Po katastrofálním vstupu do sezony se po trenérské výměně zvedli a své nelichotivé umístění částečně vylepšili. Nic to však nemění na tom, že na druhou polovinu roku 2009 nebude nikdo vzpomínat rád.

Trenér FRANTIŠEK DVOŘÁK, který mužstvo převzal po pěti kolech, ví, že v sezoně, v níž si litomyšlský fotbal připomíná sto let od svého založení, očekávali příznivci daleko lepší výsledky. Realitou však je 10. místo a pouhých 13 bodů.

Trenér, který přichází k týmu v situaci, jaká byla v Litomyšli, nemá přes sebou nic záviděníhodného. S jakými plány jste se dal do práce?
Za prvé musím říci, že se mi do toho zpočátku moc nechtělo. Ale pak jsem si nějak ucelil myšlenky, řekl jsem si proč vlastně ne, není až tolik co zkazit. Vždyť po pátém kole byl jeden bod a skóre 2:9.

Výhodou pro vás byl fakt, že jste se kolem fotbalu v Litomyšli pohyboval, tudíž jste nějaké názory měl?
Domácí zápasy, které jsem viděl, mě jednak utvrdily v tom, že někteří hráči nastupovali na postech, které jim nevyhovovaly, že to nebylo dobře poskládané. Za další, že byl mančaft psychicky svázaný. Tam jsem hledal cestu – uvolnit hráče, zlepšit atmosféru, najít jim jiné pozice.

I když jste mnohé zápasy sledoval, skutečně jste tým poznal až po příchodu do kabiny. Co jste zjistil?
Některé kluky jsem znal z dřívějška, další jsem začal blíže poznávat až v kabině. O jednom jsem určitě věděl, že má dobrou povahu, a to je Petr Macháček. Ostatní mě mile překvapili, protože i když jsem si o někom třeba myslel, že je frajer, zjistil jsem, že to vůbec není pravda. Další věc, která měl překvapila, je, že Martin Hašek, ač věkově prakticky nejmladší, je v podstatě vůdce kabiny. Takových hráčů by mohlo být více.

Pokud bychom mohli být konkrétnější, jaké změny se vám podařilo přenést za krátkou dobu na hřiště?
Domnívám se, že hodně se povedlo právě, co se týče atmosféry a přehození míst. Němec začal hrát beka a po své noze. Roztrhnul jsem stoperskou dvojici Pecháček – Hašek, což bylo zásadní, Pecháček šel na kraj obrany, kde jeho výkonnost vzrostla. Naopak Drahoše jsem posunul na defenzivního záložníka, což mu také sedlo. Do mužstva se vrátil Beneš, pravidelně začal hrát Košín, na pár zápasů se mi podařilo přemluvit Libora Kroupu, který do mužstva vnesl klid. Výkonnostně začal růst Urban, po zranění se vrátil Pešek a bylo to znát, s ním se začaly dělat body. Ukázal svoji agresivitu a čich na góly.

Chudičké jednobodové konto se za vašeho působení rozrostlo o dalších dvanáct bodíků. Je to pro vás nakonec úspěch nebo jste měli na víc?
Osobně vidím hodně rezerv. Dvanáct bodů je pro mě málo, podle mého soudu jsme jich měli a mohli získat osmnáct nebo devatenáct. Když to vezmu postupně, tak proti Slatiňanům remíza 1:1 odpovídala. V Chrudimi, ač jsme podlehli 0:3, jsme hráli velice dobře, bohužel přišly nešťastné gólmanské zákroky a nám upřená penalta, která nás mohla postavit na nohy. Nicméně už tady bylo vidět, že hráči byli spokojenější a po utkání si, byť to zní směšně pogratulovali. Ne k porážce, ale k výkonu, jaký předvedli, a konečně k radosti ze hry.
Ke zlepšeným výkonům bylo nezbytně nutné přidat i bodový efekt, což se naštěstí začalo rovněž dařit…

Po Chrudimi jsem věřil, že z dalších tří zápasů uděláme devět bodů, jenže proti Hradišti přišel šokový začátek a ztráta 0:2. Soupeř si dal kontaktní gól sám a ve druhém poločase, když nastoupil Pešek, to už byla útočná vlna za vlnou. Stav jsme otočili a nedali další šance, bohužel v 90. minutě dostali z přímého kopu na 3:3. Ale byl tam vidět výkonnostní nárust, byli jsme schopni se dostávat do šancí. Potom přišel zápas s nejslabšími Prachovicemi, tam se hrálo dobře a uvolněně. Naopak utkání s Valy nevypadalo dlouho moc dobře, tam jsme se trochu zpotili a výsledek 5:1 byl pro soupeře krutý.

Na závěr podzimu se každý fotbalový fanoušek na Litomyšlsku těšil. Dvě sousedská derby v rychlém sledu a opět nutnost uspět. Připsali jste si čtyři body. Stačily vám?
V prvním derby s Morašicemi vyrukoval soupeř s taktikou pustit na nás v první půli mladé rafany, aby nás trochu utahali, a pak vyslat do boje bratry Kutovy, kteří rozhodnou. Ukázalo se to ale kontraproduktivní, protože my máme snad ještě mladší hráče a ti se utahat nedali. Dali jsme dva góly a mohli jsme i více, hosté nevystřelili na bránu. Mezitím jsme smolně neuspěli v dohrávce v Heřmanově Městci a čekal nás Újezd. Bohužel tam nemohl nastoupit Pešek, ale i tak jsme měli vyhrát. Je nutno dodat, že rozhodčí odpustil soupeři pokutový kop a navíc mu měl být zcela jasně vyloučen hráč.

Pokud si divák sledující vaše utkání všiml oproti začátku sezony nějaké změny, tak to byla daleko častější střelba, větší útočná aktivita, více gólových šancí. Byl to váš úmysl?
Určitě. Snažili jsme o ofenzivní hru, byť s dobře zajištěnou obranou. Důležité je, že hráči nebyli „zapikovaní“ vzadu, ale útočili z obou stran, hlavně Pecháček se snažil hodně podporovat ofenzivu. Druhá vlna, ať Černý nebo do svého zranění Drahoš, to velice dobře doplňovala. Myslím, že zápasy byly skutečně uvolněnější, hráči si více věřili. Já po nich chci, aby tvořili, aby hráli dopředu, aby se nebáli hrát jeden na jednoho. V šestnáctce musejí myslet jenom na sebe a na gól.

Po letech bylo obnoveno B mužstvo, jež bojuje o postup ze III. třídy. Splnilo jeho založení podle vás svůj účel?
Rezerva má smysl v každém případě. Už proto, že nám budou vycházet mladí hráči a je důležité, že budou mít kde hrát a nepřijdeme o ně. Je to dobré i na rozehrání po zraněních a v posledních třech zápasech se ukázalo, že nám velice dobře naskakují dorostenci. Ti sice ve své vlastní soutěži tolik nepředvedli, ale za béčko rozhodně nezklamali a v A týmu také ne, a to jsme jich zkoušeli celkem šest. Spíše bych řekl, že než by fungovalo béčko pro áčko, tak to bylo obráceně, ale ani to nebylo na škodu, protože si zahráli kluci, kteří za první tým nedostanou 90 minut hry.Vždy se však udělalo všechno pro to, aby A družstvo mělo sílu, i když jsme jeli třeba jen se třemi náhradníky, z čehož byli dva dorostenci. Pro nikoho není áčko uzavřená kapitola.

Co plánujete ohledně složení mužstva v průběhu zimní přestávky?
Potřebujeme zvýšit konkurenci mezi třemi tyčemi. Něco v hlavě mám, ale těžko říci, jestli to bude schůdné. V této souvislosti je povinností našeho oddílu zajistit řádně vedený brankářský trénink. Dále vidíme, jak to vypadá s naší útočnou činností. Sice byla ke konci solidní, ale pokud někdo vypadne, těžko to řešíme. S tím musíme počítat a vyloženě do útočné řady potřebujeme hráče. Středových hráčů mále celkem dostatek, vidím to na dva zmíněné posty.

Je jasné, že pokud jde o ambice v konečné tabulce, nějaké velké zázraky se, už vzhledem ke kvalitě špičky soutěže, už udělat nedají. Kde tedy vidíte hlavní motivaci?
V tabulce jsme na tom bohužel tak, jak jsme. O nějaké hře na spodku vůbec nepřemýšlím a vršek je zase hodně vzdálený. Je obrovská škoda, že se to takhle prohospodařilo, protože tenhle ročník mohou postupovat i tři týmy. Navíc slavíme sto let fotbalu a bylo by hezké se rvát až do konce. Nikdy neříkej nikdy, ale o postup může hrát třeba osm týmů a nemyslím si, že by na jaře někdo udělal sto procent bodů. První čtyři jarní kola budou rozhodovat v náš prospěch nebo neprospěch.