Nejstarší pamětníci asi namítnou, že za války s Frantou Jirků to bylo ještě úspěšnější. Je fakt, že to skvělé mužstvo tehdy hrálo na čele třetí nejvyšší soutěže v republice, ale v té době byla mnohem menší konkurence, fotbal nebyl zdaleka tak rozšířený jako dnes.
Sezona 1994–1995 byla zatím jen rozjezdem k výšinám, naplno vše začalo až od jara 1996 s příchodem Václava Kárníka. V onom ročníku skončila Litomyšl ve vyrovnané tabulce zatím ještě bez posil jedenáctá. Památné je datum 17. září 1994. V Přelouči byla dopoledne odhalena pamětní deska rodákovi Františku Filipovskému a odpoledne, kdy tam hrála Litomyšl, nastoupil poprvé za „áčko“ dorostenec Ivo Svoboda, pozdější nejúspěšnější odchovanec klubu na přelomu století, ba tisíciletí.
Před další sezonou převzal mužstvo trenér Pavel Daněk ze Svitav, na jaro pak přišel střelec Zdeněk Fric rovněž ze Svitav a z Chrudimi Václav Kárník, zatím ještě jenom jako hráč. V závěru Jiskra porazila Skuteč 5:1 (branky Ryba, Fric, Kárník, P. Zvěřina, Svoboda) v sestavě: Veselý – A. Zvěřina, Kárník, Ryba (Ropek), Jelínek, Truhlář (Novotný), Svoboda, Benko, M. Coufal, P. Zvěřina, Fric (Klejch).
Vítězství stačilo na konečné druhé místo, které nakonec bylo postupové, neboť nejlepší AFK Chrudim postup odmítl. Posilou pro nový ročník v krajském přeboru byl střelec Milan Nedvěd z Chrudimi, který nahradil „šoumena“ v dobrém slova smyslu Michala Šimerdu, o jehož krátkém působení by se dalo napsat podstatně víc. Trenér Daněk dodržel slovo, pomohl k postupu a vrátil se zpátky do Svitav.
Hrajícím trenérem se stal Václav Kárník, který zavedl věci dosud zde nevídané. Tréninky na minimálně divizní úrovni, proměnil se styl hry, hráči, kteří na to měli, rostli výkonnostně „jako z vody.“ Kárník to dirigoval jako stoper ze hřiště, z lavičky ho zajišťoval asistent Josef Janoušek. Z výsledků podzimu nejvíc potěšila vítězství v Hlinsku 2:1, v Úpici 4:0, s Vysokým Mýtem 2:0, v České Třebové 3:1 a v Jičíně také 3:1.
V zimě se uskutečnilo soustředění v Hamrech u Svojanova. A to na profi–úrovni! Hotelový kuchař respektoval přání trenéra pokud jde o stravu: žádný bůček, knedlíky, samozřejmě žádné pivo večer (no, jedno ano…). O rok později se dokonce na závěr sezony při „závěrečné“ na chatě Jiskry ve Vranicích kus prasete vezlo domů, hráči sami usoudili, že by se jednalo o vážný prohřešek proti životosprávě. Ba co víc, nevypil se ani sud piva!! Pisatel se právem obává, že mu to nikdo nebude věřit, ale bylo tomu tak. Ještě, že přítomno bylo i pár obětavých funkcionářů, ti takovou ostudu nedopustili a nezbyla nakonec ani kapka.
Dbalo se i na kulturní vyžití hráčů. Všichni po jednom ze zápasů místo do hospody šli do zámku na koncert barytonisty brněnské opery Pavla Kamase. Mistr se pak nechal slyšet, že speciálně pro fotbalisty ještě nikdy nezpíval.
Na jaře se nadále atakovalo čelo tabulky, i když ty dva týmy vepředu, Rychnov s trenérem Čeňkem Cellerem a Semily, byly nedostižné. Když se však vyhraje ve Vysokém Mýtě, je to pro Litomyšl vždy něco hřejivého na srdce. A tentokrát to skončilo 2:0 v sestavě: Veselý – A. Zvěřina, Kárník, Benko, Ryba, Průžek (Kolek), Svoboda, Coufal, Kroupa, Nedvěd, P. Zvěřina. Góly dali oba útočníci. Jiskra skončila na parádním třetím místě a nechat za sebou takové celky jako Náchod, Mýto, Letohrad, Jičín či Ústí, to potěšilo moc a moc.
A co víc, v dalším ročníku se podařilo tento úspěch zopakovat. Dokonce i navzdory četným hráčským odchodům. Brankář Poslušný, beci Ropek a Jelínek a zejména útočníci Nedvěd a Svoboda, ti všichni už se v sestavě neobjevovali. Náhradou za ně zde byl brankář Lochman, který se vrátil po letech na místa svých začátků, dále pak Radan Kroulík a nadějný dorostenec Standa Vomáčka.
Po čtvrtém kole a výhře v Žamberku 2:0 (P. Zvěřina, Kolek) došlo k nečemu ojedinělému – Litomyšl se ocitla v čele krajského přeboru. Ovšem jen na jeden zápas. Poté se prohrálo doma s týmem Semil 1:3 i přes parádní gól M. Coufala z půlící čáry.
Špice tabulky se však držela, tisk se předháněl v superlativech, jako například, že „stěhovali koncertní nástroje od Babiččina údolí na Vysočinu“ – po výhrách v Náchodě 2:1 a vzápětí v Havlíčkově Brodě 5:1. Tam to skutečně vyšlo skvěle, takže sestava: Veselý – A. Zvěřina, Benko, Kárník, J. Ryba, Růžek (Mokrejš), Coufal, Kroulík, Kolek (Vomáčka), P. Zvěřina, Kroupa. Třetí místo po podzimu, dařilo se i na jaře a bronzová příčka podruhé za sebou byla na světě.
Jenže jak se záhy ukázalo, nejlepší období litomyšlské kopané tím také skončilo. Nelze neříci, že v této chvíli zaspalo Město. Kdyby se na patřičných místech klubu dostalo více pozornosti, musela se tady do roka hrát divize. Škoda…
Svůj stín mělo toto období v podobě zrušení B mužstva, a to na dlouhých třináct let. V sezoně 96–97 tým dobrovolně postoupil okresní přebor B mužstvu Svitav, které se vracelo z „exilu“ na Moravě. Šlo o kompenzaci za hostování posil brankáře Veselého a útočníka Frice. Okresní svaz zařadil Litomyšl B do III. třídy skupiny Moravskotřebovsko. Po třech zápasech však přišly tři kontumační výsledky za nedostavení se k utkáním a existence béčka skončila.
Podstatně lépe se vedlo mládeži. Dorost hrál úspěšně nadále I. třídu, byl na soustředění v Beskydech, později s áčkem v Hamrech. Koncepčně se začalo pracovat i s kategorií žáků. Vedli je E. Postlík, Karal, Halva, Bačík a Kovář, posledně jmenovaný přivedl několik velkých talentů ze Sebranic. Z nich se uplatnili i v dalších letech hlavně Kalánek a bratři Zdeněk a Jan Horníčkovi. Na jaře 1997 v dramatickém přímém souboji posledního kola I. třídy žáků s Chocní stačila domácím remíza k postupu. Choceň o půli vedla, pak ale Z. Horníček vyrovnal a byl z toho postup do krajského přeboru.
Zdeněk Vandas
