1960 – 68. Nesmělé seznamování s okresem Svitavy.

V létě roku 1960 se na celý měsíc stali z fotbalistů a funkcionářů nedobrovolní špeditéři. O likvidaci hřiště u nádraží bylo před časem již rozhodnuto a výstavba nového stadionu na Černé hoře byla v plném proudu. Vše spěchalo, ne však kvůli fotbalistům.
Na rozestavěném prostranství za koupalištěm přece musela v první řadě proběhnout okrsková spartakiáda. Fotbalisté si museli rychle přestěhovat veškerý svůj inventář do nových kabin, které měly původně jenom tři místnosti. Ano, tam, kde je dnes restaurace Na výsluní. Fotbal se začal hrát od podzimu 1960 zatím jen na horním uměle navršeném hřišti. Vedle byl postaven most, aby průchod pod ním mohl posloužit coby brána borců při spartakiádě.

Sezona začala zájezdem na Moravu k utkání v Blansku. Dopoledne všichni navštívili Moravský kras a vydováděli se na lodičkách po Punkvě. Po obědě hrál nejprve dorost s výsledkem 1:1. V hlavním zápase áčko tolik nedovádělo a utrmáceno celodenním putováním spojeným s nutným občerstvením dostalo od divizní Metry Blansko dardu 4:12.

V prvním kole přeboru nového okresu Svitavy mužstvo remizovalo ve Svitavách Lánech 1:1 a pak už přišel 21. srpen 1960. Zahajovací zápas na novém hřišti, to bylo derby Litomyšl – Svitavy. Za stavu 1:2 nařídil rozhodčí Andrle z Poličky penaltu proti hostům, ti souhlas neprojevili a odešli ze hřiště! Přitom vzplály emoce mezi příznivci obou mužstev (diváci se prostě pěkně porvali…) a sudí zápas předčasně ukončil. Sekce našla vinu na obou stranách, utkání se opakovalo a Svitavy vyhrály 5:1.

Další zápasy proti zcela neznámým soupeřům měly příchuť zvláštnosti. Dnes se jezdí do Jevíčka, Jaroměřic, Moravské Třebové i jinam zcela běžně, tehdy, před půlstoletím, to však byla neprobádaná území. Třeba vylézt na staré hřiště v Jaroměřicích na Kalvárii stálo dost námahy a to tam nahoru musel rekvizitář Faltus vléci i kufr s kopačkami. Tehdy se ještě „páni hráči“ o tyto potřebné propriety nestarali. Vyhrálo se 7:4 a díky výtečné moravské slivovici po zápase borci usoudili, že tato soutěž bude mít i své slunné stránky.

Bodíky se ale často, zejména venku, také ztrácely, a bylo z toho konečné třetí místo za za postupujícími Svitavami a druhou Březovou. V ročníku 1961–62 skončilo mužstvo opět až třetí, tentokrát postoupila Březová s oporami Weissem a Zeleným, druhé bylo Jevíčko.
To už se hrálo na hlavním hřišti, kde otevřelo nově položený trávník utkání s Radiměří 17. září 1961 a výhra 8:3. Zaznamenejme premiérovou sestavu: Doležel – Pazlar, Císař, Bednář – Foff, Adamský, Jandík – Pešina, Kvapil, Kesl (F. Dvořák), Vandas. Na prestižní první gól na novém stadionu si brouslili zuby daleko věhlasnější borci, než byl nakonec jeho autor Vandas.

Devátého května 1962 přijela pražská Slavia, tehdy pod názvem Dynamo Praha, jen s „béčkem“, které Jiskru porazilo 7:0. Postup do kýžené I. B třídy se povedl až o rok později, když si Litomyšl zajistila prvenství už i s Milanem Faltysem, který se vrátil z působení v tehdy druholigové České Třebové. Sedmibodový náskok v konečné tabulce potvrdil poslední zápas s Vítějevsí 11:1. Předtím zaujala v utkání se Sokolem Bystré Papáčkova specialita – nahrávaná penalta. Tentokrát se ale Pepa Adamský, který akci zakončoval, na kluzkém terénu před gólmanem smekl a upadl ke gaudiu v publiku do bláta. Stav byl však v té době 6:1, takže se nic nedělo. Nezapomeňme start kompletních ligových Teplic, které zde vyhrály 9:0.

V I. B třídě družstvo hrálo pohříchu jen tři sezony. A šlo to tak trochu od deseti k pěti. Úvodní podzim sliboval mnohé, druhé místo jenom o skóre za prvním Letohradem vypadalo slibně. Jarní pokles však znamenal celkovou šestou pozici. Plíživě o sobě dával čím dál více vědět postupující generační problém. Hráčům jako Papáčkovi, Faltysovi, Císařovi, Adamskému a dalším naskakovaly roky směrem k pětatřicítce a naděje ze silného dorostu odcházely na vojnu. Výsledkem byl sestup do okresu v roce 1966. Jinak ale parta držela pohromadě, ať už na soustředěních na Posekanci, Mikulášských estrádách na jevišti Černého orla či při vítězné hokejové exhibici proti Vertexu 7:1. Hráči se přestrojili za „Kanaďany“, šli průvodem z nádraží a položili věnec u Smetany v čele s nezapomenutelným Karlem Hánělem. S kolárkem u krku představoval tehdy populárního kanadského trenéra pátera Bauera.

Vše se herně k lepšímu obrátilo po návratu mladých z vojny. V roce 1967 se Litomyšl vrátila do I. B třídy. Byly znát posily z dorostu, jenž zejména v sestavě Půlkrábek – Nápravník, Knettig, Roleček, Češka, Pala, Flídr, Kohák, B. Kroulík, Klát, J. Kroulík (Krejsa, J. Háněl, Motl a Maruškin) dva roky předtím postoupil z okresu a sahal po postupu do krajského přeboru. Mohl čerpat z přísunu kvalitních žáků vedených všestranným trenérem Jaroslavem Metyšem. Výborně tehdy fungovala družba se žáky Spojů Praha a došlo k několika výměnným zájezdům.
V roce 1963 se rovněž uskutečnil sjezd slavného mužstva SKL z válečných let. V jeho rámci prohrály slavné postavy historie s podstatně mladší gardou z Vysokého Mýta za řízení sudího Richtera 1:4. B tým Litomyšle měl lepší chvíle střídané s horšími a na několik sezon svou činnost dokonce i pro nedostatek hráčů přerušil. Při jednom z utkání „béčka“ se o zajímavý moment postaral populární rozhodčí Ferda Zeman. Coby pomezní odmával ofsajd, ale vzápětí si uvědomil svoji chybu a místo toho, aby dal rychle praporek dolů, tak si lehl na zem, zřejmě, aby nebyl vidět. Praporek však kupodivu, snad působením jakési setrvačnosti, držel nad hlavou…

Zdeněk Vandas