Je si toho vědom i trenér JIŘÍ VALTA, který mužstvo vedl v závěru podzimu a po celé jaro.

„Prvním cílem byla záchrana, to je pravda, ale nikdy jsem nechtěl, abychom byli alibisty. Tvrdím, že jsme měli skončit úplně někde jinde. Jenže těch utkání, kdy jsme ztratili zbytečně body, hlavně doma, bylo příliš mnoho a ty nám chyběly," uvědomuje si kouč Valta.

Přitom vstup do jara, ten se rovnal pohádce, tři výhry v řadě musely litomyšlského diváka potěšit. „Byl to trošičku paradox, protože jsme se všichni těšili po dlouhé zimě na trávu, ale dvou z těchto výher docílili na umělce. Pak jsme přešli na velké hřiště a tam jsme na jaře bohužel doma nevyhráli, což je pro mě zklamání," řekl Valta.

Příčiny tohoto vývoje jarní části viděl litomyšlský trenér jasně. „Hráči se na soutěž těšili, měli v sobě potřebnou jiskru, vsadili jsme na maximální zjednodušení hry na malém prostoru a to nám vycházelo. Ovšem na velkém hřišti se odkryla slabina našeho týmu, a tou byla hra ve středu zálohy, kde to nefungovalo, jak by bylo potřeba," je si vědom trenér.

Se střílením gólů měla Jiskra trvalý problém a ten se ještě více prohloubil, když v závěru sezony nemohl kvůli zranění nastupovat zkušený Aleš Bednář. „Jeho význam pro tým ukázaly tři závěrečné zápasy, kdy nehrál a my nedali ani jeden gól. Apeloval jsem neustále na kluky, aby se tlačili do koncovky ve větším počtu, ale s výjimkou zápasu v Moravanech to neklapalo. Jakmile chyběl Bednář, potažmo Abid, se kterým si docela rozuměl, nebylo v naší ofenzivě to, co by mělo útočníka zdobit, tedy chuť a snaha jít se porvat do té jámy lvové – do šestnáctky," vysvětluje si Valta střelecké trápení.

Naopak spokojen, až na některé méně zdařilé duely, mohl být s výkony obranné formace, do které dobře zapadl gólman Jan Lampárek. „Splnil to, proč jsem ho přivedl do Litomyšle. A to nejenom na hřišti, ale i v kabině," zdůraznil Jiří Valta.

Jak už bylo řečeno, výkony Litomyšle postrádaly stabilitu a lepší se pravidelně střídaly s horšími. „Určitě se nám povedl zápas se Živanicemi, který byl úspěšný herně i výsledkově. Kvalitní bylo také utkání s Chrudimí, které skončilo 1:1, ale mělo slušné parametry. Naopak rozčarování panovalo po šestibrankovém debaklu ve Vysokém Mýtě a samozřejmě po domácí prohře 1:2 s Cerekvicí," konstatoval lodivod Jiskry.

Její hra byla podle slov Jiřího Valty někdy závislá na tom, s čím vyrukoval protivník. „Byly zápasy dobré, byly slabší, jak to bývá. Hodně to bylo soupeřem. Když k nám přijela třeba Chrudim nebo pardubické céčko, hrály se nadprůměrné zápasy, které měly nasazení i kvalitu. I my jsme se totiž museli přizpůsobit hernímu stylu vyspělého soupeře a naše hra vypadala úplně jinak," poukazuje Valta na známý fakt, že se silou rivala roste vlastní výkon.

Pro Jiskru by budoucnost v nejvyšší krajské soutěži nemusela vypadat špatně, neboť perspektiva se v tomto týmu rozhodně nachází. „Kromě Bednáře a Macháčka je to mladý kolektiv a dá se s ním pracovat. Je potřeba ho však doplnit, to jednoznačně, a to zejména do středu zálohy a do útoku. Není tam vůdčí osobnost, která by na hřišti promluvila a dala hře větší řád," myslí si Jiří Valta.

Jeho samotného se to ovšem nebude týkat, protože působení v Litomyšli trochu překvapivě ukončil, což fotbalovou veřejnost zaskočilo. „Vedením oddílu mi bylo po skončení sezony oznámeno, že pokud dostanu jinou trenérskou nabídku, nebudou mi bránit. Důvody jsou finančního rázu. Nebudu skrývat, že to pro mě byl trochu šok. Chtěl jsem tam dále působit, měl jsem vytypované některé hráče jako posily, ale bohužel to je jinak. I tak však přeji litomyšlskému fotbalu, ať se mu daří," zakončil Jiří Valta, který o svém dalším působišti doposud nemá definitivně jasno. Jeho nástupcem na lavičce Jiskry bude Vladimír Pala.