1955 – 1960. „Poraďte, komu máme věřit, nůž na hřišti a konec hřiště u nádraží.“

Posledních šest let na starém hřišti bylo víc hektických, než je zdrávo. Jako nováček krajské soutěže skončila Jiskra v roce 1955 (stále ještě v systému jaro – podzim) ve středu tabulky. Při jednom z domácích zápasů došlo k docela dramatické chvíli. Po značně sporném verdiktu pojednou místní skalní fanoušek, populární Standa Nešpor, překročil pomezní čáru a s kudlou v ruce mířil k nic netušícímu rozhodčímu. Správce hřiště Viktor Škeřík ale zachoval duchapřítomnost, doběhl jej a zezadu ho včas zpacifikoval. Standa byl jinak dobrák od kosti, ale těžko říci, jak by to v daném okamžiku dopadlo. Zády stojící sudí si toho vůbec nevšiml a do zápisu o utkání nakonec vůbec nic neuvedl.
Od roku 1956 se soutěže vrátily k tradičním názvům a hrála se tedy znovu I. B třída. A velmi dobře! Od jara mužstvo bojovalo na čele tabulky, hrálo v konsolidovaném složení: Škeřík – Pazlar, Faltys, Jeništa – Hanus, L. Dvořák – Dočkal, Bednář, Caka, Adamský, V. Jandík. V tomto složení Litomyšl nastoupila také 9. května k jednomu z nejpamátnějších utkání v historii. K přátelskému zápasu sem zavítal prvoligový Hradec Králové s trenérem Ludlem. Soupeř se možná domníval, že půjde o „srandamač“, ale všechno bylo jinak. Obranu skvěle dirigoval Milan Faltys, co prošlo, vynikající Škeřík většinou pochytal, ve středu hřišti zazářil Josef Adamský a Zdeněk Jandík v útoku nedal ligové defenzivě vydechnout. Hradec byl nakonec rád, že vyhrál jenom 6:4!

Podzim byl nečekaně dramatický, mužstvo formu tak trochu ztratilo, ale s tříbodovým náskokem před Přeloučí nakonec uhájilo postupovou příčku. Objevil se ovšem pořádný zádrhel. Při jednom z posledních zápasů v Rybitví byl rozhodčím Balcarem vyloučen hostující hráč, v zápise se objevilo, že šlo o středního útočníka Otu Bydžovského. Na zápase však byli také zástupci v tabulce druhé Přelouče, která potřebovala prohru Litomyšle. Byl podán protest s tím, že oním vyloučeným byl klíčový hráč týmu Jiskry střední obránce Milan Faltys, průkazka Bydžovského že byla po zápase rozhodčímu podvržena. V té době totiž ještě nebyla v krajských soutěžích povinná čísla hráčů na dresech.
Očekával se nedpomíněný trest a největší litomyšlská opora by byla v závěrečných kolech velmi citelně postrádána. Ve čtyřech pokračováních se v článcích pod titulky „Poraďte, komu máme věřit“ případem zabývali sportovní redaktoři v tehdejším krajském tisku „Zář“ a příslušná komise krajského fotbalového svazu si s tím nevěděla rady. Nakonec všechno vyřešil až ústřední fotbalový svaz v Praze, který pro nedostatek důkazů protest zamítl a potvrdil tím postup Litomyšle do I. A třídy. Každopádně bylo ovšem jasné, že o takovouto popularitu není co stát.
Jiskra tedy byla přece jen nováčkem I. A třídy, která se hrála tříkolově, neboť se opět přecházelo na systém podzim – jaro. Hrálo dvanáct učastníků zvučných jmen: Česká Třebová, Spartak Chrudim, Jiskra Chrudim, Vysoké Mýto, Čáslav, Hlinsko, Vrdy, Nemošice, Slatiňany, Lanškroun, Litomyšl a Lokomotiva Pardubic. Začátek byl doma s Hlinskem a uhrála se remíza 3:3. Porážka v Třebové 1:7 ukázala, jak to bude náročné. Další příděl 1:8 nastal v Lanškrouně a na konci roku byl celek desátý se skóre 28:73. Zmínit se je nutno ještě o dalším duelu s ligovým týmem 9. května, tentokrát ze II. ligy, v němž Jiskra porazila Mladou Boleslav 3:2! Úspěch, který možná nebyl dostatečně doceněn.
V dramatickém třetím dějství na jaře 1958 do mužstva přichází výrazná posila: Jan Papáček z Vysokého Mýta, který se hned stal hrajícím trenérem. Právě ve Vysokém Mýtě byl však vážně zraněn (přetrhané vazivo v koleně), bojovnost oslabeného mužstva se pak projevila v utkání s Lanškrounem. Po zranění obránce Vrbského a brankáře Michka odehrálo druhý poločas v devíti, protože se tehdy nesmělo střídat! Do branky šel bek Pazlar a devět statečných otočilo stav z 1:2 na vítězných 5:2. Tým uhrál i další potřebné body a I. A třídu udržel.
Zmiňme ještě „mírné“ extempore hlasatele Jana Blažka. Při jednom z utkání, kdy tým přísně nařízenou penaltou poškodil rozhodčí, se snažil rozvášněné diváky uklidnit hřejivými slovy: „Zachovejte klid, vážení přátelé, každý z nás je jen člověk a mýliti se je lidské.“ Vzápětí však ani on neudržel emoce a značně zvýšeným hlasem do mikrofonu dodal: „Ale toto rozhodnutí nám bude muset pan sudí po zápase vysvětlit!“
Ročník 1958–1959 začal výborně a po pěti kolech vedla Jiskra tabulku. Přišel ale zápas v Chrudimi, které sice vyhrála 3:0, jenže v závěru byla nejlepšímu hráči Adamskému zlomena noha. Z této ztráty se mužstvo nevzpamatovalo, přišla série porážek, která pokračovala i v jarní sezoně a byl z toho sestup do I.B třídy. V ní Litomyšl obsadila střed tabulky, ale to už se vědělo, že vzhledem k územní reorganizaci státu budou velké změny i ve fotbalovém uspořádání.

Nastal 17. červenec 1960, den posledního zápasu na hřišti u nádraží. V přátelském utkání je zdolán Sokol Vítějeves 12:1. Sestava: Doležel (Dušek) – J. Háněl, Papáček, Císař, Z. Kopecký – Pazlar, L. Dvořák, Jiroušek (Z. Jandík) – Dočkal, J. Adamský, V. Jandík. Poslední gól padl z nahrávané penalty, kdy Papáček míč jen pokulil a Adamský s ním došel na malé vápno. Zde se zastavil, brankáře, který volal: „To se nesmí,“ se zeptal „Tak kam to chceš?“, a k tyči dal gól. Načež zasalutoval, řekl: „Buď zdráv, četař Nýbauer,“ a bylo po zápase. A také po celé čtyřicetileté éře hřiště u nádraží.

Ještě k činnosti ostatních družstev. Béčko hrálo bez větších úspěchů ve III. třídě a s přechodem na nový stadion bylo po jaru 1960 zrušeno. Dorost reprezentoval do roku 1956 výběr Zemědělské technické školy a výbor klubu neměl s touto kategorií žádné starosti. Věc však byla danajským darem, po studiích hráči z Litomyšle odešli, zůstal zde jediný Zdeněk Tříska. Až v roce 1957 založil Karel Háněl dorost z kluků místních a tým dospělých poté měl znovu z čeho čerpat.

Zdeněk Vandas