Krajně nepovedenou první polovinu sezony mají v I. A třídě za sebou fotbalisté zdejšího Sokola. Dokázali bodovat pouze ve třech ze třinácti mistrovských zápasů, přezimují na předposlední sestupové pozici a světlejší podzimní momenty aby fanoušci hledali silnou lupou. Trenér JAN KAČER hodnotí podzim pochopitelně negativně, nicméně s vědomím nepříznivých okolností, které jeho tým pronásledovaly, a také s vírou, že na jaře bude mnohem lépe.

„S umístěním a bodovým ziskem nejsem spokojen, protože očekávání moje i klubového vedení byla zcela odlišná,“ musí však na začátek konstatovat bez výmluv.

OBRANA JAKO ŘEŠETO

Ukrutným problémem Kunčiny téměř po celý podzim byla defenziva. Ono také pokud mančaft inkasuje v průměru skoro čtyři góly na zápas, těžko lze pomýšlet na vyšší tabulkové pozice. „Defenzivní činnost byla pro mě velice nemilým překvapením. Na můj vkus jsme totiž vyráběli obrovské množství individuálních chyb, které potom srážely celé mužstvo dolů,“ je si vědom Jan Kačer.

Dalším faktorem, který poznamenal podzimní výkony, byla kalamita jménem zranění. Zdravotní potíže vyřadily řadu obvyklých opor, což se muselo projevit. „Nemáme tak široký kádr, abychom mohli adekvátně nahradit větší počet hráčů patřících do základní sestavy. Prakticky po celý podzim hrálo jen šest nebo sedm hráčů, kteří nastupovali i na jaře. To nás hodně poznamenalo. Musím poděkovat všem hráčům z rezervního týmu, kteří se nám po celou dobu snažili pomáhat a odehráli všechna utkání na hranici svojí výkonnosti. Rozdíl mezi I. A. třídou a okresní III. třídou, kde působí naše béčko, je ale výrazný,“ povzdechl si Kačer.

SNAHA BYLA, JENŽE…

Ne, že by hráčům z Kunčiny chybělo zaujetí či snaha porvat se o výsledek, většinou to ale v měření sil s fotbalově vyspělými soupeři především z Pardubicka narazilo na limity. „Navzdory tomu, že jsme hráli pokaždé v trochu jiném složení a rozestavení, tak individuální přístup hráčů byl dobrý. Někteří kluci hráli nebo dohrávali podzim se zraněním a přesto se snažili týmu ze všech sil pomoci,“ uvedl kunčinský trenér.

Obranná a útočná fáze jsou spojité nádoby, což v případě podzimního vystoupení kunčinských fotbalistů platí beze zbytku. „Kolonka obdržených branek hovoří jednoznačně o fungování, či spíše nefungování, naší obrany. Ofenziva v některých zápasech nebyla vůbec špatná, ale i tady nás srážela naše defenzivní práce, chyběl nám potřebný klid v rozehrávce a následně v zakončení. Což bylo ovlivněno nedobrým psychickým rozpoložením mužstva po řadě porážek,“ myslí si Jan Kačer.

DOBRÝ JENOM START

Paradoxem je, že Kunčina vstoupila do soutěžního ročníku skvěle, v prvním kole vypráskala Tuněchody pětigólovým rozdílem a příznivci se těšili na další pokračování. Toho se ovšem, až na výjimky, nedočkali. „První poločas tohoto utkání nám skutečně vyšel, z pěti střel na branku jsme dali čtyři branky a po přestávce si výsledek zkušeně pohlídali, byť jsme hráli o deseti. Slabších zápasů bylo hodně, osobně mě především mrzí, že jsme v mnoha zápasech umožnili soupeřům, aby si vylepšili skóre. Ještě teď také hořce lituji prohry na domácím hřišti s rezervou Ústí nad Orlicí, kde jsme zejména ve druhé půli hosty přehrávali, ale bohužel ani jednu z mnoha šancí neproměnili,“ připomíná Kačer.

Plány na zimní přípravu jsou jasné, byť podmíněné tím, že se kolektiv dá zdravotně do pořádku. „Pokusíme se co nejlépe připravit na jarní odvety, abychom soutěž ještě zachránili. Zlepšit se musíme ve všech herních činnostech. Budeme chtít nalákat zpátky diváky a napravit špatný dojem z podzimní části,“ dodal Jan Kačer.

Kunčina
(13., 8, 16:51)

Tuněchody 5:0
Pardubičky 1:5
Přelouč 1:6
Horní Ředice 0:4
Polička 1:5
Svitavy B 3:1
Rohovládova Bělá 0:5
Načešice 0:4
Ústí nad Orlicí B 1:2
Rosice 1:7
Letohrad B 0:4
Zámrsk 1:1, PK 4:2
Vysoké Mýto B 2:7

Střelci: Tlustoš 4, Spálenský 3, Švanda 2, Zeman 2, Crha 1, Šmehlík 1, Eliáš 1, M. Šejnoha 1, Sedláček 1.