„Pokladna klubová byla značně vyčerpána neustálým placením pokut“

Tehdejší uspořádání soutěží nelze porovnávat s dnešním, takže hrát ve III. třídě nebylo pražádným neúspěchem nebo snad ostudou. Odshora po lize následovaly divize a pak hned I. A, I. B, II., III. a IV. třída. Tudíž žádná druhá liga, žádná ČFL ani krajské přebory.
SK Litomyšl si vedl v letech 1930 – 33 na onu dobu celkem slušně, o čemž svědčí i jména soupeřů. Dva postupy do vyšších soutěží přišly zanedlouho poté. V onom čase také dochází k oplocení stadionu ze dvou stran, k čemuž bylo využito levnějšího polomového dřeva. Dva přátelské zápasy se Slavojem Pardubice o Velikonocích 1932 se tak mohly sehrát v důstojném prostředí. Početná návštěva viděla dvě výhry domácího SK: 3:1 a druhého svátečního dne pak 4:2.

Zde je nutno se zastavit také u založení druhého litomyšlského klubu AFK (Atleticko-fotbalový klub). Došlo k němu na ustavující schůzi 5. srpna 1933, na níž byl zvolen předsedou J. Švihel. Původní název ovšem zněl DSK (Dělnický sportovní klub), ale záhy došlo ke změně na AFK, protože významnou součástí klubu byl i lehkoatletický odbor. Fotbalisté AFK měli původně svoje působiště za nemocnicí a po zahájení výstavby interního oddělení začali hrát na hřišti za Gabrielovým mlýnem. Konečně v krátké době další hřiště se nalézalo “U tří vrbiček“. V umístění těchto lokalit se samozřejmě orientují již jen doboví pamětníci, toto třetí útočiště se nacházelo poblíž dnešních okrasných školek. Zhruba tam, kde je dnes hřiště Zemědělské školy. Není na škodu si připomenout, že zde o mnoho později začínal svou činnost oddíl Sokola Čistá!

Až v roce 1941 došlo k dohodě mezi rivaly SK a AFK, takže i AFK pak mohl hrát své zápasy na hlavním hřišti u nádraží. Nutno dodat, že zmíněné několikaleté soupeření obou klubů nebylo nijak nepřátelské. V týmu AFK našli uplatnění hráči, kteří se zprvu v SK plně neprosadili, naopak mnozí další se později stali posilami pro hlavní litomyšlský klub – například vynikající střelec Josef Caka.

AFK také pozval k přednášce slavného reprezentanta a hráče Sparty Karla Peška– Káďu, který vedl i ukázkový trénink. Největším sportovním úspěchem AFK byla sezóna 1938–1939, kdy mužstvo postoupilo do II. třídy, vydrželo v ní ovšem jenom dva roky.

Zpět k předchůdci dnešní Jiskry, tedy klubu SK Litomyšl. Tento tým dokázal postoupit do II. třídy už na jaře 1935, když vyhrál kvalifikaci o postup s celky Řečan nad Labem, Dřenic a Bořic. Hned tu první sezonu ve vyšší soutěži si ovšem klub pokazil nepěknou kaňkou v podobě dvou kontumačních výsledků za dva starty hráčů dosud neregistrovaných a dokonce jednoho „černocha“ z jiného klubu. Poté to „prasklo“, Litomyšl přišla o čtyři body, o pověst a o peníze. Zhrzený hospodář, který o kauze původně nevěděl, si ve výroční zprávě právem stěžoval, že „pokladna klubová byla vyčerpána stálým placením pokut…“

Následující ročník byl vším jiným, než procházkou růžovou zahradou. Jmenujme třeba sestavu při remíze 1:1 v Holicích: Zavřel – Lněnička, Moták – Oliva, Pospíšil, Jetleb – V. Soukup, Sobola, Famfulík, F. Soukup, Randa. Začaly pak problémy, přišly i četné porážky a podzim tak vypadal spíš na sestup. Pomohl až příchod bratří Remešových, kteří zběhli k fotbalu od atletiky. Ti zavedli novinku do té doby nevídanou – zimní tréninky v tělocvičně gymnázia. Na jaře 1938 šla výkonnost nahoru a mužstvo se nakonec ve II. třídě bez větších potíží udrželo.
O tom, že o fotbal byl v té době velký zájem i u hráčů starších či neregistrovaných, svědčí bohatá činnost týmu „Old Boys“ (dnes by se řeklo staré gardy) a Akademické XI. Tudíž družstva složeného z majitelů vysokoškolských diplomů, pyšnících se tituly Ing., JUDr., MUDr., Prof. a podobně. Jediným z nich, kdo nic takovoho nevlastnil, ale výkonnostně se jevil zcela nepostradatelným, byl místní prodavač zeleniny p. Coufal. Byl tudíž na základě své profese celým hráčským kolektivem pro tato střetnutí jmenován „doktorem přírodních věd“.

Významnou událostí tohoto období byla v dubnu 1934 přednáška populárního rozhlasového reportéra Josefa Laufera. Výbor SK jej pozval (krátce před památným MS v Římě) do litomyšlského kina Sokol. Vážnými i humornými historkami narvaný sál doslova oslnil. Za zmínku stojí, že den před příjezdem volal, aby mu organizátoři nezapomněli připravit štoček (tehdejší tiskařskou techniku, kterou jim zaslal pro tisk plakátu). Někteří výboři však byli toho názoru, že se bude spíš jednat o druh vítaného občerstvení po cestě vlakem ve formě tehdy oblíbeného likéru Stock Brandy. Takže mu raději připravili oboje.

Zdeněk Vandas