Zatímco Polička jej zvládla excelentně a vytěžila ze tří zápasů plný počet devíti bodů, tak Svitavy za stejnou dobu získaly tři a sobotní prohra s Dobříkovem je pro ně ostuda.

Polička – Srch 2:1

Roman Kysilko, trenér SK Masokombinát: Tři zápasy v týdnu jsme zvládli, po zisku devíti bodů se to samozřejmě hodnotí dobře. Trochu jsem se obával možného podcenění posledního mužstva tabulky, ale pomohl nám také trenér Srchu, jenž se před utkáním vyjádřil, že si do Poličky jedou pro tři body. Mohli jsme tak i tímhle kluky motivovat. Soupeř zahrál v prvním poločase dosti odevzdaně, nám se povedlo několik akcí a po dvou brankách Stejskala jsme zaslouženě vedli. Hosté na to reagovali, zvýšili po změně stran napadání a vyvrcholilo to gólem, na který jsme Srchu namazali sami. Do konce to pak byl boj, který jsme ale naštěstí zvládli. Ze sestupu už strach nemáme a je tu i šance bojovat o přední místa. Teď rozhodně chceme udržet jarní neporazitelnost co nejdéle. Opět chválím stoperskou dvojici Krále s Pavlišem a také Mužíka, který odvedl na hřišti spoustu mravenčí práce. Po zranění Dittricha střídáme gólmany Dobeše a Vopařila a oba se své role rovněž zhostili velice dobře.

Svitavy – Dobříkov 0:2

Zdeněk Válek, trenér TJ Svitavy: Tento anglický týden jsme prostě nezvládli a nemá cenu se za něco schovávat. Je pravda, že jsme nehráli kompletní, kvůli pracovním povinnostem nebo zranění nám chyběli Valta, Brůna a Jukl, ale náš herní projev ve všech třech utkáních neodpovídal tomu, na co máme. V Žamberku to byl takový typický remízový zápas, domácí nás ohrožovali jen ze standardek. Ve hře to bylo naprosto vyrovnané, ale, jak už je pravidlem, samozřejmě jsme udělali chybu, která nás stála body. Chrudimské nechci urazit, ale byli slabí, jenže první půlka byla z naší strany příšerná. Ve druhé jsme je v dešti už konečně přehráli a urvali tři body. A Dobříkov? Ten přijel jen bránit. Dalo by se říci – oni nic a my bohužel taky nic. Mělo to skončit nula nula, protože na takový fotbal bez nápadu se nedalo dívat. Divím se hrstce diváků, že to vydržela v tom dešti až do konce. Zápas rozhodli, jak jinak, naše hrubé obranné chyby. Já jsem se ke konci už jen smál.

(rh, mo)