Končící trenér svitavské rezervy Radim Jelínek pojal svoje vyjádření ve „velkém stylu", ale také zpříma, bez frází a v širším kontextu.

TJ SVITAVY B

Trenér Radim Jelínek:

Jarní část a tím i celou sezonu nemohu z pohledu výsledků a postavení v tabulce hodnotit jinak než negativně. Jak vždy říkám, umístění v tabulce u mládežnických nebo rezervních týmů nepovažuji za důležité s jednou výjimkou – nemělo by se spadnout. K tomu v případě našeho béčka došlo a na rozdíl od většiny lidí z klubu, alespoň mám z reakcí takový dojem, v tom vidím zásadní problém.

V čem konkrétně ho vidíte?

Dorosteneckou kategorii opouští dost hráčů s potenciálem dostat se někdy do áčka. Vzhledem k tomu, že drtivá většina z nich se neposune hned do základní sestavy a dá se čekat, že budou více či méně nastupovat za béčko, tak pro jejich rozvoj to vidím jako velkou ztrátu. Ono je totiž ohromný rozdíl nastupovat proti chrudimskému céčku, „Heřmaňáku" či Litomyšli nebo proti Hornímu Újezdu, Dlouhé Loučce a Libchavám, při vší úctě k nim. I. B třída, to je dnes jen trošku lepší okresní přebor. Mám obavu, že tahle soutěž všem těm mladým hráčům, kteří asi budou béčko tvořit, moc nedá, že se nebudou zlepšovat, jejich výkonnost ustrne a přizpůsobí se (ne)kvalitě soutěže. Když k tomu přidám několik mladých hráčů béčka, kteří letos dokázali, že na I. A mají, tak to vidím jako mrhání jistého, i když samozřejmě omezeného, potenciálu svitavské kopané.

Proč podle vašeho názoru rezerva skončila na sestupové pozici?

Co se týče výkonů, myslím, že herně jsme nepropadli, nepředváděli jsme úplně špatné výkony. Občas se na to, dle názoru přihlížejících, dalo i dívat. Troufnu si říci, že pouze tři soupeři nás přehráli, a to Slatiňany, Heřmanův Městec a Chrudim C. V ostatních zápasech jsme byli minimálně vyrovnaným soupeřem, mnohdy i lepším, jenže na to se nehraje. Někdy jsme se porazili individuálními chybami, tak jako v Načešicích nebo Přelouči. Částečně vyplývaly i z nezkušenosti a nedisciplinovanosti. Zásadním problémem jara byla neschopnost proměňovat gólové šance. Pozitivní je, že jsme se do nich dokázali dostat a skutečně si je i vytvořit, ale bylo někdy až tragikomické, co vše jsme dokázali zazdít. Místo tří bodů za tři remízy jsme si ze zápasů se Starým Hradištěm, Luží a v Kunčině měli jednoznačně odnést bodů devět, to nás spolu se ztrátou tří bodů za vyhraný zápas v České Třebové kvůli nezaplacenému členství stálo záchranu. Rozum mi moc nebere, proč je nastaven takový trest za opomenutí zaplacení příspěvku, proč za takový prohřešek není jen finanční pokuta, proč se nerozhoduje na hřišti. Viz. situace v ČFL. Nepomohlo nám ani zavedení Berbrova nesmyslu, tedy penaltového rozstřelu. Naše bilance v nich byla 2:5, úspěšnost penalt byla nízká.

Před sezonou jste řekl, že by vás potěšilo, kdyby si někdo svými výkony řekl alespoň o vyzkoušení v áčku. Našel se někdo?

Pominu-li brankářskou pozici, tak bohužel nikoho moc nevidím. Jediný hráč, kterého bych se v tuto chvíli nebál postavit do zápasu áčka, je Filip Škraňka a ten vzhledem ke svému studijně-pracovnímu směřování moc perspektivy pro svitavský fotbal neskýtá. Potenciál na áčko má Roman Štěrba, který si jako střední obránce vedl docela slušně a zaznamenal jako jeden z mála progres. Musel by ovšem hodně zapracovat na některých aspektech, jako jsou kondice, rychlost nohou, disciplína. Bohužel postrádá tréninkovou morálku, zapálení a přístup, který měl jeho táta, nevidím na něm zájem na sobě pracovat. Doufal jsem, že u více mladých hráčů bude vidět zlepšení, ale spíše šli někteří oproti podzimu dolů. To zase souvisí s přístupem k tréninkům a zápasům. Někdy jsem měl pocit, že si toho, že dostávají šanci hrát na úkor starších hráčů, jejichž výkonnost rozhodně nebyla horší, moc neváží. Naopak musím vyzvednout přístup a charakter veterána Pavla Stenzla. Ač jsem ho málokdy zařadil do základu, tak takhle nějak bych si to představoval u řady daleko mladších. Ocenit musím i přístup hráčů áčka, kteří chodili vypomáhat a zároveň získat zápasovou praxi, pokud zrovna nehráli v základu v áčku. Třeba se jim někdy úplně stoprocentně nedařilo, ale vždy u nich bylo vidět nasazení, nechodili hrát jen z povinnosti a byli pro béčko přínosem. A naopak myslím, že časté zápasové vytížení, ať už na podzim nebo na jaře, výrazně prospělo výkonnosti Jakuba Válka, který se vypracoval v důležitého hráče prvního týmu. Výkonnostní posun a nárůst sebevědomí je u něj od loňského srpna evidentní.

Herně se vám aspoň částečně dařilo plnit to, co jste chtěl?

Ve většině jarních zápasů jsme se snažili hrát aktivně, napadat a nutit soupeře k chybám, ne jen pasivně bránit v hlubokém bloku, a současně bránit v co nejkratším prostoru. Někdy se nám to dařilo více, někdy nás za to protivník trestal, tak jako Slatiňany nebo Načešice. Nicméně obecně, pokud jsme se vyhnuli individuálním chybám a hráli disciplinovaně, tak systém v defenzivě fungoval na slušné úrovni. Ofenziva byla postavena na hře v křídelních prostorách, kde jsme dokázali být nebezpeční, odtamtud jsme si vytvářeli většinu šancí. Naopak chybělo více tvořivosti ve středu. Béčko disponovalo dobře rychlostně vybavenými krajními záložníky, po kterých jsem vyžadoval, aby se pokoušeli překonat soupeře jeden na jednoho. Škoda, že jsem nemohl více využít některé dorostence, pro béčko by byli přínosem a i jim by to pomohlo v růstu. To, že jako dorost skončili v soutěži třetí, je hráčům i celému klubu do budoucna úplně k ničemu. Samostatnou kapitolou byli na jaře gólmani. Vystřídalo se jich dost, ale chytali spolehlivě. Zápasy nám neprohrávali.

Vaše slovo závěrem…

Nedá mi to, abych se nevyjádřil k úrovni soutěží dospělých v kraji. Myslím si, že by to chtělo snížit počty mužstev v přeboru i I. A třídě. Na třicet týmů tady prostě nejsou hráči. Úroveň krajského přeboru oproti druhé polovině minulého desetiletí výrazně poklesla. Je sice pravdou, že soutěže by díky všem postupům a sestupům měly být příští sezonu kvalitnější, ale stejně by bylo žádoucí jít dolů alespoň o dva kluby. Osobně bych byl ještě radikálnější, navrhoval bych mít po dvanácti mužstvech a zavést po vzoru profi lig v Beneluxu baráže, skupiny o postup a podobně. Zvýšila by se hráčská konkurence, úroveň by šla nahoru, bylo by pořád o co hrát, pro diváky by to bylo přitažlivější. Asi nebude v nejbližší době vůle toto opatření udělat, ale podle mě to je do budoucna nevyhnutelné, nemá-li pokračovat stávající úpadek.

TJ SOKOL POMEZÍ

Trenér Vítězslav Kotásek:

Do jara jsme šli s tím, že máme z podzimu něco nahráno, ale tak s obavami, protože jsme se museli vyrovnat s několika absencemi včetně brankářské jedničky. Začátek nebyl špatný, ale potom přišla série tří čtyř nepovedených utkání a nehorší bylo, že mezi nimi byly porážky doma. To se potom těžko dohání. Rázem jsme se ocitli v pozici, kde jsme být nechtěli. Závěr byl naštěstí zase lepší a nakonec jsme v lepší polovině tabulky, s čímž mohu být spokojen. V každém případě však mužstvo čeká hodně práce. Musíme hledat hráče na doplnění kádru, na jaře jsme prakticky nesehráli zápas v optimálním složení a bylo to znát. Využívali jsme i mladé hráče z dorostu, což bylo v pořádku, ale byl bych raději, kdyby mohli do hry chodit v klidu a bez nervozity, z níž pak plynou chyby.

TJ SOKOL KUNČINA

Trenér Zdeněk Pešava:

Klukům děkuji za celou uplynulou sezonu, přestože se nám nepodařilo se v krajské I. A třídě zachránit. Vyzkoušeli jsme si tuto soutěž, ale zjistili, že naše představy byly poněkud jiné. Hráči se snažili, zahráli si fotbal, momenty tam byly hezké, ale celkově to bylo málo. Věřím, že v nižší soutěži se nám bude dařit zase lépe.