Jednoznačně největším překvapením fotbalového podzimu na Svitavsku byly výkony litomyšlské Jiskry. Kdo by to byl v létě řekl, že se tento celek vyšvihne na čelo krajského přeboru a bude tam přezimovat? Sotva kdo takový by se našel.

Ovšem Jiskra prokázala výrazný výkonnostní vzestup, bodovala ve třinácti z patnácti odehraných utkání a udivila sportovní veřejnost. O tom, co tým přivedlo na nejpřednější pozici, hovoří jeho hrající trenér IVO SVOBODA, který společně se svým kolegou Jaroslavem Rybou připravil na podzim svoje svěřence tak dobře, že nechali celou konkurenci za sebou.

Ptát se vás nyní na spokojenost po tak výtečné podzimní části, to by bylo trochu nošení dříví do lesa…

První místo je samozřejmě skvělé vyznamenání. Ale nebyly to jen povedené výsledky, ale především slušný herní projev, 39 vstřelených branek a vyrovnaná výkonnost týmu po celý podzim.

Nástup do sezony byl od vás přitom herně poměrně kostrbatý (porážka v Hlinsku, vydřené remízy s Moravskou Třebovou a Svitavami). Čemu jste to přičítal?

V Hlinsku jsme výsledkově zklamali, ale rozdíl rozhodně neodpovídal dění na hřišti. Ano, následující dva zápasy byly vydřené, a to nám velmi pomohlo do dalších utkání. Nic jsme nedostali zadarmo, ale bodovali jsme díky našemu úsilí. Moravská Třebová čekala třicet metrů před svojí brankou, vsadila vše na defenzivu a naštěstí se nám podařilo ji zdolat. Ve Svitavách jsme měli výraznou převahu a zaslouženě vyhráli na penalty, byť jsme vyrovnávali až v poslední minutě.

V následujících podzimních kolech byl potom herní progres týmu doslova hmatatelný. Jak byste vašima očima popsal další průběh soutěže až k vedoucímu místu?

Myslím, že poté se naše výkony neustále zlepšovaly a my dokázali v zápasech udržet vysokou kvalitu i přesto, že se nám vždy nepovedlo vše podle představ. Litomyšl byla dříve zvyklá sbírat každý bodík a dívat se na konec tabulky, kdo jich má ještě méně. Proto chvíli mužstvu trvalo, než si zvyklo na novou pozici a začal věřit svým schopnostem.

V čem osobně vidíte nejsilnější stránky vaše celku, kterými se na podzim prezentovalo, v čem naopak rezervy, pakliže nějaké jsou?

Řekl bych, že jsme po dvou letech silní v organizaci na hřišti. Trvalo to sice dlouho, ale nyní, i když měníme hráče v sestavě, tak každý ví, co a na jakém postu bude plnit. A podzim byl také ve znamení nacvičených standardních situací jak v útoku, tak také v obraně. A slabiny. Ty ať si každý ze soupeřů najde sám…

Jak jste byl spokojen po stránce ofenzivy, tedy tvorby příležitostí a jejich proměňování, a naproti tomu s defenzivní částí vaší hry?

Vstřelených devětatřicet branek by mělo vést k uspokojení. Ale pravda to není. Každý trénink se věnujeme nácviku a postupně se zlepšujeme, ale na hřišti nám stále chybí více kreativity a skvělých individuálních výkonů. S defenzivou celého týmu panuje v mých očích největší spokojenost. Hrajeme vysoko, napadáme a díky dobré defenzivě si poté můžeme dovolit hrát více útočně.

Ve většině zápasů jste měl k dispozici docela silnou lavičku, mohl jste střídáním pozitivně ovlivnit hru a v případě potřeby měnit základní sestavu. Souhlasíte s tímto názorem? Bylo to důležité?

Samozřejmě to je jedna z příčin našeho umístění. Ale z čeho to vychází? Máme kádr devatenácti hráčů, trénujeme třikrát v týdnu s devatesátiprocentní účastí, nemáme žádné nakoupené fotbalisty. To je přece sen každého trenéra amatérské soutěže! Ale to nepřišlo samo. Před dvěma lety, když jsme s Jardou Rybou k týmu přišli, tak nás bylo osm… Všechno jsme postavili na zdravém kolektivu, atmosféře v šatně, zodpovědnosti hráče vůči týmu a tréninku. A nyní trénovat neznamená přijít na trénink, ale připravovat se v zápasovém tempu. Potom nemáte obavy vystřídat čtyři hráče, protože víte, že budou stejně dobří.

Váš mančaft osvědčil v řadě utkání chuť porvat se o výsledek, nebývalou bojovnost a odhodlání, což v minulosti v případě Litomyšle nebývalo tak úplně pravidlem. Jak se vám povedlo tyhle vlastnosti v kolektivu probudit?

V létě jsme si s družstvem sedli a řekli: „Končíme, takový fotbal dělat nebudeme“. Byli jsme opravdu kousek od konce našeho působení. Nechtěli jsme totiž sedmdesát procent, ale mnohem více. Každý měl pár dnů na rozmyšlenou a nakonec všichni přistoupili na pravidla, která jsme si dali. A dnes je skvělé říci, že tým dodržel svoje slovo. Klukům se to vše vrátilo nejen prvním místem, ale i uznáním od našich fanoušků.

Která utkání byste vybral jako z vaší strany nejpovedenější a blížící se ideálu, která naopak jako nejslabší?

Skvělé bylo utkání o první příčku s Luží, kdy přišlo hodně diváků a my vstřelili šest gólů. A potom derby v Dolním Újezdu, kde jsme mohli prohrou ztratit vše, co jsme si během podzimu vybudovali. Výsledek 4:0 a herní projev však byl sladkou odměnou. Jako na špatný zápas vzpomínám jen na ten ze všech stran zpackaný v Moravanech.

Ještě k tréninkové morálce, kterou jste si sám pochvaloval, v čemž jsme mezi svými kolegy v přeboru spíše výjimkou. Další z podstatných kamínků do mozaiky, že?

Kdo nás sledoval posledních třicet měsíců, musel vidět postupný nárůst výkonnosti. Jak už jsem řekl, nejsou u nás nakoupení hráči, a tak nic jiného než trénink za naším úspěchem stát nemůže. A když k tomu ještě přidáte pořádnou dávku legrace z naší šatny nebo i pozápasových „tiskových konferencí“ z restaurace, tak nakonec zjistíte, že se na trénink těšíte.

Nelze se nezeptat tak, jak se teď najednou ptá kdekdo. Mohla by si Litomyšl troufnout podle vás na vyšší soutěž, pokud máme na mysli hlavně fotbalovou stránku?

Divize je velký rozdíl ve všech směrech, protože z mého pohledu to již není amatérská soutěž. A jak za svým týmem stojím, tak v současnosti bychom neuspěli. Na druhou stranu proč nezkusit soutěž, kterou skoro nikdo z týmu nehrál… Je to nicméně velmi předčasné a především na analýzu, jestli by nám to více přineslo nebo vzalo. Navíc rozpočet, se kterým hospodaříme, by nevyšel ani na cesty k soupeřům…

Tak raději zpátky do krajského přeboru, Co vás v něm zaujalo, ať v pozitivním, nebo negativním smyslu slova?

Soutěž je vyrovnaná podobně jako v loňském ročníku a příliš se toho nezměnilo. Snad jsem čekal více od Letohradu a České Třebové. Viděl jsem naživo každého soupeře, se kterým jsme se následně utkali, tím pádem pro mě nebylo nic překvapením.

Vaše plány a představy pro zimní přípravu a jarní boj o udržení podzimní pozice?

V týmu se nic nezmění a protože věřím, že se klukům líbila podzimní představení, připravíme reprízy našich vítězství i na jarní část sezony.

Litomyšl
(1., 33, 39:21)

Hlinsko 0:3
Moravská Třebová 1:1, PK 4:3
Svitavy 2:2, PK 5:3
Holice 6:1
Žamberk 5:2
Chrudim B 1:1, PK 5:4
Lanškroun 0:0, PK 2:4
Třemošnice 3:1
Česká Třebová 2:1
Luže 6:1
Heřmanův Městec 2:2, PK 4:3
Choceň 3:1
Moravany 2:3
Letohrad 2:1
Dolní Újezd 4:0

Střelci: Severa 10, Štoudek 6, Kundera 4, Folta 3, Zeman 3, Vejrych 3, Hašek 3, Hromádka 2, Svoboda 2, Paclík 1, Radimecký 1, Tomšů 1.