Osobnost Deníku
Přečíst článek >

V podzimní polovině si v ní nevedli špatně a díky dvěma vítězstvích v závěrečných kolech si vytvořili dobré předpoklady pro klidné jaro. Hrající trenér PETR KUTA hodnotí podzim vcelku pozitivně.

Co je pro vás nakonec větším důvodem ke spokojenosti? Průběžné umístění či počet získaných bodů?

S bodovým ziskem úplně spokojen být nemohu, myslím si, že nějakých pět bodů mohlo být navíc. Co se týče umístění, devátá příčka je odpovídající tomu, co jsme schopni předvádět na hřišti. Je velice dobré, že jsme zdolali téměř všechna mužstva, která jsou v tabulce pod námi. Prvním třem jsme konkurovat nemohli, to si musíme popravdě přiznat, se středem tabulky se už hrát dalo.

Dá se říci, že jste zdolali ty soupeře, které jste potřebovali, s výjimkou Litomyšle všechny, co jsou za vámi. Hlavně výhry v posledních dvou kolech byly nesporně velmi důležité?

Rozhodně. Potřebovali jsme doma porazit Choceň B a Semanín, což se podařilo. S Chocni to bylo hodně upocené, tam jsem čekal, že brankový rozdíl bude větší než 1:0. Na jaře to bude přece jen těžší, hraje se i o vzájemné zápasy. Jsem rád, že alespoň proti Semanínu to dopadlo 3:0.

Výsledky jsou jedna věc, herní projev druhá. Jste spokojen s tím, co jste na trávnících předváděli?

Zčásti jsem spokojen. Jak se říká, pokud nemáte fotbalisty, musíte mít fyzičku a tu jsme určitě prodali. Hodně záleželo na tom, jestli bylo mužstvo pohromadě kompletní. Pokud ano, byla naše hra daleko lepší a podle mých představ, jako například proti Semanínu či Valům. Horší to bylo v zápasech s předními týmy I. A třídy, tam jsme se převážně jenom bránili.

Patříte k týmům, které dost těžko dávají góly, podzim nebyl výjimkou. Co vám schází k lepší produktivitě?

V tomto ohledu ovlivnil celý podzim první zápas, kdy se nám zranil Martin Burian. Když se vrátil po osmi zápasech do sestavy, bylo to hodně znát, získávali jsme body a on k tomu přispěl. Jeho dravost nám předtím jednoznačně chyběla. Bohužel se nechytil Válek, který není typem důrazného, ale spíše technického útočníka, nejde do šance za každou cenu. V I. B měl více času na zakončení, tady to je jiné. I v tomto ohledu se projevilo, když jsme nebyli komplet a nemohli hrát kombinačně tak, jak nám to vyhovuje.

Během podzimní části jste také prostřídali trojici brankářů. Nedaří se vám nalézt jasnou jedničku?

Pokud by byla jednoznačná gólmanská jednička, asi by to bylo ku prospěchu věci, ale na podzim to prostě nešlo. Zprvu chytal Němec, ale ta optimální sportovní forma ho tentokrát nepotkala, což on sám ví. Poté jsme střídali Andrleho, ale ten zase nemá takové časové možnosti pro fotbal. Závěr odchytal Lněnička, ten formu měl a mužstvo podržel.

V případě zdravotních či jiných problémů se ukáže síla náhradníků. Dařilo se vám s nimi zacelovat mezery?

Naše lavička, to není ve všech případech stoprocentní náhrada základu, těch 12 – 13 lidí, kteří jsou schopni hrát v konkurenci I. A třídy. Na druhou stranu musím říci, že kluci makají, chodí na tréninky a my v Morašicích neděláme fotbal jen pro výsledky, ale i pro zábavu a dobrou partu. Nikoho proto neodepisuji. I když třeba nemáme zrovna tu nejvyšší fotbalovou kvalitu, tak každý šanci dostává a dostávat bude. Kádr bude potřeba doplnit o jednoho dva hráče, ale chceme udržet partu, kterou u nás máme. Chtěl jsem zapojit dorostence, ale to se v našich podmínkách nedaří. Oni po chvíli přestanou, nemají tu houževnatost vydržet. Na rozdíl od těch kluků, kteří sedí na lavičce.

Vždycky jste v Morašicích sázeli více na kolektiv než na individuality, přesto se zeptám, koho byste za první polovinu sezony vyzdvihl?

Samozřejmě gólmana Lněničku, v několika utkáních nás podržel. Poté jednoznačně Milana Chmelíka a Martina Štancla, tato trojice vyčnívala.

A propos, novou tváří v týmu byl také váš sourozenec Pavel. Jak hodnotíte přínos bratrské spolupráce?

Vzal jsem si ho mimo jiné pro oživení do kabiny, je do party, komunikativní. Někdy to na hřišti nefungovalo úplně spolehlivě, ale myslím si, že ve většině případů jsme si vyhověli, jak jsem si představoval. Myslím, že to bylo dobré a zkusíme to na jaře opět.

Hodně debat se vede o tom, jak je či není vhodná pozice hrajícího trenéra. Vy ji vykonávate už delší dobu, ale asi nebude daleko od pravdy tvrzení, že to není úplně ideální?

Moje pozice, když současně hraji, je velmi špatná, ten pohled ze hřiště je úplné jiný. Nechtěl jsem dělat tu samou chybu jako předloni, kdy jsme sestupovali, analýzu jsem si udělal, ale některé chyby jsem bohužel zopakoval. Asistent Jarda Novák musel kvůli práci skončit, na domácích zápasech vždycky někdo pomohl, kdo zápas vedl, jenže venku to bylo horší. Buď jsem sám nehrál, nebo na lavičce ve dvou případech nikdo nebyl a to je velmi znát. Znovu chceme zapracovat na tom, aby do Morašic trenér přišel.

Pokud se ohlédnete za průběhem sezony, vidíte podstatné rozdíly mezi I. A třídou a nižší soutěží?

Rozdíl mezi I. B a I. A třídou je velký, opravdu se to nedá srovnat. Tato soutěž je rozhodně kvalitnější, určitě je lepší působit zde než v I. B. Dá se zde hrát fotbal, soupeři jsou na vyšší úrovni, kvalita tu je.

Setrvání v soutěži je na dobré cestě, ale určitě nelze nic podcenit. Co pro to uděláte v zimní přípravě?

Bude standardní. I když nás zasáhla ekonomická krize, zkusíme opět soustředění, které stmelí partu. Jsme přihlášeni na zimní turnaj v Chocni. Sedm zápasů pro nás bude dostatečně kvalitní prověrkou. Věřím, že tam získáme jistotu do jarních bojů.