Sebraničtí fotbalisté první polovinu sezony zvládli. Před tou druhou musejí najít nového trenéra, Jaroslav Ryba zamířil do Dolního Újezdu.

Na jaře „projel“ okresním přeborem poměrně suverénně a i ve vyšší soutěži si počínal velice zdatně. S dvaceti body na kontě si vytvořil dobrou výchozí pozici pro jaro, kdy by se rád vyhnul starostem s udržením I. B třídy v Sebranicích.

„Nějak tak jsme si to představovali, tedy horní polovinu tabulky,“ potvrzuje spokojenost asistent trenéra a sekretář klubu ZDENĚK VANDAS. O nějaké pohodě pro jaro ovšem nehovoří. „Vůbec to neznamená, že jsme v klidu, jaro bývá vždy všelijaké,“ upozorňuje.

Vývoj podzimu dle jeho slov zhruba odpovídal tomu, co v Sebranicích předpokládali po rozlosování soutěže. „Po třech kolech jsme byli s jedním bodem předposlední, ale po pátém kole v lepší půlce a tam už jsme zůstali. Vzhledem k vylosování to byl celkem očekávaný scénář,“ říká Vandas.

Ani nepříliš vydařený začátek (jediná remíza z prvních tři kol) Sebranice nijak zvlášť nevyděsil. „Vysvětlení je prosté. Je potřeba říci, proti komu jsme hráli. Svitavské béčko patřilo v minulém ročníku ke špici I. B třídy a pak jsme měli dva nejlepší týmy podzimu – Březovou a Králíky,“ zdůraznil asistent trenéra, že start do I. B třídy měl nováček velmi složitý. Postupně se ale jeho nesporný elán projevil.

Co na první pohled zaujme, je velký rozdíl mezi bodovým ziskem Sokola na domácí půdě (16) a na venkovních stadionech (4). „Venku jsme hráli většinou na jednoho útočníka a záložníkům se nedostatečně dařilo ofenzivu účinně podporovat,“ zkouší Zdeněk Vandas najít vysvětlení. „Také je nutno zvážit úroveň soupeřů, jelikož doma jsme měli vesměs ty z dolní poloviny tabulky a venku z horní. Na jaře se to otočí a to může být zrádné.“

Právě jediné vítězství venku v Lanškrouně s tamním béčkem pokládají v Sebranicích za svoje nejlepší představení. „Uštědřili jsme mu tehdy vůbec první porážku v soutěži. Herní propadák byl naopak v Ústí, byť těsný výsledek 1:0 tak zle nevypadá,“ hledá Vandas i opačnou stranu mince.

Koncovka jako všude

Možná, že i těch bodů z venku mohlo být o něco více, kdyby si Sebraničtí lépe potykali se zakončením. Mimo osmigólového Jana Karlíka se v jejich týmu produktivnější kanonýr na podzim neobjevil. „Myslím, že je to u nás stejné jako jinde. Brankové příležitosti si dokážeme vytvořit, ale koncovka je někdy bídná. S tím se potýkali všichni bez výjimky,“ poznamenal Zdeněk Vandas.

Sebranice se zpět do I. B třídy vrátily po krátké přestávce. Změnila se tato soutěž nějak? „Kvalita šla podle nás teď o něco nahoru. Této skupině říkáme v nadsázce mistrovství Evropy béček, ale zatím to bylo bez problémů. Jsme ovšem zvědavi na jaro. Překvapil nás počet mladých rozhodčích i jejich úroveň,“ uvedl Vandas.

Co se v Sebranicích nemění, je zájem fanoušků. Zdejší návštěvy mohou klubu jen závidět i ve vyšších třídách. „Návštěva fotbalu je brána trochu i jako společenská událost, na vesnici se tolik lidí pohromadě sejde jen na pohřbu nebo na fotbale. Na hřišti se naštěstí nic smutného na podzim nekonalo. Jezdí s námi hodně lidí i ven, fanoušci jsou určitě nejlepším článkem klubu. Zaslouží velký dík,“ pochvaluje si Vandas trvalou a viditelnou podporu ze strany diváků.

Co přes zimu? Pokud nějaké změny v týmu budou, tak podle asistenta trenéra zřejmě jen do mínusu. „Ceníme si toho, že je o naše nejlepší hráče zájem, ale kádr není tak široký a kvalitní, abychom mohli riskovat ztrátu pracně vybudovaných pozic.“ K jedné novince ovšem dojde, protože trenér Jaroslav Ryba odešel do Dolního Újezdu.

„Jméno jeho nástupce bude známé do konce roku. On také upřesní podobu zimní přípravy, ale bude to zřejmě klasika. Tréninky třikrát týdně v hale i venku, pětidenní soustředění v Orlických horách, čtyři až pět zápasů. Ještě k odcházejícímu Jardovi Rybovi. Udělal zde za ty tři roky spoustu práce. Navazuje zřejmě na metody svého nejlepšího litomyšlského trenéra Václava Kárníka, které vylepšil novými prvky. Mám za to, že Újezd nebude jeho konečnou stanicí, míří jistě ještě výš,“ dodal Vandas.