Dlouho jsme se současným kapitánem divizních svitavských fotbalistů RADOVANEM KROULÍKEM vymýšleli motto pro tento rozhovor. Tak dlouho, že jsme se k článku samotnému málem nedostali. Náš problém zněl – pojmenovat, co je to fotbal. Napadalo nás milion přirovnání, názvů, souhrnů a přicházely další a další. Fotbal je prostě fenomén, shodli jsme se, fotbal je pro nás nejlepší kolektivní hra na světě, i slovo láska padlo.

Radovan Kroulík pochází z Litomyšle, jejíž barvy až do dorostu hájil. Potom zakusil mimo jiné druhou dorosteneckou ligu v Ústí nad Orlicí a přes Choceň, Letohrad i Rakousko zakotvil ve Svitavách.

Proč zrovna Svitavy?

Tak nějak se to sešlo. Působil jsem jako hrající trenér v Litomyšli, ale přítelkyni i práci jsem měl ve Svitavách. Našel jsem si zde byt a když přišla nabídka, nebylo proč na ni nekývnout.

Jste zde už čtyři roky, lidé vás berou jako Svitaváka. Kdy vás přijali, cítil jste nějakou změnu?

Určitě. První rok jsem byl, když si třeba někdo nemohl vzpomenout na jméno „ten Litomyšlák". Všechno se změnilo zhruba po roce, kdy jsem se do Svitav přestěhoval.

Byl jste vždy stoperem?

Ne, už odmala jsem hrál záložníka a i do Svitav jsem jako záložník přišel. Bývalý trenér Zdeněk Válek mě i přes můj odpor začal tlačit na stopera. Ono se to k tomu samo od sebe stejně nakonec dostalo. Hrál jsem tenkrát souběžně futsal za Chrudim a přiznám se, že velký fotbal jsem občas šel hrát víceméně tak, že si jdu zahrát. Ale byla to lítačka ze hřiště na hřiště, přidaly se problémy s kolenem zřejmě z tvrdých povrchů v halách, bylo toho moc. Prostě jsem si vybral fotbal a ten je pro mne prioritní. A s tím posunem na stopera – s přibývajícím věkem člověk většinou odcouvává sestavou, až narazí zády na gólmana. Tam je teď výborný Honza Ehrenberger, toho nevyšťouchnu, takže jsem zůstal před ním.

Až donedávna vedl svitavský celek lehce kontroverzní trenér Martin Pulpit. Co vy na něj?

Tady bylo cítit, že je to profík. Tréninky měl opravdu na ligové úrovni. Kluci zakusili, co to je ligový trénink a je fakt, že někteří to prostě neskousli. Ale sestavu uměl poskládat přesně podle typů hráčů. Našel úplně nové posty například pro Michala Čížka nebo Jakuba Nováka. Potíž byla v tom, že úplně nepochopil, na jaké úrovni trénuje a že nemůže po divizních, když to tak řeknu civilních, fotbalistech i po okolních lidech chtít to samé, jako po profesionálech, kteří se fotbalem živí. Za sebe si ale myslím, že je to velice schopný trenér a kdyby ubral nebo aspoň zkrotil své emoce, mohl by myslet hodně vysoko.

Co bude dál? Je mančaft natolik flexibilní, aby se herně přizpůsobil herní idee nového trenéra, nebo tomu bude jinak?

Takhle bych otázku nekladl. Myslím, že tým je poskládán dobře a není důvod něco extra měnit. To, co nám chybí, je kreativní střední záložník. Tam je potřeba zapracovat. Jinak si myslím, že trenér Pulpit to posadil dobře, i lidsky jsme se trefili, v kabině je pohoda. Zkušení kluci nepřipustí, ani když se úplně nedaří, nějakou krizi nebo hádky, spíše jsou na pořadu vtípky. Přes ty je hlavně Ivo Svoboda.

Takže jste v podzimní divizní tabulce tam, kde máte být?

To nejste nikdy, dokud nejste v čele. Očekávání, hlavně od fanoušků, bylo asi větší, ale když se podíváte na naši sestavu, máme jednoho ligového hráče Frantu Ptáčka. Jakub Černík je taky výborný, i další okusili vyšší fotbal, ale v současnosti je to sice víceméně špičková úroveň, ale stále krajská. Samozřejmě bodů mohlo být více, zbytečné ztráty jsou vždy, o pár příček výše by nám to slušelo, ale je to prostě takhle.

Váš osobní pocit z podzimu?

Mě osobně podzimní sezona fotbalově sedla.

Dá se nějak porovnat fotbal s futsalem?

Fotbal je mnohonásobně větší sport než futsal. Bráno očima fotbalisty, je futsal výborná průprava pro fotbal. Naučíte se technice, rychlému řešení situací na malém prostoru, nabízení, ukazování se… Spousta top fotbalistů prošla a prochází futsalem. Například Barcelona má vždy jednou v týdnu na programu speciální futsalový trénink.

Obligátní otázka, co říkáte na Svitavský stadion?

Ten je super. Já to posuzuji nejen jako fotbalista, ale i z pozice učitele tělocviku, kdy stadion často využíváme. Je tu výborné zázemí pro spoustu sportů. Bráno čistě fotbalově to žádný svatostánek s ohledem na velikost města a nutnost dalšího využití být nemůže, ale třeba trávník se i přes počáteční rozpaky dočkal ligových parametrů.

Vy nepůsobíte ve Svitavách jen jako fotbalista, ale věnujete se i mládeži. V jaké jste funkci?

Jsem trenérem mladých nadějí narozených v roce 2004 a k tomu jakýsi deštník nad veškerým svitavským fotbalovým podhoubím. No spíše hromosvod než deštník.

Takže na závěr minidotazník, aby mladí věděli, kdo je má na starost. Oblíbený klub?

Už jsem ho zmiňoval – Barcelona.

Hráč?

Nemám vyloženě oblíbeného, mám rád fotbalisty. Ne hráče, ale fotbalisty.

Číslo na zádech?

Hrával jsem se sedmičkou, teď mám trojku, ale nijak moc na tom nelpím.

Takže rituály nepěstujete?

Vědomě ne. Možná se tam za ty roky něco vypěstovalo, ale nevím o tom. Sem tam se nicméně najdou opravdoví ritualisté. Pamatuji se například na futsalového reprezentanta České republiky Martina Dlouhého. Ten měl sedmičku a červenou barvu. Doma měl vymalováno na červeno, auto samozřejmě v barvě červené, když jsme někam přijeli, odpočítal v kabině sedmý věšák, tam měl své místo pro svůj dres číslo sedm a kdoví, jestli nemá náhodou i boty sedmičky.

MILOSLAV OVAD