1910 – 1921. Stěhování hřišť formou „Kulového blesku.“
Hra „v míč kopaný“ se v Litomyšli provozovala již několik let před oficiálním založením klubu. Na zahradě Hluchandy si dvě řady cvičenců navzájem přihrávaly „pumlíč“ a tato zábava se těšila velkému zájmu publika. Hráči se od diváků lišili pouze tím, že před hrou odkládali svrchníky. V roce 1905 byl rovněž (na dnes už neznámém místě) sehrán zápas s podobnými sportovními nadšenci z Pardubic s výsledkem 3:4 pro hosty.
V městském muzeu leží dochovaný článek z novin Obzor o utkání Litomyšle s Vysokým Mýtem 16. dubna 1906. O drtivé porážce 1:9 se v něm mimo jiné praví: „Hra počíná výkopem L., která se však míčem dlouho netěší. Mýto přejímá vedení a do poločasu je už stav 0:3. Mýto po přestávce využívá výkopu a v mžiku dává čtvrtý goal. Než i L. dociluje goalu, jenž odměněn hojným potleskem. Tím se L. vzmuží, leč Mýto opět udá prudší tempo a v krátké době pětkrát prožene míč goalem…
Neočekávala se taková porážka, neboť na podzim L. zápasila s Pardubicemi rozdílem jediného goalu. Tehdy ovšem nehrál tak „výtečný“ brankář, jenž hlavně zavinil takovou porážku. Též centrhalvback byl špatný a křídla nerozhodná v podávání… Také soudce byl zcela neschopným, přehlédnuty tři offside, aut a roh někdy nerozlišovány. Hra ostrá.“
Řádného organizačního podkladu se fotbalistům dostalo až onoho 31. října roku 1910 na ustavující schůzi v zadním lokále Smetanova domu (dnes restaurace Karlov). Zahajovací přednášku o významu sportu měl zdravotní rada MUDr. František Lašek, uznávaná místní kapacita.
Prvním předsedou byl zvolen Alois Morávek, členy výboru se stali pánové Císař, Stoklasa, Tichý, Bína, Říha, Mattler a Janouš. V prvních stanovách klubu například stálo: „Kapitán volený z prvního mužstva jest hodinu před zápasem neobmezeným pánem na hřišti. Zodpovědný jest za sestavu, během týdne zkoumá sportovní kvalifikaci nových členů, vede jejich výcvik a rozhoduje o definitivním přijetí do řad fotbalistů.
Prvním hřištěm klubu bylo strniště U Prokopa při silnici na Českou Třebovou. V úvodním zápase Litomyšl prohrála s SK Pardubice 2:5. Už v roce 1912 však nastalo první stěhování, činnost se přesunula na louku pod Hlavňovem poblíž nedošínské vlakové zastávky. Cestující tak měli možnost z oken lokálky se zájmem přihlížet snažení spoře odděných, v civilu jistěže důstojných pánů prohánějících koženou kouli. O rok později se konalo další stěhování formou kulového blesku, neboť z této louky byli fotbalisté majitelem vyhnáni a začalo se hrát na opačném konci města.
Azylem se stal plac, kde je dnes zahrada sokolovny. Tady mužstvo podávalo docela dobré výkony, rozdrtilo třeba celek Hlinska 12:0 (kdeže dnes ty sněhy jsou…). Krátký čas se pak hrálo na Krausově poli v dnešní Fügnerově čtvrti. I toto hřiště bylo záhy zoráno a fotbaloví nadšenci se museli spokojit s provizorním pláckem na Bělidlech. Zde však, jak praví dobový zápis, „trpěla okna okolních usedlostí a zde bydlící občané hru v míč kopaný hrubě neradi měli.“
V té době však již zuřila první světová válka. Mnozí fotbalisté museli na frontu, z níž se někteří už nevrátili a fotbalový život nejen v Litomyšli postupně zcela ustal.
Po válečných letech došlo k postupnému obnovování činnosti, chybělo však v té době to základní, tedy hřiště. Na schůzi k vzkříšení existence klubu, která se konala rovněž ve Smetanově domě v roce 1920, mohl nový předseda MVDr. Císař členstvu sdělit, že klubu byl přidělen pozemek poblíž železničního viaduktu. Zde tudíž vzniklo legendární hřiště u nádraží, které pak sportu sloužilo celých 40 let.
Zdeněk Vandas
