Kliknutím zvětšíte
Sedmapadesátiletý kouč pardubických fotbalistů zvolil se svými kolegy pro hráče účinnou metodu na vybruslení z problémů. "Učíme kluky otočit nevýhodu v naši výhodu," říká Krejčí v uvolněnějším rozhovoru pro Deník.
Pardubicky trenér Krejčí dovedl svůj tým k záchraně v nejvyšší soutěži.
Začněme z úplného konce. Traduje se, že nejlepší oslavy jsou ty neplánované. Jak jste slavili záchranu?
Slavili jsme už v autobuse cestou z Teplic. Zazpívali jsme si Muzikanty z české země. Panovala dobrá nálada, ale nic velkého se nekonalo (spiklenecky mrkne).
Pardubický tým strávil půlku sezony v autobuse. Teď to bylo konečně k něčemu prospěšné, viďte?
Kolují řeči, že cestou zpátky se slaví nejlíp. Přestože máme autobusu už plné zuby, tak tentokrát jsme si cestu opravdu vychutnali.
Kolikrát jste dotankovávali zásoby alkoholu?
Žádnou benzínku jsme nenavštívili. Nakoupili jsme baterii už v supermarketu hned u hřiště (smích).
A po příjezdu do Pardubic?
Dlouho jsem nebyl v našem krásném městě. Takže jsem tam zavítal (směje se).
V průběhu jarní části jste se svěřil, že kvůli fotbalu pořádně nespíte. Měl jste po zachránění nejvyšší soutěže nějakou klidnou noc?
Stres furt dojíždí. Není to tak, že to z člověka najednou spadne. Nervy potom ještě nějaký čas pracují. Takže klidně jsem ještě nespal.
Nová aréna obrovským závazkem
Konečné 11. místo v sezoně 2021/2022 nakonec nevypadá pro historiky špatně, co pro trenéra?
Můj kamarád, vyhlášený český léčitel i diagnostik, Bohumil Jukl, mi před sezonou řekl: Hele, neboj se, vidím to na dvanácté místo. Takže mě trochu zklamal (pousměje se). S jedenáctým jsem ale spokojený, jedná se o dobré umístění.
Jak byste právě skončenou sezonu zhodnotil?
Po neurovnaném začátku, kdy jsme museli zapracovat do sestavy nové hráče, jsme měli vydařený závěr podzimu. Dokonce jsme se odpoutali od barážových příček. Na jaře se nám ale lepila na paty nehorázná smůla. Vyfasovali jsme tři červené karty v pěti zápasech. A ne v závěru. Prakticky celé zápasy jsme hráli v deseti. K tomu se přidala zranění. Někteří kluci nemohli hrát kvůli domluvě klubů. Prakticky jsme neodehráli jeden zápas ve stejné sestavě. Jakmile se nám ustálila obrana, potom vypadala naše hra úplně jinak.
Celé jaro trvalo, než jste se vrátili na úroveň po konci zimní přípravy. Jaký podíl na tom měl norovirus, který se prohnal vaší kabinou?
Zásadní. Měli jsme v zádech výbornou generálku s Duklou. Mužstvo bylo po zahraničním soustředění připravené a naspeedované. Norovirus nás totálně semlel. Vůbec jsme nevěděli, co to s hráči udělá. Čtyři dny střevní potíže, ale co dál? Byli jsme obeznámeni s tím, že virus v těle zůstává. Navíc jsme kvůli odloženým zápasům museli okamžitě absolvovat dva anglické týdny. S ještě oslabenými organismy.
V průběhu sezony vás fotbalová veřejnost už odepisovala, co byste škarohlídům dodatečně vzkázal?
Jsem rád, že jsme fanouškům, co nám za každé situace věřili, udělali radost. A těm, kteří se nám vysmívali, že nám staví stadion a my na něm budeme hrát jen druhou ligu? Jsem rád, že jsme vás zklamali. Celá kabina, všichni v klubu jsme cítili obrovský závazek vůči fanouškům, veřejnosti i politikům, kteří za námi stáli. Jsme šťastni, že jsme po třiapadesáti letech přivedli ligu přímo do Pardubic.
Znovu se ukázalo, co udělá s psychikou člověka jedna výhra. Narážím na domácí zápas s Teplicemi v závěru základní části.
Musíme si uvědomit, že máme mladé mužstvo. Jasně, jsou tam tři dříve narození, ale zbytek jsou všechno mladí kluci. I pardál Honza Jeřábek v takové situaci ještě nebyl. Protože u nás to nejsou jeden dva mladíci a kolem nich samí zkušení borci. My jsme z nich potřebovali hned mít opory, a to není žádná legrace. Zaslouží si kredit. Na psychiku to bylo strašně složité.
Skupinu o záchranu jste ovládli. Takhle jste si to představoval?
Představy jsou jedna věc a realita druhá. Rozhodně jsme nebyli přesvědčeni, že skupinu play down vyhrajeme. Ale byli jsme přesvědčeni, že se vyhneme baráži. Byli jsme připraveni na to, že v nadstavbě se bude bojovat do posledního zápasu. Přestože už jsme mohli být zachráněni už v předposledním kole, což kluky trochu rozhodilo, měli jsme hlavy nastavené tak, že to zvládneme.
Po prohře v Karviné v posledním kole zbývaly do startu nadstavby jen tři dny, co jste s týmem provedl?
Řekli jsme si k tomu, že jsme hlupáci, protože tam už snad ani prohrát nešlo. Stejně by nás ale nadstavba neminula. Už jsme to měli nastavené v hlavách. Nebyl důvod kluky seřvat. Spíše jsme se je snažili povzbudit.
Vypadalo to, že jste mávl kouzelným proutkem…
Důvod je daleko prozaičtější. Tomuhle mužstvu, když teče do bot, tak podává ty nejlepší výkony.
Jak to, že se mladý tým dokázal zmobilizovat? Současná generace má spíš tendence se před problémy hroutit, co vy na to?
Kluci ukázali morál. Když bych mohl být trochu neskromný, tak si myslím, že spolu s Jardou Novotným a Martinem Shejbalem k nám vybíráme charakterní hráče. Jen se potvrdilo, že je v Pardubicích skvělá parta.
Měli v tomto směru na spoluhráče vliv tři veteráni: Jeřábek, Černý, Vacek?
Každopádně. Pomohl nám příchod světoběžníka Vacka. Mladí kluci potřebují vidět v kabině osobnosti, které je klidně i pokárají, nicméně si zjednají pořádek. Mohou si to dovolit, protože na hřišti i mimo něj jim jdou příkladem. To je strašně důležité pro jejich fotbalový růst.
Jsem hodně pověrčivý
Hovoří se také o pověrčivosti v pardubické kabině. Měli jste tam tedy před každým utkáním propíchnuté panenky voodoo oblečené v dresech soupeře?
(chechtá se) Já jsem hodně pověrčivý. Manželka za mnou přišla s tím, že mám strašně špinavou bundu. Už už ji chtěla hodit do pračky. Tak jsem ji zarazil se slovy: Ani na ni nesahej, vyhráváme v ní. I kdyby měla být černá, tak si ji vezmu (smích).
Počkejte, v nadstavbových zápasech jste měl na sobě jen krátké triko…
Už mi bylo vedro, nejen z počasí. Pak mi z něj odpadlo logo, za což mě pan majitel nepochválí. Nechtěl jsem si ho ale měnit, protože jsme v něm vyhrávali.
Zpět do reality. Zodpovědnost, poctivý přístup. Všechno atributy starších lidí. Jak se vám to podařilo vštípit je mladým klukům, kteří jsou odmalička prakticky bezstarostní?
Ne všichni. Máme kluky, kteří nechtějí utíkat od problémů. Za příklad mohu dát Lupače. Přišel k nám ze třetí ligy jako outsider. Chytil šanci za pačesy a udělal obrovský progres. Jenom proto, že chce na sobě pracovat. Píle s elánem dohromady se mi na mladých hráčích líbí.
Pardubice nedostávají v lize nic zadarmo. Počínaje absencí domovského stánku a konče ne úplnou přízní rozhodčích. Zoceluje vás i toto?
Dám příklad. Hráli jsme na Bohemce a věděli jsme, že domácí budou mít v hledišti převahu. Tak jsme kluky nabádali, ať to využijí ve vlastní prospěch. Učíme je každou nevýhodu otočit ve výhodu.
Mladí hráči jsou vesměs hračičkové. Přesvědčil je fakt, že hrát na krásu a jen pro oko diváka nestačí, že si musí výhry odbojovat?
Dorostenecký fotbal a fotbal v mužích je úplně odlišný level. V chlapech se hraje jen na výsledky. Tečka. Tak to je. Když máte výsledky, může se dostavit i pohledná hra. Hru si můžete nějakým způsobem naplánovat, výsledky nikoliv. V mládeži se ještě kluci rozvíjí, takže nějaká kreativita je potřebná. V profesionální soutěži dospělých se kromě bodů hraje také o peníze. Kluci si na to musí přijít sami. Respektive si to na tom hřišti prožít, to se nikde koupit nedá.
Nebo zjednodušit hru a spoléhat více, než jindy na standardní situace. Zbraň soupeřů ze základní části jste otočili proti nim…
Neříkám, že jsme se jim věnovali úplně speciálně, nicméně jeden trénink v týmu je simulujeme. V zápase si jimi můžete pomoct. Proč jich nevyužít, když se naskytne příležitost. Nemáme to ale na standardkách úplně postavené.
Nadstavba se dlouho vyvíjela pohádkově. Do plánů ale začala házet vidle Bohemka. Nejdříve výhrou ve Zlíně a pak plichtou last minute spíše after last minute v Jablonci. Sledoval jste ostatní výsledky, různě kalkuloval, nebo to nechal na osudu?
Vůbec jsme na lavičce nekoumali, kdo jak hraje. Akorát v předposledním kole jsme dostali před koncem našeho utkání se Zlínem echo, že Teplice plichtí v Karviné a že vede Jablonec nad Bohemkou. Jinak jsme to vůbec neřešili.
Po remíze se Zlínem jste zažil asi nejrychlejší obrat emocí ve svém sportovním životě. Na druhou stranu jste to nemohl ani moc ventilovat, protože by to mělo vliv na rozpoložení hráčů. Co jste jim říkal?
Všichni jsme z toho byli v úterý přejetí. Těžko jsme to rozdýchávali až do čtvrtka. Snažil jsem se to rozčarování nedat na sobě zdát. Viděl jsem ho totiž i na hráčích. Povídal jsem jim: Kluci, nic se nemění, vždyť jsme si říkali, že to bude boj až do posledního kola…
Vaši svěřenci si alespoň vyzkoušeli tento okřídlený pojem. To se jim může hodit pro další kariéry, ne?
S tím se setkáváme i v běžném životě. Můžete si to něco plánovat a ono je to pak jinak. Vyzkoušeli si na vlastní kůži rčení: Co tě nezabije, to tě posílí. V těch chvílích se ukáže pravý charakter člověka. Ne, když se všechno daří. To se sveze každý.
Upřímně, nebylo by to až nespravedlivé, s ohledem na celou sezonu, zachránit se už kolo před koncem?
Asi to tak mělo být. Do těch problémů jsme se sami dostali, tak jsme si je museli sami vyžrat. Až do konce.
Nejlépe se pozná, kdo je kdo
Před Teplicemi jste mohl být relativně v klidu. Soupeř už o nic nehrál. Byl jste?
(vypálí) Nebyl. Trénuji třiadvacet let a tohle jsou nejhorší zápasy. O nic sice soupeři nejde, ale je uvolněný. Naopak druhý tým pod tlakem. Osmdesát procent výkonu hráče ovlivňuje hlava.
Kdy jste si říkal, dnes to bude v pohodě, to zvládneme?
Kluci byli před utkáním i v prvním poločase nezvykle nervózní. Škoda, že jsme nevyužili šanci Lupačem zkraje zápasu. Mohli jsme mít větší klid. Jak jsme vstřelili první gól, tak jsem si říkal, když vydržíme do pětaosmdesáté minuty čistí, tak už snad dva nedají. Pak jsme přidali druhý a já věřil, že to udržíme.
Zvítězili jste i zásluhou muže s rukavicemi. Pro nadstavbu jste objevili gólmanskou jedničku s reprezentační formou. Co jste říkal na výkony Markoviče?
V sezoně jsme protočili všechny gólmany. Trenér brankářů Martin Shejbal z toho nebyl úplně nadšený. Prý, když se točí gólmani, tak se většinou spadne. To se naštěstí nestalo. Letáček odchytal dobré zápasy, některé byly horší. V závěru základní části měl lepší formu Markovič, proto chytal. A chytal výborně. Podržel nás ve všech zápasech. Tah s Markym se nám povedl. On má výhodu v tom, že je neskutečně rychlý. Z fleku by mohl hrát v útoku. Však také několik šancí zmařil včasným vyběhnutím.
O vás je známo, že preferujete soutěž na třicet kol a šmytec. Nezměníte po letošní sezoně názor, protože jinak byste sestoupili?
Nikdo neví, jak by se mužstvo chovalo, kdybychom věděli, že se hraje jen třicet kol. Někdo řekne, kdybyste vyhráli v Karviné, měli byste lepší výchozí pozici pro nadstavbu i pro konečné umístění, kdy při rovnosti bodů rozhodovala tabulka po základní části. A kde je pak napsáno, že bychom vyhráli v Jablonci, kdybychom tam hráli jindy? Pro nás byla letošní nadstavba výhodná, protože to dopadlo dobře, ale svůj názor měnit nehodlám.
Nezviklá vás ani fakt, že byla ostře sledovaná, O stopnutí baráže usilovalo pět týmů?
(zamyslí se) Musím uznat, že skupina o udržení byla asi nejatraktivnější. Prakticky v každém utkání se hrálo o šest bodů. Nahoře hráli o titul jen Slavia s Plzní, Sparta a Slovácko měly poháry jisté. Rovněž Ostrava s Hradcem už se nemohly posunout výš.
Kdy vám bylo v celé sezoně nejhůř?
Když nám rozhodčí neuznal gól proti Hradci a pak vyloučil Jeřábka. Vůbec všechny tři červené karty na začátku jara mě hodně vytočily. No a do zpěvu mně nebylo ani, když jsme se potýkali s tím norovirem. Na začátku jara mě fakt bylo nejhůř.
Jaké si mohou vzít začínající ligoví borci ponaučení z této sezony? Třeba, že kromě důležitého každého bodu je důležitý každý souboj?
A přesně nepochopení této filozofie byl náš kámen úrazu v této sezoně. Ačkoliv jsme hráče upozorňovali, že záleží na každém míči. Ve smyslu, jestliže máš byť jen desetiprocentní šanci získat balon, tak o něj bojuj. Záleží na každé minutě v zápase.
Zažil jste nervy v bojích o postup do první ligy, nyní nervy ze sestupu z nejvyšší soutěže. Dá se to srovnat?
Když jsme postupovali, tak nám nikdo do poslední chvíle nevěřil. Mluvilo se jen o Brnu. Furt jsme překvapovali. To, že se s námi nepočítá, jsme přetavili v to, že nás to posilovalo. Minulý rok jsme obsadili sedmou příčku a udělali dvaapadesát bodů. Nyní jsme hráli do posledního kola, abychom se vyhnuli baráži. Pro mě je to cennější zkušenost než to sedmé místo. Dlouho jsme tady žili v pohádce. Možná se letos všechno dělo pro to, abychom si uvědomili, že fotbal není jen o radosti. V těžších obdobích se totiž nejlépe pozná, kdo je kdo..
V jednom z rozhovorů jste prohlásil, že v Pardubicích děláte z neligových hráčů děláte ligové. A také vychováváte pro jejich mateřské kluby. Kolik jich zase odejde?
Nějaké odchody jsou jisté, další se rýsují. Pochopitelně bych byl rád, kdyby jich odešlo co nejmíň. Uvidíme v jakém složení se sejdeme 20. června, kdy začínáme přípravu na novou sezonu.
Mohla by je udržet skutečnost, že si v příští sezoně zahrají ligu v nové pardubické aréně. Jak se na to těšíte vy jako kovaný Pardubák?
Celou sezonu jsem vnímal jako závazek nejen pro Pardubice, okres ale celý kraj. Jsem přesvědčený o tom, že na nový stadion budou zvědavi lidi z Chrudimi, Skutče, Ústí nad Orlicí. Určitě kluci vnímají, že budeme mít nový stánek. Byla to pro ně obrovská motivace. Minimálně pro Pardubáky. Věřím, že i pro ty, kteří jsou u nás delší dobu.
Zahrál jste si někdy na Letním nebo dříve Gottwaldově stadionu?
Hrál jsem tam za VCHZ Pardubice druhou ligu.
Jak Krejčí hodnotí zimní posily?
Robin Hranáč. V některých zápasech nám pomohl lví měrou. Špatný bylo, že se vykartoval, i když ne úplně vlastní vinou. Potom nemohl hrát kvůli domluvě klubů. Pro nás se jedná o obrovskou posilu především na postu stopera.
Karel Pojezný. V životě nebyl zraněný a pak si u nás udělá bedrokyčelní úpon. Jakmile se uzdravil a naskočil do hry, stal se pilířem týmu.
Kamil Vacek. Určitě splnil to, co jsme od něj očekávali. Už na ty mladé kluky nebyli Honza Jeřábek s Pavlem Černým sami (úsměv). Navíc naskočil do rozjetého vlaku po dvouroční pauze, kdy nebyl v zápasovém rytmu. Odehrál dobré zápasy, předvedl fotbalové srdce. Koneckonců, se mi svěřil, že jsme byli prvním klubem, do kterého jej přivedl hlas srdce. Stal se pro nás stěžením hráčem hráčem.
Jakub Rezek. Musím to říct na rovinu. Mám ho rád, ale čekali jsme od něj víc. Škoda. Každému nemusí sednout angažmá. Možná by potřeboval delší čas v tomto kolektivu.
Vojtěch Patrák. Stal se zázrak. On byl nemocný s nějakou těžkou chřipajznou. Pak se zničehonic zjevil poslední den na soustředění ve Špindlu v době, kdy byla reprezentační pauza. Jak když lusknete prstem, naskočil ten námi chtěný Patrák. Věděli jsme, že je dobrý fotbalista. Dlouho se trápil, že se mu nedaří a že nám nemůže víc pomoct. Po té nemoci byl ale výborný. Škoda, že nedal víc gólů.
33
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
