Ne každý trenér bývá na konci zimního přípravného období spokojen. Jak je tomu ve všem případě?

Zimní příprava byla zhruba taková, jakou jsme si naplánovali, trénovali jsme v domácích podmínkách v hale a venku. I když nedostatky by se také našly, ať už to bylo vinou pracovního a studijního vytížení hráčů, ale také vyloženou leností a absencemi některých fotbalistů, kteří tomu nedávali, co by mohli. Uvidíme, jak se to na jaře projeví.

Na rozdíl od většiny konkurentů jste sehráli minimum přátelských utkání, a to ještě ve značně kombinovaných sestavách. Nevidíte v tom hrozbu nesehranosti?

Já nejsem zastáncem nějakých osmi deseti přípravných zápasů, vždyť to je téměř celá půlsezona navíc. Je fakt, že nám dva duely odpadly, místo pěti jsme odehráli jenom tři, ale myslím, že pokud se základ mužstva radikálně nemění, jako že u nás tomu tak není, nemusí to být tak na závadu.

V první půli sezony dostávali v Poličce ve větší míře příležitost mladí odchovanci, s jejichž přínosem jste byl spokojen. Jistě se někteří z nich podívají na hřiště i v odvetách.

Dostávali šanci už na podzim i v přípravných zápasech a dostanou ji i na jaře. Škoda, že se fotbalu teď trochu vzdálili ze studijních důvodů bratři Findejsovi, ale Tomáš Švec, kterého jsme přeřadili z dorostu, se jeví jako velice platný hráč a nebojím se říci, že bude posilou. Určitě v tomto trendu budeme pokračovat, nehledě na to, že poličská hráčská populace zkrátka rok od roku stárne a omlazení kádru je nutností.

Otázka na vliv dlouhé sezony sálové kopané, která skončila před týdnem, je v Poličce evergreenem…

K tomu se už ani nehodlám vyjadřovat. Dlouhodobě tvrdím, že to je hrob poličské kopané, tato dvě odvětví k sobě zkrátka nejdou. Návyky ze sálovky se ve velkém fotbale prostě projevují negativně.

Na podzim vás pronásledovala série velmi vážných zranění řady fotbalistů, i to byl jeden z důvodů horších výsledků. Jak jste na tom po zdravotní stránce nyní?

Zranění jsme měli více, Petr je po dvojité zlomenině nohy, Adamča podstoupil operaci křížových vazů, těžce byl zraněn Čípa, David Soukal byl na operaci kolena. Všichni jmenovaní začali s tréninkem, postupně se dostávají do formy. Jsem překvapen zejména u Michala Adamči, jak rychle se vrací zpátky, to bude také posila. Sestavu na první mistrák určíme těsně před ním podle stavu všech rekonvalescentů, věřím, že jich bude k dispozici co nejvíc. Nechceme tým oslabit, ale na druhou stranu nemůžeme návrat uspěchat.

Co vůbec čekáte od jarního krajského přeboru, před jehož začátkem jsou na obou pólech tabulky výrazně „odskočené“ celky – Živanice resp. Prachovice?

Myslím si, že boj o záchranu asi bude trošičku dramatičtější, ale jinak očekávám poklidnější jaro, protože o postupujícím je jasno, o sestup budou hrát maximálně čtyři mančafty z chvostu tabulky, které si to mezi sebou rozdají podle toho, kolik mužstev půjde dolů. Doufám, že my do těchto pater patřit nebudeme, že získáme důležité body hned ze začátku, zklidníme se a budeme se pohybovat v bezpečném tředu přeboru. Vyhrocenou soutěž tentokrát neočekávám.

V prvním utkání vás čeká Hlinsko, velmi zdatný protivník, na to se ale nemůžete příliš ohlížet.

Se soupeřem z Hlinska se známe dobře a dlouho, v utkání je možné cokoli. Pro nás nemůže přicházet v úvahu nic jiného než získat první tři body, abychom se odpoutali od spodku tabulky a zamířili do klidnějších vod. Bude to jistě těžký zápas, je otázkou, jaký bude terén, víme, jak to v Poličce zkraje jara vypadá. Očekávám bojovné střetnutí, které se bude divákům líbit.

Poličského diváka jste na podzim málokdy potěšili. Na co jej bude chtít nyní pozvat do hlediště?

My ho chceme pořád lákat na předváděnou hru, protože v týmu máme fotbalisty, na které se dá koukat. K tomu se ale musejí dělat i body, pak bude divák spokojen. Jen to, že se hraje hezký fotbal, mu nestačí.