Je bezesporu jednou z největších osobností, která se pohybuje na fotbalových stadionech v Pardubickém kraji. Svými góly vystřílel nováčkovi I. B třídy vedení v tabulce soutěže po podzimní polovině. Za sebou má zajímavou kariéru s několika českými ligovými zastávkami. ALEŠ BEDNÁŘ, to je prostě jméno, které má zvuk. Je nabíledni, že v jarních bojích o postup do I. A třídy na něho budou v Březové spoléhat.

Fotbalista s bohatými ligovými zkušenostmi v I. B třídě, to není v našich končinách zrovna obvyklý obrázek. Co vás po ukončení působení v Německu přivedlo k tomuto kroku?

Hlavní pro mě byly rodinné důvody. Máme postavený dům mezi Hradcem Králové a Jaroměří a už jsem nechtěl jezdit do Německa nějakých 500 kilometrů a vidět rodinu třeba jednou za měsíc. Jsem na svoje blízké dost fixovaný a už když jsme jezdili třeba na soustředění a já s nimi týden nebyl, byl jsem z toho špatný.

Bylo pro vás loni v létě rozhodování ukončit profikariéru složité?

Manželka mi řekla, že pokud mám zájem, ať tam zůstanu, protože, co si budeme povídat, po finanční stránce jsem si v německé čtvrté lize přišel opravdu na krásné peníze. Základní plat jsem tam měl úplně největší v kariéře. Rodina by tam ale se mnou nešla, už jsme se stěhovali snad desetkrát a potřebovali se někde usadit. Sečetl jsem si plusy a mínusy a rozhodl se, že ty peníze obětuji a vrátím se. Moje jediná myšlenka byla, že půjdu zpět do Březové.

Takže ambice ještě si zkusit fotbal na vyšší úrovni v Česku už nemáte?

Myslím si, že bych ještě někde druhou nebo třetí ligu mohl hrát, výkonnostně bych na to měl, ale za tu kariéru už toho mám dost a prostě jsem se rozhodl s profesionálním fotbalem skončit. Hrál jsem ho od 17 let, vím, že dneska se i v divizních mančaftech trénuje prakticky každý den, a do toho se mi už jít nechtělo.

Jak se vlastně zrodil váš příchod, respektive návrat po mnoha letech, do klubu z Březové nad Svitavou?

První kontakt byl už v předminulém roce, ale tehdy jsem ještě prodloužil smlouvu v Německu. Vloni na jaře jsem se spojil s Liborem Švábem, jestli má o mě nadále zájem, že bych jim chtěl pomoci. Měl jsem zprávy, že mužstvo je kvalitní, s dobrým trenérem, domluvili jsme na spolupráci a od léta jsem v Březové.

Když jste do Březové přicházel, jaké jste měl představy o tom, co vás v I. B třídě čeká? Splnila nakonec skutečnost vaše předpoklady?

Nevěděl jsem, do čeho jdu, protože takhle nízkou soutěž jsem v životě nehrál. Samozřejmě nějaké cíle jsem si dával. Sledoval jsem poslední dva tři zápasy v okresním přeboru, viděl jsem, že hráči jsou kvalitní a že budeme hrát nahoře. Na druhou stranu první místo je docela milým překvapením, protože třeba vzájemné utkání v Cerekvici názorně ukázalo, že tento soupeř má daleko širší kádr než my. Oni mají 15 – 16 rovnocenných hráčů, my jsme hráli v devíti deseti lidech, nedej bože, když se někdo zranil. Je třeba mužstvo na jaro doplnit. Něco jsem zaslechl, uvidíme, jak to dopadne.

Už trenér Jiří Stejskal hovořil o tom, že je pro něj vedoucí pozicie Březové překvapením. Jak hodnotíte odehranou podzimní část soutěže vy?

S prvním místem panuje absolutní spokojenost. Pokud se podíváte na tabulku, tak jsme nevyhráli jen tři zápasy. V Cerekvici to byla zasloužená porážka, srazil nás nepovedený úvod, ve 20. minutě bylo vlastně po zápase. Remízový duel s Ústím, to jsem snad v životě nezažil, protože to bylo utkání tak na deset gólů. Neproměnili jsme obrovské šance a já jsem to osobně korunoval v nastaveném čase, kdy jsem zahodil penaltu. Druhá remíza ve Verměřovicích, tam se mi to vůbec nelíbilo, neuměli jsme se přizpůsobit tamnímu malému hřišti. Celkově bych řekl, že výkony byly někdy lepší, někdy horší, ale na ten náš úzký kádr to je skutečně překvapení.

Jaký jste si jako hráč zvyklý přece jenom na poněkud odlišnou úroveň zahrál na podzim v Březové fotbal?

Myslím si, že celkem dobrý. Spoluhráči jsou kvalitní, ať Radek Ehrenberger, Radek Deutsch nebo Vlasta Bárta, se kterým jsme si ve druhé polovině podzimu v útoku dobře porozuměli. Chodil do hlavičkových soubojů, které většinou vyhrával, já jsem z toho těžil. Mohu říci, že co se hry týče, tak jsem spokojený.

Jako hlavní ofenzivní síla mužstva jste pochopitelně ve „středu zájmu“ obránců soupeřů. Vadila vám větší tvrdost nebo to bylo v normě?

Samozřejmě, že mě asi každý zná, ale se zvýšenou pozorností protihráčů se vyrovnávám vcelku v pohodě. Někteří obránci jsou říznější, více po vás jdou, ale až na jeden dva zápasy, které byly tvrdé, to jinak nevybočilo z mezí.

Mimochodem, cítíte, že k vám jako k výrazné osobnosti krajské I. B třídy přistupují protihráči i širší fotbalová veřejnost s větším respektem?

Myslím si, že určitě ano. Stalo se mi ve většině zápasů, že mě pochválili i soupeři, pořád za mnou chodili, takže respekt ke mě asi docela měli. I když třeba v Králíkách, kde jsme uhráli krásné tři body, do mě lidi šili od první minuty. Já to ale moc nevnímám.

Nynější souboj Březová – Cerekvice se mezi příznivci vnímá nejenom jako ryze fotbalový, ale také jako ekonomický. Co říkáte k této poloze vzájemného soupeření? V čem se podle vás bude na jaře rozhodovat?

Moc nevím, co k tomu říci. Jsem moc rád, že to v Březové vzal nějaký podnikatel a chce, aby se náš klub zviditelnil. Nejsem nějaký velký pamětník, ale myslím, že Březová snad nikdy v historii nevedla I. B třídu. V Cerekvici určitě také mají nějaké peníze, o tom vypovídá jejich široký a kvalitní kádr. Snad se i u nás podaří jednoho dva hráče v rámci možností získat. Podle mého soudu rozhodne vzájemný zápas s Cerekvicí, abychom ho neprohráli, pak bude záležet na tom, kdo v dalších zápasech poztrácí více bodů. Na podzim jsme méně často zaváhali my, los máme pro jaro celkem dobrý, už se těším na jarní odvety.

Bylo vůbec něco, čímž jste byl po svém návratu opravdu zaskočen?

Pokud mě něco překvapilo, tak skutečnost, že některá mužstva byla na I. B třídu fakt slaboučká. Říkal to i v rozhovoru náš trenér, že některé zápasy v okresním přeboru byly daleko težší. Určitě má pravdu, podzimní výsledky to jasně ukázaly. Na co také nejsem vůbec zvyklý, to je tak dlouhá přestávka od konce podzimu do začátku jara. To jsem vlastně ještě nezažil.

Na chvíli pryč z Březové. Jaké dojmy ve vás zůstaly z působení v cizině?

Vzpomínám na to hrozně rád. Přišel jsem v zimě 2007 do čtvrté ligy do Weidenu, což je krásné německé město asi sto kilometrů od Plzně. Dojížděl jsem tam ještě se dvěma kluky z Plzně, později se k nám přidal také Petr Vlček, bývalý hráč Slavie a reprezentant. V Německu se fotbalem žije, ať je to bundesliga nebo nejnižší soutěž. Zázemí a zabezpečení je úplně na jiné úrovni než u nás.

Zážitků máte určitě celou řadu. Co vám nejvíce utkvělo v paměti?

Řeknu jednu „perličku“. Když jsem tam přišel, říkal jsem si, že poprvé v kariéře si budu kupovat kopačky, tam je asi nedostanu. Přijel jsem na první trénink, zavolal si mě kustod, šli jsme do velkého skladu s kompletním vybavením dresů a souprav, dal mi potvrzení a mohl jsem hned jít do značkového obchodu pro kopačky. To mě překvapilo. O Němcích se často říká, že jsou chladní, že vám lidsky nesednou, ale když tam jste, uděláte si úplně jiný názor.

A jak se vám tam dařilo přímo na hřišti? Byl to pro vás přínos?

Po fotbalové stránce jsem byl také naprosto spokojen. Myslím si, že se mi tam celkem dařilo. Nikdy jsem nebyl nějaký extra velký střelec. Ať to bylo kdekoli, dal jsem si těch pět šest gólů za sezonu, ale spíše se považuji za týmového hráče, hodně branek připravím a z toho mám i větší radost. Vloni se Weidenu podařilo postoupit, postavil se tam nový krásný stadion s devítitisícovou kapacitou. Poté, co jsem odešel, hráli první kolo německého poháru s Borussií Dortmund a drželi se, prohráli 1:3 a třetí gól inkasovali v nastaveném čase. Na Německo mohu říci jenom slova chvály a jsem rád, že jsem si tam mohl zahrát.

Ve čtyřech českých klubech jste v životě oblékal prvoligový dres. Pokud se dnes ohlížíte za tím, co jste v kariéře dokázal, jset spokojen nebo litujete, že jste v naší nejvyšší soutěži nepobyl přece jenom déle?

Pokud nepočítám reprezentaci a zahraničí, je to pro fotbalistu asi ta nejvyšší meta, hrát v první lize. Asi jsem měl trochu smůlu, že jsem zpočátku neměl manažera. Do té ligy jsem se dostal v dost pozdním věku. V devatenácti jsem měl první starty za Hradec, kdy mi dal šanci trenér Škorpil a odehrál jsem nějakých deset utkání za půlsezonu. Většinou jsem střídal, takže to ani moc nepočítám.

Na další ligovou šanci jste pak musel čekat několik roků. Přičítáte to nejvíce tomu, že jste neměl nikoho, kdo by se o vás manažerský staral?

Trvaleji do ligy jsem se dostal v roce 2003 do té Bohemky, což bylo pozdě. Nemyslím si, že bych byl horší fotbalista než jiní. Pořád si říkám, kde byla chyba, možná jsem ztratil osm let profesionální kariéry na vrcholové úrovni. Myslím si, že to bylo opravdu tím, že jsem byl bez manažera. Až od roku 2002 se o mě začal starat manažer Vandas a pak to bylo úplně o něčem jiném.

Které angažmá hodnotíte dnes, s odstupem času, jako nejvydařenější?

Moje nejlepší období bylo určitě rok a půl v Olomouci. Zahrál jsem si Pohár UEFA v Dortmundu, Hamburku, v Zaragoze, to jsou zážitky na celý život. To se zase na druhou stranu některým hráčům, kteří hráli ligu deset patnáct let, ani nepoštěstilo. Když na nás na Vestfálském stadionu přišlo 69 tisíc diváků, dvě hodiny před zápasem tam bylo 20 tisíc, všichni nám ukazovali, že dostaneme bůra a my tam ukopali remízu 1:1, doma 0:0 a postoupili jsme, tak na to se nedá zapomenout.

S ligou jste se loučil na západě Čech. Tam už jste tak nadšen nebyl?

V Plzni už to tolik nevyšlo. To bylo dá se říci jediné angažmá v mé kariéře, které se mi nepovedlo. Nechci říci, že by tam byla špatná parta, to určitě ne, ale po fotbalové stránce mi ti hráči nějak nesedli. Byl jsem tam také rok a půl, první rok jsem odehrál prakticky všechno, pak už začali dávat více šancí mladším hráčům, poté jsem odešel do Německa. V Plzni jsem odehrál asi třicet zápasů a nedal ani gól, takže tam byla někde u útočníka veliká chyba. Celkově ale mohu říci, že se mám za čím ohlížet a na co vzpomínat.

Nový rok 2010 právě začíná, co si na jeho prahu nejvíce přejete ve svém sportovním i osobním životě?

Ve fotbale aby se nám v Březové podařil při troše štěstí ten postup. Jinak žádné velké přání nemám, hlavně abychom byli všichni zdraví.

Aleš Bednář

Narodil se v roce 1975 a své první fotbalové krůčky dělal v Březové nad Svitavou, posléze ve Svitavách. Od osmé třídy se přesunul do dorostu v Hradci Králové. V dospělém věku působil ve třetiligovém Děčíně, poté pendloval mezi áčkem a béčkem v Hradci, aby odtud zamířil do tehdy druholigových Pardubic. Následovala štace v pražských Bohemians, s nimiž pokračoval i po sestupu do druhé ligy. Od roku 2004 hájil barvy Sigmy Olomouc, nato ochutnal prvoligový chlebíček v Plzni. Dvě sezony pak jezdil do německého Weidenu a od léta 2009 nastupujeza Březovou.