky, tak u něho byl soupeřův brankář, který přitom v pokutovém území neměl vůbec co dělat. To jsou podle mě tři jasná pochybení. Nikdo to už nevrátí, otázka je, co se mělo dít dál, zda se měla kopat nová penalta, nebo prostě měla být zapsána jako neproměněná. Stojím si ale za tím, že gól platit v žádném případě neměl.

Však se následně dlouhé minuty v rozstřelu nepokračovalo a tahle nevídaná situace se řešila…

Nebyla to pouze věc dvou rozhodčích, kteří řídili utkání. Další byli u stolku, byl tam delegát, ale ani pět lidí to nebylo schopno správně posoudit a rozhodlo podle mě špatně. Byl bych rád, kdyby z toho vzešlo do budoucna ponaučení a nic podobného se neopakovalo. Byť uznávám, že to byl moment, jaký se stane jednou za sportovní život, či spíše několik životů. Vždyť ten míč, kromě toho, že se neuvěřitelně odrazil od země, předtím doletěl snad půl metru ke stropu. Prostě se můžu jen ptát, proč jsme to museli být právě my, koho to postihlo. Navíc jsme následující penaltu nedali a bylo rozhodnuto.

Nemá smysl se ptát, jak jste se cítili, když jste takovým způsobem přišli o naději na zlato…

Samozřejmě jsme to nesli hodně těžce. Kluci byli neskutečně motivovaní a nabuzení, moc chtěli získat prvenství a pak je srazí cosi takového. Ale nechci, aby to vyznělo jako něco proti soupeři. I Zlín do toho dal srdíčko, titul získal on a my mu k němu sportovně blahopřejeme. Že v nás ale pocit křivdy zůstal, to nezastírám.

Jak hodnotíte skončenou sezonu 2015/2016 VPS Novabrik Polička z celkového pohledu?

Myslím si, že byla povedená, i když samozřejmě pokud prohrajete poslední utkání, tím spíše, když je to finále, tak tam trocha zklamání je. Ale nemáme se za co stydět. Vyšla nám základní část, na druhé místo v tabulce jsme předtím dlouho nedosáhli. Přístup hráčů v play off a hlavně na Final Four byl příkladný, byla to ta pravá Polička, kterou všichni znali z minulosti. Důležité je, že jsme do týmu zapracovali další hráče, takže i když to na titul tentokrát nevyšlo, tak věřím, že se o něj budeme moci pokusit příště.

Semifinále, 1. utkání:Chemcomex Praha – Zlín 5:2 Branky: 5. Rott, 8. Šafránek, 23. a 26. Havrda, 32. Sop – 28. Kovář, 31. Zapletal.
Polička – Brno 6:2. Branky: 10. a 20. Poul, 15. a 40. Netolický, 20. Jílek, 38. Kovář – 5. Hanuš, 17. Macko.
2. utkání:Zlín – Chemcomex Praha 4:2. Branky: 8. a 39. Kovář, 13. Julina, 25. Haloda – 6. Fichtner, 15. Holeček. Zlatý poločas: 0:0, PK: 7:6
Brno – Polička 3:5. Branky: 11. Prokeš, 33. a 36. Levčík – 13. Netolický, 16. Jílek, 30. a 36. Poul, 34. Navrátil.
Utkání o 3. místo:Chemcomex Praha – Brno 4:2. Branky: 6. Holeček, 7. Mareš, 19. a 35. Rott – 7. Levčík, 27. Macko.
Finále:Zlín – Polička 5:5, PK: 4:3. Branky: 10. a 32. Navrátil, 10. Netolický, 17. Kovář, 40. Stejskal – 16. a 28. Chvíla, 5. Julina, 12. Kostka, 23. Světlík.
Individuální ocenění - Final Four:Nejlepší brankář: Ondřej Slaný (Polička), nejlepší střelci: Roman Netolický a Tomáš Poul (Polička), nejužitečnější hráč: Ivo Světlík (Zlín)
Individuální ocenění - celostátní liga:Nejlepší brankář: Ondřej Soukeník (Zlín), nNejlepší obránce: Ondřej Havrda (Chemcomex), nejlepší útočník: Václav Cais (Větřní), nejlepší střelec: Václav Cais (Větřní), nejlepší hráč: Ondřej Havrda (Chemcomex), nejlepší hráč do 21 let: Jakub Grznárik (Větřní).
VPS Novabrik Polička na Final Four:Hráči: Ondřej Slaný, Jaroslav Dittrich, Tomáš Jílek, Tomáš Švec, Petr Navrátil, Tomáš Poul, Roman Netolický, Miroslav Vondra, Mirek Stejskal, Miroslav Kovář ml., Jiří Mužík, Zdeněk Červený, Vojtěch Král.
Trenéři: František Švec, Miroslav Kovář st.