To by mohlo svádět k optimismu, jenže bodový zisk a zejména odstup před týmy ze spodní poloviny není takový, aby měl trenér ROMAN KYSILKO a jeho svěřenci před sebou klidnou zimu.

Získali jste sedmnáct bodů. Není to málo, ale asi byste si přál jiné číslo…

Mysleli jsme si, že bodů bychom mohli získat o nějakých pět více. Počítali jsme zhruba s dvaadvaceti, takže nejsme úplně spokojeni.

Odpovídá bodové konto herním výkonům, které jste předváděli?

Co se týče předvedené hry, vyloženě špatně pro nás vyznělo utkání v Holicích, kde jsme nehráli vůbec to, co jsme chtěli. V ostatních zápasech to nebylo zlé, i když se kluci učili nový systém hry. Přehráli nás jenom dva mančafty, což byly Živanice a béčko Pardubic. Živanice byly bezkonkurenční, v Pardubicích jsme měli trochu smůlu, nedali jsme určité šance, ale fotbalově byl soupeř určitě lepší.

Herně jste tedy nepropadali, ale ne vždy se to projevilo na skóre. Proč?

Byly zápasy, kdy jsme byli lepší my, ale srazilo nás to, co nás provázelo celý podzim, tedy neproměňování brankových příležitostí a v některých utkáních zejména proti silnějším soupeřům i jejich nedostatečné vytváření. Zlepšení v ofenzivní fázi bude naším hlavním úkolem pro jaro.

Řekl jste, že vám ke spokojenosti chybí pět bodů. Kde vám utekly?

Rozhodně jsme jasné tři body nechali v Lanškrouně, kde jsme po poločase měli vést o tři čtyři góly, což přiznávali sami domácí. Zbytečně jsme ztratili doma s Vysokým Mýtem, kde jsme sice v prvním poločase trochu spali, ale ve druhém jsme hosty nepustili za polovinu a měli uhrát lepší výsledek než 1:1. Musím uvést i zápasy proti Hlinsku a Třemošnici, kdy jsme chtěli alespoň remízu, ale pokaždé jsme o gól prohráli. Ani ne snad po hrubkách, ale soupeři měli větší štěstí, hlavně Hlinsko. Třemošnice nám dala lekci z produktivity.

Ve kterých zápasech jste byl s představením týmu nejvíce spokojen?

Z hlediska výsledkového to bylo jednoznačně vítězství 4:0 doma proti Stolanům. S herní stránkou jsem byl nejvíce spokojen v domácím derby se Svitavami, kdy bezbranková remíza byla vydřená, ale i fotbal měl úroveň. Velice dobrý zápas jsme i v pozměněné sestavě odehráli v České Třebové, kdy domácí vyrovnávali ve druhé půli. Tato utkání snesla solidní měřítko.

Před novou sezonou jste přešli na zónový systém bránění. Zvládli jste ho podle vašich představ?

Vidím tam dva aspekty. My máme asi čtyři hráče, kteří to na různých úrovních hráli. Ti jsou základem pro systém zónové obrany. Kluci to pochopili, ale někdy jim schází potřebná rozhodnost, zejména v přechodové fázi. Ono to totiž není jenom o samotné obraně, ale vlastně i o útoku. Řekl bych, že tu defenzivní část poměrně zvládáme. Ale horší to je s přechodem z obrany do útoku, kde se nám nezapojuje dostatečný počet hráčů. V tom vidím značné rezervy.

Takže v defenzivní práci mužstva jsou problémy, které musíte řešit?

Udělal jsem si statistiku a z ní vyplývá, že jsme sedm z jednadvaceti obdržených gólů dostali ze standardních situací, z toho tři po rohových kopech. Dalších sedm jsme však inkasovali z rychlých protiútoků, což znamená, že ještě nefunguje spojení obrany a útoku. Když se na nás někdo tlačí a my jsme v bloku, je to v pořádku. Problém nastává, jakmile jdeme do útoku, ztratíme balon a soupeř rychle přechází do brejkové situace.

Už jste narazil na vaší slabou střeleckou produktivitu, kterou dokládá šestnáct gólů. Kde vidíte příčiny?

Samozřejmě nad tím přemýšlím a hledám důvody. Poměrně dlouhé období se táhne skutečnost, že ročníky 88, 89, 90 žádného kvalitního střelce mezi sebou ani v mládežnickém věku neměly. Dnes máme útočníky jako takové Stejskala, který se vrátil z Letohradu, a Adamču. Ti očekávání, které je od útočníků, prostě nesplnili. Michala Adamču limitovalo zranění, Mirka Stejskala jsme střídali v obraně a v útoku. V obraně byl podstatně platnější, ale protože nám útočníci chyběli, posouvali jsme ho dopředu. Dlouho nehrál ani Jirka Petr, který dal v prvních třech zápasech dva góly. Útočné hráče teď nemáme a budeme se snažit někoho v zimě získat.

Jsou hráči, které byste chtěl za podzimní výkony zvlášť vyzvednout?

V první polovině hrál výborně zmíněný Jirka Petr jako ofenzivní záložník. Jako nejlepšího hráče podzimu vidím Martina Pavliše. V obraně se dopouštěl minima chyb, i když je to dvacetiletý kluk, byl takovým šéfem zadních řad. Předčil očekávání a byl z našich hráčů nejspolehlivější.

Porovnáme–li poličskou sestavu nyní s dobou před pár lety, je zřejmé, že omlazovací kůra byla pořádná.

Mladíků máme v týmu hodně, ale nechci z toho dělat nějakou přednost. Je pravda, že s generační výměnou jsme se potýkali a kluci se zapracovali velice dobře. Důležité bylo, že se povedla letní příprava. Docházka byla do začátku září velmi dobrá, zaměřili jsme se hlavně na fyzičku, až skuhrali, že s balonem toho moc neděláme. Po zkušenostech z minulých let jsme přípravu schválně udělali tímto způsobem a to bylo pozitivní. Mladí hráči chytli příležitost solidně a bude záležet jen na nich, jestli to udrží i pro jaro.

Váš náskok na sestupové pozice není nijak velký. Panuje u vás trochu strach o setrvání v přeboru?

Minulé sezony ukázaly, že k záchraně bude potřeba získat nějakých 34 – 35 bodů, což znamená alespoň zopakovat podzim. Na jaře se body dělají hůře, takže obavy trochu panují. Na druhou stranu i mužstva, která jsou za námi, mají svoje problémy, takže my se budeme rvát, co to půjde.

Jaké jsou vaše plány pro zimní přípravu? Vzhledem k sálové kopané a špatným klimatickým podmínkám budou asi znovu komplikované.

Sálovka je u nás věčný oříšek. Letos končí základní část docela brzy, takže věřím, že únor už bude pro přípravu vhodný. Jsme domluveni, že v lednu budeme trénovat jen dvakrát v týdnu. Myslím, že od února bude dostatečný čas na fyzickou přípravu, protože, co si budeme povídat, u nás o nějaké herní fázi do půlky března nemůže být řeč. Naplánovali jsme si sedm přátelských zápasů a herní soustředění. Hledáme lokalitu, kde bychom dva týdny před začátkem jara mohli v dostatečném počtu trénovat a hrát. Doufám, že po sezoně sálovky nebude nikdo vážně zraněn a všichni budou mít chuť na velký fotbal. Nebudeme dělat přípravu tak dlouhou, ale spíše intenzivní.