Vše, co se o minulém víkendu stalo na fotbalových trávnících v regionu, zastínila vysoká domácí porážka Svitav od Jablonce nad Jizerou. A tak jí věnujeme i tradiční rubriku.

1. Mládí hrálo prim nad zkušeností

Hostující nováček divize byl před zápasem pro většinu svitavských diváků velkou neznámou. Jakmile jablonečtí hráči vyběhli na zelený pažit, ukázalo se, že jde o tým, který sází na mládí, rychlost a dravost. Nejstarším hráčem základní sestavy byl ani ne pětadvacetiletý brankář Farský, deset dalších fotbalistů bylo ročníku narození 1990 a mladších (dva dokonce 1995 a jeden 1994). V průměru byl jablonecký základ skoro o šest let mladší než domácí. A když se Svitavským nepovedlo jít rychle do vedení a získat nad zápasem kontrolu, hrálo to mladíkům, kteří pak byli minutu od minuty troufalejší, pochopitelně do karet.

2. Jak málo stačilo a vše bylo jinak

Výsledek 0:3 vypadá doslova strašidelně, ale co scházelo k tomu, aby to dopadlo třeba obráceně? Samozřejmě, že na kdyby se nehraje, ale nelze si pomoci. Využít například Belej svoje vyložené šance zkraje utkání, domácí by nepochybně suverénně zvítězili a všichni by jásali nad návratem formy. Leč místo toho se svitavští fotbalisté začali trápit sami se sebou, rébus, jak skórovat, nevyřešili, nervozita po zahozených šancích jim svázala nohy i ruce a čím více bylo snahy, tím více i nepřesnosti a bezradnosti. Rival, zpočátku zakřiknutý, pochopil, že může sehrát otevřenou partii, což také předvedl.

3. Tolik možností soupeře, to nebylo zvykem

Alarmující počet spálených gólovek byl jednou stranou mince. Druhou je nebývale velké množství šancí na straně soupeře. A není to poprvé, protože i Nová Paka, i Živanice a teď i Jablonec ohrožovaly svitavskou branku tolikrát, až to nebylo zdrávo. Aby si hostující tým vytvořil na Svitavském stadionu možná deset přímých ataků na branku jako nyní Jablonec, to je novinka, z níž nikdo nemůže mít radost. I v minulé sezoně sice Svitavští sehráli několik nepovedených klání, ve kterých prohráli, remizovali, ale určitě nepouštěli protivníka tak často do šancí.

4. Crnkič řádil, zakončoval ale nikým nerušen

To, že svitavská defenziva není zdaleka ve formě, v jaké ještě nedávno bývala, není žádný objev Ameriky. Však také hattricku Chorvata Crnkiče, jakkoli je před výkonem tohoto fotbalisty potřeba smeknout, se dalo, minimálně v některých případech, zabránit. Při první gólové ráně měl střelec na šestnáctce tolik času, až se sám musel divit. Druhá trefa, ta byla po sólovém úniku sice nádherná, ale hráč měl být zastaven, klidně za cenu faulu a karty. O třetím zásahu, když mu domácí nahráli sami ideálně do nájezdu, ani nemluvě.

5. Není konec světa, je však nutno zabrat

Pět bodů po pěti kolech a šest vstřelených gólů. Nikdo by před startem sezony neřekl, že svitavská bilance bude právě taková. Není třeba lámat nad týmem předčasně hůl, kvalita v něm bezpochyby je a půjde o to, jak ji zase na hřišti prodat. Protože to tam zjevně nefunguje tak, jak by mělo. Nezapomínejme, že ani v tom dosud jediném vyhraném utkání nad Živanicemi Svitavští rozhodně nebyli herně lepší. V zápase proti Jablonci a speciálně v těch jeho fázích, kde jim teklo do bot, nedokázali domácí přijít s ničím, co by soupeře zaskočilo a dostalo do úzkých. Příště to bude muset být jinak.

TÝM KOLA: Sokol Pomezí. Do pátého kola čekal nováček I. A třídy na svoje první vítězství. Dočkal se v okresním derby a stálo to za to. Bezmocnému soupeři nasázel v euforii pět kousků a při jen trochu lepší koncovce to mohlo být klidně ještě více. Fanoušci po závěrečném hvizdu právem tleskali.

ZKLAMÁNÍ KOLA: Sokol Morašice. Úlohu obětního beránka sehráli v Pomezí hráči z Morašic, kteří se prezentovali velice slabým výkonem a podruhé na podzim se ze hřiště soupeře vrátili s debaklem. Proti dalšímu nováčkovi krajské I. A třídy to bylo poněkud na pováženou.