V krajské I. A třídě se z vítězství radovala jen litomyšlská Jiskra, nicméně její trenéři nebyli s představením svých svěřenců na trávníku kdovíjak spokojeni. Což platí v ještě větší míře o zbývajících dvou mužstvech, která zůstala o víkendu bez bodu.

Červená karta zcela změnila obraz hry

Žamberk – Polička 4:2

Evžen Kopecký, trenér 1. FC Žamberk: Pro diváky, myslím, zajímavé utkání, které jsme zlomili na svou stranu až v závěrečné dvacetiminutovce. Hned v úvodu jsme si vytvořili minimálně tři dobré střelecké příležitosti, které jsme ale nevyužili, a když šli poté hosté do deseti, byl každý v očekávání, kdy vstřelíme branku. V těchto situacích je potřeba mít na hřišti hodně zkušeností, zachovat klid a trpělivost, což nám tam trochu chybělo. Naopak Polička, dobře organizována Stejskalem, nám nenechávala prostor a čas v pokutovém území na kvalitní zakončení. K tomu se jí povedl brejk, po kterém se vyznamenal v naší brancě Martinovský. Poločas hrál v tomto utkání velkou roli, pomohl k uklidnění hráčů a především jsme do nich dostávali trpělivost. Když už jsme se dočkali, tak vzápětí jsme si dali vlastní gól. Závěr se nám nakonec střelecky povedl nad očekávání, konečně se prosadil Černík a ten, kdo vydržel, viděl krásné branky. Před utkáním jsme měli určité problémy se sestavou a jsem rád, že donominovaní hráči z B týmu Molnár a Durna se velkou měrou podíleli na vítězství. Přestože jsme tam měli dost herních nedostatků, musím klukům za vydřené vítězství poděkovat.

Michal Kozel, trenér SK Polička: Půl hodiny byl zápas vyrovnaný, oba celky měly po jedné vyložené šanci. Obraz hry zcela změnila naše hrubá chyba ve 32. minutě, po které následovala červená karta. Domácí potom začali posílat dlouhé rychlé míče dopředu a my měli obrovské problémy to bránit. Což se po přestávce projevilo obdrženou brankou. Ta nám ale paradoxně pomohla, začali jsme hrát rovnocennou partii a srovnali. Bohužel si kluci za stavu 1:1 neuvědomili, že v deseti nemusíme hrát za každou cenu na vítězství. Příliš jsme otevřeli hru a to byla fatální taktická chyba, která utkání rozhodla. Soupeř to zužitkoval, dvakrát se prosadil a my už stačili pouze snížit, když čtvrtá branka Žamberka potom nic neřešila. Výsledek je pro nás znovu nepříznivý a na vině je nedodržování taktických pokynů.

Přelouč – Dolní Újezd 1:2

Václav Sůra, trenér FK Přelouč: V plné nahotě se ukázalo, že na jaře nemáme formu. V úvodu jsme si vytvořili dvě vyložené šance. Nejdříve Koch přehodil s gólmanem i branku a pak napálil míč do lesa. A kluci si patrně mysleli, že další příležitosti přijdou samy. Jenže soupeř zjednodušil hru, bojoval a vyrovnával se nám. Po pauze jsme byli chvíli nebezpečnější, ovšem vaz nám zlomily útočné fauly místo trpělivosti při získávání míče. Po jednoduchém odkopu se hosté dostali do šance a trefili k tyči. My jsme posílili útok, ale místo vyrovnání přišla špatná rozehrávka brankáře a soupeř trestal. Sice jsme snížili, ovšem do konce zbývalo málo času.

Tomáš Abt, trenér TJ Sokol Dolní Újezd: Bylo to utkání, v němž šlo oběma soupeřům o hodně, což se odrazilo na hře. Fotbal to nebyl moc líbivý, spíše bojovný a upracovaný. V prvním poločase se oba týmy dostaly do několika šancí, ale bez využití. Nám se podařilo jednu proměnit v nástupu do druhé půle. Pak nás domácí dostávali místy pod tlak, ale když se po akci Severy trefil Frňka, mělo to znamenat uklidnění do našich řad. Místo toho jsme si nechali dát kontaktní gól, ale závěrečné minuty jsme naštěstí zvládli a ukořistili první tři body z venku v celé sezoně. Naděje žije, byť naše pozice je nadále složitá.

Svitavy – Třemošnice 1:2

Oldřich Palla, vedoucí družstva TJ Svitavy: Po propadáku v Chocni jsme podali mnohem lepší výkon. I za přispění soupeře se hrál pěkný zápas. Do poločasu jsme hosty k ohrožení branky nepustili, sami jsme však opět nedokázali vypracované šance proměnit. Rozhodl náš poněkud nesoustředěný nástup do druhé části, kdy soupeř během osmi minut dvakrát skóroval. Potom jsme převzali iniciativu, ale hosté se úspěšně bránili a my využili jen jeden trestný kop. O lepší výsledek a minimálně o bod nás připravily nejen nerozhodnost v zakončení, ale i nesmyslné přerušení akce nepřesným rozhodčím, kdy šel v závěru Válek sám proti brankáři.

Leoš Cirkl, trenér ŽSK Třemošnice: Půda ve Svitavách byla opravdu horká. Domácí do nás šlapali až neskutečně. Chtěli bodovat, ale za stavu 0:2 to pro nás vypadalo dobře. Komplikace přišla v 76. minutě, kdy domácí snížili a potom si vytvořili tlak, který jsme ustáli a bereme další body z venku. Mrzí mě zranění Culka a Šebka.

Domluvu slyšeli také lázeňští hosté

Pomezí – Dobříkov 1:6

Milan Janko, trenér TJ Sokol Pomezí: Vítězství hostů je naprosto zasloužené. Soupeř byl kombinačně výrazně lepší, zato naše ztráty v rozehrávce se jen tak nevidí. S důrazem Dobříkova v osobních soubojích jsme se naprosto nevyrovnali. Po vydařených zápasech se z našeho výkonu vytratila zodpovědnost. Opětovně se mi potvrdilo, že není dobře hráče příliš chválit, okamžitě se to totiž vymstí. I tak bych po snížení na 1:4 výsledek přijal, ale za posledních několik minut se za přístup hráčů stydím. Nejsem si jist, zda se někteří z nich stydí také.

Litomyšl – Nasavrky 6:0

Ivo Svoboda, trenér TJ Jiskra Litomyšl: Do zápasu jsme chtěli vstoupit aktivně, ale předvedli jsme nejhorší jarní poločas. Kombinovali a běhali tak rychle, že to vypadalo, že za chvilku začneme couvat. Naštěstí soupeř byl za celý zápas pouze dvakrát na naší polovině, a tak od začátku bylo zřejmé, že je zápas v naší režii. Hlasité poločasové hodnocení kolegy Ryby prý slyšeli i lázeňští hosté na zámeckém návrší. Druhý poločas již snesl přísnější měřítko, proměnili jsme polovinu vytvořených šancí a v tréninkovém tempu nastříleli šest branek. Ovšem i přesto v nás trenérech převládá zklamání z přístupu v prvním poločase, neboť po hráčích chceme daleko více než povinné výhry s takovými soupeři.

Pardubičky – Svitavy B 1:0

Pavel Brandejs, trenér TJ Svitavy B: Naše choroba nese název neproměňování šancí. Domácí sice měli více ze hry, dokázali jsme se ale i tak dostat do zajímavých situací. Jenže byli jsme buďto nedůslední, zbrklí, nebo nepřesní. Soupeř měl jednu možnost, tu kryl brankář Kavalír. Branku vstřelil ojedinělou krásnou střelou z pětadvaceti metrů, kterou nemůže nikdy zopakovat. I v deseti jsme mohli třikrát vyrovnat, ale lék na naši nemoc jsme zase nenašli.