První velká výhra nad SK Union Brno v poměru 3:1 ve třiadvacátém roce.
První sezona na novém hřišti u nádraží proběhla na nerovné hrací ploše, která se příčně svažovala k řece Loučné a byly nutné úpravy. Posledním zápasem před zplanýrováním hrací plochy byl duel se Zámrskem, který Litomyšl prohrála 0:3. Hřiště bylo poté dáno do roviny, nově zatravněno, svazem schváleno k zápasům a klub SK byl zařazen do III. třídy.
Mnoho výsledků z té doby není dochováno, avšak těch několik známých dokazuje, že Litomyšl byla pouhým průměrem této soutěže. Výhry s Parníkem (předměstí České Třebové) 3:1, s Borohrádkem 7:3, ale také porážky například s Horním Jelením 3:5 nebo dvakrát s Chocní 1:4 a 2:4.
V první polovině dvacátých let se ovšem hrálo několik významných přátelských utkání. V květnu 1923 přijel ke dvěma z nich SK Union Brno, první z nich skončilo 3:0 pro Litomyšl a nazítří v odvetě hosté vyhráli 2:1. V tak významném úvodním vítězném střetnutí se sluší zaznamenat sestavu domácích: Vavřín – Vágner, Švejda – Háša, Soukup, Oves – Popler, Šulc, Jozefy, Dvořák, Císař. Soudcoval Ferkl, „scorovali“ Soukup, Šulc, Dvořák. Pokladník Racek zaznamenal, že vybráno bylo 300 korun, což byla na tu dobu částka docela závratná. Dalším slavným soupeřem v Litomyšli byl Slovan Žižkov, který zde remizoval 2:2.
Nás z okresu budou jistě zajímat historické první dva zápasy mezi Litomyšlí a Svitavami, které se hrály v roce 1924. Nejprve excelovali Svitavští vítězstvím 5:0, odvetu však vyhrála Litomyšl 3:1.
Názvy některých dalších soupeřů zněly tak trochu neobvykle. Se Studentskou jedenáctkou hrála Litomyšl 4:4, načež 9. jezdecký pluk Vysoké Mýto odejel do svých kasáren poražen 4:3. Nad síly SK byl naopak 30. pěší pluk také z V. Mýta, který domácí team zdecimoval výhrou 6:0. Dobový tisk napsal, že za výkon by vysokomýtští pěšáci zasloužili od svého lajtnanta dovolenku, poražení domácí „kasárníka“.
V letech 1922 – 1927 v Litomyšli existoval konkurenční klub, Rudá hvězda. Byl složen z členů Federace dělnické mládeže a hráli v něm například soudruzi (tak to skutečně v seznamu hráčů stálo) Drábek, Dolníček, Klapálek, Famfulík, Pichner či Stehlík. Za zmínku stojí vzájemný přátelský zápas tehdejších litomyšlských mužstev. Jedno z nich vyhrál favorizovaný SK 5:0, to druhé však Rudá hvězda 3:1.
Součástí RH byl také odbor řecko–římského zápasu, jehož produkce se konaly na sále hostince u Zeleného věnce. Pořadatel tam vítal soupeře slovy k divákům: „Představuji vám páni zápasníci, kteří nevynikají ani tak silou tělesnou, jako spíše fyzickou“. Činnost RH skončila po pěti letech a ve zprávě předsedy Žabokrtského o zániku klubu se praví: „Sjednocení všech prolétářských klubů do Jednoty proletářské tělovýchovy vede v Litomyšli paradoxně k rozkladu členstva. Ukázalo se, že některým hráčům již schází třídní pojetí sportu.“
Ani předseda SK Litomyšl MUDr.Václav Reif, který tuto funkci vykonával celé čtvrtstoletí (1921 – 1945) nemohl být ve druhé polovině dvacátých let příliš spokojen. Chyběl v té době dostatek hráčů! Vše se zlepšilo až založením dorostu v roce 1928 a mladí hráči mohli postupně I. mužstvo vhodně doplnit. V roce konání velké krajinské výstavy ve městě, tedy 1929, sehrál SK Litomyšl řadu úspěšných zápasů a v tomto výstavním roce docílil celkového poměru gólů 114:28!
Nejčastěji se v sestavě objevovala jména Jadrný, Famfulík, Coufal, Nýdl, Šauer, Pešina, Soukup, Randa, Křepelka, Jíša, Horský, Jetleb. A na konec ještě složení Orlické skupiny III. třídy v roce 1930: Sparta Dašice, Bořickotýnecký SK, Horní Ředice, Kočí, Star Choceň, Chrast, Holice a SK Litomyšl.
Zdeněk Vandas
