Zisk pouhých čtyř bodů při skóre 12:56 značí, že označit situaci mužstva jako kritickou je ještě velice mírný termín. Předseda klubu TOMÁŠ KUSÝ se chopil nevděčné role ohlédnout se za hrozivou podzimní částí a budiž mu čest za to, že rozhodně nezvolil alibistická slova.

POPEL SE SYPE

Ptát se vás na spokojenost s odehraným podzimem, to by zavánělo černým humorem…

Při pohledu na tabulku se mi vybaví geniální analýza jednoho nejmenovaného prvoligového trenéra, který pravil: „Je tu zásadní problém z bodového hlediska, máme jich málo.“ Ano, situace je bohužel tragická. Nepodařilo se nám navázat na předchozí poměrně úspěšná období, v nichž byl hráčský kádr stabilní a předváděná hra snesla alespoň nějaké měřítko. Může se zdát, že současné dění ovlivnil odchod trenéra Romana Pražáka do Litomyšle. To ale důrazně odmítám, neboť nový realizační tým přebral kádr s odpovídajícím počtem hráčů a kvalitou, aby hrál podle mého názoru uprostřed tabulky krajské soutěže.

Co se tedy zvrtlo, že realita mistrovských bojů byla jiná?

Bohužel v průběhu podzimní části nastalo něco, co asi nikdo nečekal. Hráči se scházeli na tréninkových jednotkách asi v takovém počtu, že by se jich nedopočítal i na prstech jedné ruky nešťastník u cirkulárky. Z toho pramenila od úvodních kol, kromě pár výjimek, jedna prohra za druhou a bohužel i nechuť nového trenéra Pachty pokračovat v další práci, čemuž se nikdo nemůže divit. Další problém spočíval v tom, že se kádr nepodařilo po počátečních neúspěších nikým vhodně doplnit, alespoň na posty, na kterých nás nejvíce tlačila bota. Tohle všechno jsou věci, které se mě osobně, jakožto předsedovi oddílu, nepodařilo vyřešit a popel na hlavu si musím po vybrání komínů po celé Cerekvici nad Loučnou sypat na hlavu především já.

Jedna věc jsou výsledky, ty byly převážně špatné, ale co hra? Byla v některých případech konkurenceschopná?

Navážu na předchozí odpověď. Pokud by hráči trénovali tak, jak mají, a v dostatečném počtu, byla by situace jiná. O tom jsem přesvědčen. Znovu opakuji, že je nutné vycházet z toho, že když chci hrát fotbal, tak ho dělám tak, jak je mi podmínkami umožněno, jak mi to umožní rodina, jak mi to umožní pracovní doba a podobně. Čili jde mi o určitou přímočarost, že když se rozhodnu pro fotbal, tak s tím, že ho chci dělat poctivě. Vrcholem v jednom z utkání pro mě například bylo, že hráč není schopen se řádně omluvit na zápas a napíše trenérovi teatrální výmluvu pět minut před srazem v kabině. To je věc, která je v dospělém fotbale podle mého mínění úplně nepřípustná. Po těchto a dalších věcech se pak nemůžeme divit, že po hřišti běhá neorganizovaně jedenáct otrávených chlapů v cerekvických dresech, nikdo na náš fotbal nechodí a po vesnici slýchávám názory, že je lepší poslat na hřiště ovce.

Lze vůbec po takhle pokaženém podzimu mluvit o silných či slabých stránkách?

Tohle opravdu není lehká otázka. Slabých stránek a rezerv je v týmu, který hraje na podobné úrovni, vždy hodně. Ať se družstvu daří či nikoliv. To mi asi potvrdí každý trenér či funkcionář. Co ale já považuji za silnou stránku osobnosti každého člověka, je to, zda si z prohry, nezdaru či dalších zapeklitých situací v životě vezme ponaučení, hodí tyhle věci za hlavu, pousměje se a jede dál. Je potřeba zdůraznit, že velká část hráčů a funkcionářů v naší zemi dělá fotbal ve svém volném čase, zadarmo a především z lásky. A také v našem týmu se po té „občasné“ porážce objevily s odstupem času úsměvy, vtípky a další legrácky. Vždyť to je jenom fotbal!

Bodovali jste výhradně na vlastním trávníku, ale asi nelze říci, že by se váš výkon lišil v závislosti na tom, zda jste hráli doma nebo venku?

Nelišil. I kdybych pronajal plácek na Měsíci a my hráli ve stavu beztíže, tak vzhledem k problémům, které nás v současnosti pronásledují, by se herní projev nezměnil.

ZÁVĚR VŠE PODTRHL

Je někdo z vašich hráčů, kdo si za svoje podzimní výkony zaslouží byť špetku uznání?

Z globálního pohledu si zaslouží pochvalu ti, co nastoupili do jakéhokoli utkání se sebevědomím a odhodláním se o dobrý výsledek porvat bez ohledu na to, jestli fotbal umí hrát či ne, a dále ti, kterým nebylo a není jedno, že se prohrálo a že situace v našem oddíle není dobrá.

Zkuste přece jenom najít pomyslnou jehlu v kupce sena a vybrat zápasy, kdy Cerekvice aspoň naznačila, že by nemusela v pardubicko-chrudimské skupině hrát roli vyloženého otloukánka.

Musím uznat, že v určitém vzorku utkání, i přes skladbu hráčů našeho mužstva, jsme nebyli horším týmem. Za opravdu vydařená střetnutí bych považoval postupně ta, ve kterých jsme bodovali, tedy proti Prosetínu a Dobříkovu, až po ta, ve kterých jsme byli minimálně vyrovnaným soupeřem a rozhodně si nezasloužili prohrát. To byly zápasy proti Svratouchu, Hornímu Jelení a Řečanům nad Labem. Čemu naopak nerozumím, a dlouhou dobu mě nutilo zapít Paralen slivovicí, bylo, proč jsme dostali v posledním podzimním kole čtrnáct branek v Srchu. K tomu asi nemá smysl přidávat další komentáře. Snad jen to, že to podtrhlo všechno, co se v cerekvickém fotbale děje.

Byla kvalita soutěže opravdu tak vysoká, jak se o ní mluví? Jaká byla z vašeho pohledu?

Musím osobně přiznat, že jsem nečekal až takovou vyrovnanost této skupiny I. B třídy. Kromě Slatiňan, které mají kádr z hráčů se zkušenostmi z divize a půjdou si tvrdě za postupem, se dá říci, že každý může obrat o body každého. Velmi mě překvapily Stolany, vzhledem ke skladbě mladého mužstva také Nasavrky. Naopak za propadák kromě našeho mužstva zatím vidím vzhledem ke kádru, elitě na trenérském postu a finančním možnostem celek Dobříkova.

A na závěr musí padnout otázka, která vyplývá z toho všeho, co jste doposud uvedl. Jak v cerekvické kopané dál, ať s přihlédnutím k zimní přípravě a jarní části, tak dlouhodobější budoucnosti?

V první řadě je nutno srovnat hlavy nejen hráčů, ale i realizačního týmu a funkcionářů. Základní prioritou je najít nového trenéra, zkusit doplnit kádr a dohrát soutěžní ročník co nejdůstojněji. Stejně jako každý rok máme domluvené zimní soustředění na Milovech, ovšem nedokážu říci, s kolika lidmi ho budeme absolvovat. Dále je potřeba upřímně říci, že kromě stávajícího ročníku jednáme o budoucnosti cerekvického fotbalu do dalších let. Všechno ještě na začátku a uvidíme, kam se jednání posunou. Ať už bude situace ale jakákoli, pevně věřím, že nedojde k tomu, abychom museli skutečně místo fotbalového klubu založit ekospolek na zpracování ovčí vlny.