Události, které zaujaly v odehraném fotbalovém kole.

1. Mohli mít všechno, nemají nic

Podruhé v sezoně prohráli svitavští fotbalisté zápas z penalty v poslední minutě. Na podzim v České Třebové, na jaře proti Libišanům. Mimochodem vždy u toho byl stejný rozhodčí Libor Poláček, což je okolnost zajímavá, ale spíše než sudímu (ostatně podle videa byl pokutový kop po faulu gólmana Cabala správně nařízen) by se ve Svitavách měli věnovat rozboru příčin, jak vůbec mohlo dojít k tomu, že se v nastavení řítil hostující hráč sám na branku.

Připomeňme, že Libišany hrály dlouho v deseti a nepřekypovaly aktivitou. Leč místo toho, aby je domácí zatlačili a sebevědomě si šli pro vítězství, tak z výhody nic nevytěžili a na konci přišlo takové boží dopuštění. Tohle by se týmu jejich kvalit prostě stávat nemělo.

2. Dobýt Pomezí? Neproveditelný úkol

Pevnost Apačů v Bronxu se jmenuje slavný americký film ze začátku osmdesátých let pojednávající o tvrdém životě na ulicích New Yorku. Pevnost fotbalistů v Pomezí bychom mohli pojmenovat příběh, jaký se právě teď odvíjí v krajské I. A třídě. Soupeři to totiž na tamním trávníku mají podobně těžké jako hrdinové zmíněného „bijáku". Víte, který tým je nejúspěšnější na vlastním hřišti v dosavadním průběhu soutěže? Lanškroun? Dobříkov? Omyl! Je to právě Pomezí, které se představilo na svém stadionu zatím devětkrát a z těchto klání vytěžilo skvostných čtyřiadvacet bodů.

Půjde-li to takhle dál, tak se rivalové budou brzy bát do Pomezí byť jenom podívat. Podobně jako do Bronxu.

3. Umění rozstřelu se cení vysoko

Je řada lidí, jimž penaltové rozstřely o druhý bod pořád jaksi nejdou „pod fousy", ale nic naplat, i tyhle zisky se počítají a s blížícím se finišem soutěžního ročníku se budou počítat stále významněji. Jestliže je na Svitavsku mančaft, který je na jaře zvládá dokonale, jde o Kunčinu. Však posuďte sami.

Tým kola:JISKRA LITOMYŠL.
Přímý střet se špičkovým týmem I. A třídy Lanškrounem se nadmíru povedl. Jak po výsledkové, tak herní stránce.

Zklamání kola:SOKOL DLOUHÁ LOUČKA.
Tudy cesta k udržení nevede. Porážka u posledního a čtyři inkasované góly ve druhé půlce, to byl zkrat. 

Ve třech ze čtyř svých dosavadních vystoupení v odvetách po základním čase plichtila, třikrát šla do penalt a třikrát je vyhrála: v Dlouhé Loučce, Opatovci i doma se Semanínem. A mít nebo nemít tři body, to je panečku setsakramentský rozdíl.

Tím spíše, pokud bojujete o první místo a máte za sebou smečku hladových vlčáků toužících vás z piedestalu srazit. Ale díky tomu, jak Kunčina umí rozstřely, nedostávají šanci. Na lídra neztrácejí tři nebo čtyři body, nýbrž nejméně sedm.

4. Muž ze železa zvládl 216 minut

Přesné statistiky nejsou k dispozici, ale lze si troufnout konstatovat, že snad není v České republice fotbalisty, který o velikonočním víkendu zvládl to, co Ladislav Švanda z Moravské Třebové. Počítejte s námi. V sobotu odehrál za béčko celé vítězné utkání v Rohozné, v neděli po ránu další kompletní zápas v dresu céčka proti Třebařovu (zde se navíc gólově prosadil).

A aby toho nebylo málo, tak odpoledne naskočil ještě do střetnutí A mužstva proti Chocni, když v 54. minutě vystřídal kolegu Šroma. To nám dělá suma sumárum bratru 216 minut. Za dva dny. Chtít tohle po ligovém profesionálním hráči, asi by na místě omdlel, nicméně jak je vidno, mají na Slovanu opravdu zocelené muže.

5. Zahodili penaltu i naději

Jsou utkání, po jejichž závěrečném hvizdu se přítomní naléhavě ptají: Dopadlo by to zrovna takhle, kdyby se nestalo to či ono? Jako třeba o velikonočním víkendu v Bystrém, kde domácí bojovali o druhé místo v okresním přeboru s Opatovem a bojovali neúspěšně. Přitom copak by se asi dělo, kdyby za stavu 0:1 proměnili penaltu? Nastartovalo by je to k obratu? Kdož ví. Otázka bez odpovědi.

Nebo v Březové, kde byly pro změnu ve hře záchranářské body. Odvezly si je Linhartice, zatímco domácí žehrali, jak jinak, také na zahozený pokutový kop, který je mohl přiblížit alespoň k remíze. Fotbalový osud ovšem kráčel jinudy.