Byla to poněkud turbulentní podzimní část fotbalové sezony, jakou má za sebou svitavský divizní celek. Dlouho to nevypadalo vůbec dobře a snad nikdo nechápal, co že to na hřištích předváděl a jak je možné, že se nachází ve spodní polovině tabulky. V říjnu a listopadu však nastalo obrovské obrození, tým začal najednou opět produkovat svůj starý známý fotbal, dávat góly a výsledkem toho byl posun na solidní čtvrté místo, byť s výraznější bodovou ztrátou na čelo pořadí, než by bylo záhodno.
I trenér ZBYNĚK ZBOŘIL však ví, že vzhledem k průběhu podzimu je třeba dosažené body a umístění zcela pokorně akceptovat.
 

Zbyněk Zbořil


Kdybyste měl provést zápis do kroniky svitavského fotbalu a charakterizovat divizní podzim, co by tam vašimi slovy stálo?

Jedním slovem divočina. Takový začátek sezony jsem ještě nikde nezažil. Když máte po osmi kolech šest bodů, tak vás to většinou stojí místo. V dalších sedmi kolech jsme ale získali devatenáct bodů a dostali se tam, kam Svitavy patří. Zbytečných ztrát však bylo hodně a hlavně dvě domácí prohry 0:3 mě štvou dodnes.

Čtvrté místo v podzimní tabulce, 25 bodů, 31 vstřelených gólů, 23 inkasovaných. Jak byste okomentoval tato čísla, která nacházíme při pohledu do tabulky?

Určitě jsme měli na to, aby těch bodů bylo víc, ale s pokorou musíme těch pětadvacet bodů brát. Po Letohradu tomu věřil málokdo, že budeme čtvrtí a s takovým bodovým ziskem. Vstřelených branek je málo, na jaře jsme dali 35 gólů. Na podzim nám chybí ty nevyužité šance v Železném Brodu, doma s Jabloncem a Ústím. Ale čísla nejsou všechno, fotbal není jen o nich, ale i tom, jak se prezentujete.

Kde nyní, s odstupem času, vidíte příčiny nepovedené první části podzimu a výsledků, které přinesly nejen fanouškům tolik zklamání? Co se tam zvrtlo?

Vezmu to postupně. Potíže jsme měli už v létě, kdy jsme komplet odehráli jen přípravu v Líšni, a to hodně špatně. Začali jsme s Novou Pakou a to byl velmi těžký zápas, který jsme s trochou štěstí mohli dotáhnout do vítězného konce, ale ke konci nám ho z penalty vyrovnali. Jeli jsme do Dvora a tam jsme si prohrát zasloužili. Zvládli jsme doma Živanice, po třech kolech měli čtyři body a jeli do Železného Brodu. Tam se to zlomilo. Úplně stejný zápas jako v Liberci v posledním kole, jen s tím rozdílem, že když jste v pohodě, vyhrajete 6:1, ale když ne všechno funguje, skončí to 1:1. Takové utkání nejde nevyhrát, ale jak jsme tam nakládali s tutovkami, tak jsme tím urazili toho nahoře a ten nám to potom vrátil doma.

Ano, to úplně nejhorší teprve přišlo v podobě třígólových porážek před vlastními fanoušky…

Přijel Jablonec s Crnkičem, kterého jsem měl sledovat pro Slovácko a nakonec skončil ve Znojmě. Hráče jsem zvlášť na něho upozorňoval a on nám dal hattrick. Ale měli jsme vyhrát, do 20. minuty mohlo být po zápase. Branku nedáte, soupeř je čím dál nebezpečnější a je z toho trápení. Na kdyby se nehraje, ale my měli mít po těchto pěti utkáních deset bodů a byl by klid. Na druhou stranu by možná nebyl takový závěr podzimu, kdy byla v kabině velká motivace ty body uhrát. Zápas blbec byl s Ústím. Moc jsme chtěli, věděli jsme o co hrajeme, ale v 11. minutě to máte ze dvou střel 0:2 a jste opět dole. V této fázi sezony nám vypadli z role ofenzivní hráči. Nebyli to Belej, Seidler, Svoboda a Brůna z jara. Na jaře si dělali, co chtěli, nebyl problém obejít jeden na jednoho, lehce se dostávali do šancí a hlavně je proměňovali. V úvodu podzimu nám ta jejich kvalita a góly chyběly. Když nám naskočili zpátky do optimální formy, tak jsme dali v závěru podzimu za čtyři zápasy 17 branek a podívejte se, kdo je dal a kdo je připravoval. I když těch důvodů špatného vstupu do sezony mohlo být více, tak já mám jasno.

Řekněte upřímně, nepropadal jste na konci září pozvolna beznaději? Neříkal jste si v těch chvílích, že snad opravdu budete bojovat o holý divizní život?

Po Ústí jsem si dal osobní „death line" do dalších třech zápasů, protože něco by se stát muselo. V Letohradu jsme prohráli, ale tam jsem začal věřit, že všichni si už uvědomili, že není za pět minut dvanáct, ale hrubě po dvanácté. V deseti se jezdilo a mohli jsme ten duel otočit. Vysoké Mýto doma mohlo dopadnout špatně a možná bychom tento rozhovor spolu nedělali, ale prostě jsme to tam dotlačili a možná to bylo lepší než vyhrát 4:0. Náchod jsme obrátili rovněž v závěru, ale zcela zaslouženě a tím jsme se nakopli.

Od zmíněného domácího dvojzápasu Vysoké Mýto – Náchod jste se odrazili k výbornému finiši. Kde jste objevil kouzelný proutek, jenž mužstvo probudil?

Jak jsem už uvedl, ty zápasy nebyly jednoduché, ale zvládli jsme je vůli po vítězství a šli tomu hodně naproti. To není o žádném proutku, ale když to prostě nejde fotbalově, musíte k tomu přidat nějakou přidanou hodnotu. A to je o hráčích, o hlavách, o chuti udělat něco navíc a o velké motivaci získat určitý počet bodů.

Když jste v závěrečných podzimních kolech rozdávali tu pětku Pardubicím, tu šestku Liberci, musela vás asi pokažená první polovina mrzet dvojnásob, že?

Nikdy neudržíte optimální formu po celou sezonu, tomu se nevyhne ani Bayern, ale i v herním útlumu dokáží velká mužstva bodovat. Prostě jsme pokazili první půlku a druhou zvládli. Možná škoda, že sezona opět končí, když jsme v laufu, ale prostě je tomu tak.

Kterých výsledků si nejvíce ceníte, ať kvůli síle soupeře, nebo vzhledem k průběhu utkání, naopak jaké ztráty vás stále mrzí?

Samozřejmě výborný zápas byly Dobrovice doma. To mělo náboj, tempo, výborné individuální výkony, dokázali jsme vývoj otočit. Těší mě, že jsme neprohráli s mužstvy v tabulce před námi, i remízu s Novou Pakou jsme docenili později. Na druhou stranu mě vadí prohrávat doma a zvlášť, když dostanete dvakrát 0:3. To prostě nejde a bojovat znovu o důvěru lidí je potom těžší.

Přestože se vám velmi dlouho nedařilo podle představ, tak jste k opravdu razantním změnám v sestavě vlastně nesáhl. Skutečně jste hráčům svého základního kádru natolik důvěřoval?

Ona to zase není až tak pravda. Chtěl jsem pomoci ofenzivě, která neklapala jako na jaře, a posunul jsem na hrot Lysoňka. Najednou tam byl někdo, kdo podstupoval souboje, do všeho vlezl, prodloužil nebo sklepl dlouhé míče, prostě soubojový hráč. Okamžitě se zvedl výkon jak Iva Svobody, tak Beleje se Seidlerem. Další velká změna bylo složení nové stoperské dvojice po vyloučení kapitána Kroulíka v Letohradu. Ptáček se Schneiderem odehráli konec podzimu fantasticky, prostě to naskočilo a z těch posledních sedmi utkání jsme dostali jen čtyři branky. Tady musím ale vyzvednout přístup Radovana Kroulíka. Nebyl jsem nijak nadšený, že vypadl kapitán a dobrá duše kabiny, ale naskočilo to bez něj, tak to musíte nechat jet. Ne každý hráč by tu situaci unesl, ale on týmu pomohl i z lavičky a byl pozitivní. Vrátilo se mu to v posledním kole, kdy naskočil do základu a dal gól roku. Za jeho přístup mu chci poděkovat.

Když už jsme u fotbalistů, kteří na podzim hájili v divizní soutěži svitavské barvy, kteří z nich by si za svoje podzimní výkony zasloužili největší uznání?

Hodnocení jednotlivců a jejich přínosu pro mužstvo si nechávám do kabiny. Každý tam má nějakou roli a tu musí plnit podle svých možností. I když byl ten podzim výsledkově nevyrovnaný, tak základní rozestavení neměním, hráči vědí, co po nich chci a když něco nefunguje, tak si to musíme připomenout. Ale jak se prezentujeme na samotném hřišti už záleží i na individuálních výkonech, které pak poskládají tu týmovou práci. Proto nechci někoho vyzdvihovat. Když prohráváme, tak prohráváme všichni, když se daří, tak je to opět zásluha všech. I když někdo je vidět víc a práci někoho druhého ocení jen fotbalový odborník.

Před sezonou jste řekl, že na to, abyste atakovali přední příčky, potřebujete být zdraví, mít štěstí, a aby se rozhodovalo na hřišti. Byly tyto faktory naplněny?

Zranění k fotbalu patří, nemyslím si, že by nás postihla nějak výrazně, ale jedno mě mrzí. Obnovená zlomenina zánártní kůstky u Ivana Filipa, protože ten kluk má celý rok neskutečnou smůlu. Přeji mu brzké uzdravení a doufám, že si to vybral. Štěstí jsem měl na mysli v těch šancích. Na jaře nám to tam padalo, teď bych řekl, že jsme se díky špatné produktivitě připravili o drama na špici. K poslední věci, která mi vadila na jaře a byl jsem z toho hodně znechucen, musím říct, že se mi chce věřit v lepší zítřky. Dál to nebudu komentovat, ať to nezakřiknu, ale byl jsem mile překvapen a určitě nejen já.

Jak jste spokojen se spoluprací mezi prvním týmem a béčkem hrajícím krajský přebor? Byla ku prospěchu obou stran?

To je na delší vyprávění, ale asi ano, když je béčko jako nováček na osmém místě s 22 body. Mě jen u mladých hráčů béčka chybí ctižádost a chuť něco dokázat. Celý podzim jsme měli volná místa v kádru, ale nikdo z nich se nechce zlepšovat vedle Svobody, Lysoňka, Schneidera a dalších. Pak se někde dočtete, jak mladí hráči nedostanou příležitost. O tom bychom si mohli povídat, jakou mají chuť na sobě dělat, ale to není do novin.

Jak hodnotíte divizní soutěž jako celek, bylo něco, co vás v ní zaujalo, ať v pozitivním nebo negativním smyslu? Berete vedoucí umístění Nové Paky jako největší podzimní překvapení?

Podle mě tam není žádné výrazné překvapení, všech šest nováčků je ve druhé polovině tabulky, z toho čtyři na konci. Nová Paka pro mě osobně překvapením není. Už před sezonou jsem ji pasoval za černého koně, jenom těch bodů jsem nečekal tolik.

Budete, i na základě čerstvých podzimních zkušeností, zvažovat v zimní přestávce nějaké výraznější zásahy do kolektivu?

Moje filozofie je jasná, pracovat dlouhodobě bez velkých změn, ale nevím, jestli to bude možné. V létě se to podařilo, udrželi jsme kádr pohromadě a i přes výpadek na začátku podzimu jsme za kalendářní rok 2013 uhráli 52 bodů, což je podle mě velmi slušné. Mým přáním je kádr udržet, ale opět se budu opakovat, musí to být v možnostech klubu a to už není otázka pro mě.

Na závěr z jiného než divizního soudku. Co jako zkušený trenér a jistě také fanoušek českého fotbalu říkáte na nového reprezentačního kouče Pavla Vrbu a co očekáváte od jeho působení na lavičce národního mužstva?

Já osobně pana Vrbu uznávám a, ať to nezní blbě, hodně od něho opisuji. Nevím, jak to vypadá z tribuny z pohledu fanouška, ale snažíme se o podobný styl jako Plzeň za Vrby – hodně kombinace, rychlý přechod do útoku, stejné rozestavení. Největší rozdíly oproti Plzni jsou na krajích obrany, kde máme velké rezervy, ale to souvisí s kvalitou. Znám se dobře s Milanem Petrželou a stále z něho tahám informace z tréninku, taktiky a podobně. Chtěl jsem si domluvit stáž v Plzni, ale už to asi nestihnu. Reprezentační trenér je vrchol kariéry a jeho krok plně chápu, jen nejsem přesvědčen o tom, že mu nebude chybět každodenní práce s hráči. Přece jen je to jiné a stejně tak nejsem přesvědčen o tom, že máme momentálně silnou generaci hráčů. Zajímá mě výběr hráčů pro jeho fotbal, protože o tom přesvědčen jsem, že uvidíme rozestavení a způsob hry „Plzeň" také v reprezentaci. V každém případě mu fandím a přeji mu postup na mistrovství Evropy.

Svitavské podzimní statistiky

Odehrané zápasy a minuty: Ehrenberger 15 (1350), Paděra 15 (1350), Belej 15 (1329), I. Svoboda 15 (1280), Šplíchal 15 (1045), Čížek 15 (855), Schneider 14 (1167), Seidler 14 (1096), Ptáček 13 (1131), Lysoněk 13 (1073), Veselský 13 (764), Kroulík 13 (744), Brůna 12 (662), Novák 12 (649), Filip 8 (174), L. Urban 7 (45), Válek 6 (14), D. Svoboda 4 (64), Říha 2 (2).

Vstřelené branky (celkem 31): Belej 14, I. Svoboda 6, Ptáček 2, Seidler 2, Schneider 2, Čížek 1, Kroulík 1, Novák 1, Paděra 1, L. Urban 1.

Asistence: I. Svoboda 9, Seidler 6, Belej 5, Lysoněk 2, Novák 2, Schneider 2, Brůna 1, Filip 1, Kroulík 1, Paděra 1.

Žluté karty (celkem 37): Ptáček 7, Schneider 7, Čížek 6, Novák 4, I. Svoboda 3, Filip 2, Veselský 2, Brůna 1, Ehrenberger 1, Kroulík 1, Paděra 1, Seidler 1, Šplíchal 1.

Červené karty (celkem 2): Ptáček 1, Kroulík 1.