Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Pavel Nedvěd starší (ročník narození 1972) udělal první fotbalové krůčky už v pěti letech. Z mateřského klubu zamířil do Chebu a poté do Plzně. Následoval přesun do hlavního města. Nejdříve do Dukly a jméno si udělal až ve Spartě. Zahraniční angažmá zahájil v Laziu Řím a ukončil v Juventusu Turín. To fotbalový životopis rodáka z východních Čech je poněkud chudší.

„Fotbal jsem začal hrát někdy v devíti letech za Brandýs nad Orlicí. Následně jsem přešel do Chocně. Pak jsem oblékal dresy královéhradeckých celků Spartaku a Olympie. Hráčskou kariéru jsem ukončil před osmi lety v Chocni,“ popisuje Nedvěd ml.

Ač to zní téměř neuvěřitelně, mají společnou ještě jednu věc. A sní se o ní každému fotbalistovi. Oblékli totiž reprezentační dres.

„Za největší úspěch své kariéry považuji nominaci do národního týmu šestnáctiletých,“ lehce šokuje Nedvěd, který na toto témě dodává: „K těm dílčím patří pravidelné starty v žákovské i dorostenecké první lize. V dospělosti pak deset sezon v divizi s Chocní.“

Tím, že jsou oba Pavlové Nedvědové téměř vrstevníci, nemohl být ten ze západu Čech idolem toho druhého.

„Nikdy jsem si na Pavla Nedvěda nehrál ani nenosil dres s jeho jmenovkou. Za nás ani takové možnosti nebyly. Tedy pokud si člověk čísla a písmenka nenažehlil na nějaké triko sám,“ vrací se do doby svého mládí.

Legenda českého fotbalu si přes hlavu nejčastěji natahovala dres s číslem 11 a před tím hrála se čtyřkou. Nelze opomenout ani období s osmnáctkou, kdy si jako nováček v Laziu nemohl diktovat podmínky.

„Já to měl daleko jednodušší. Mé oblíbené číslo byla devítka. A také jsem s ní většinou nastupoval,“ vykládá Nedvěd z Chocně.

Jmenovec a Zlatý míč

Grande Paolo dobyl srdce fotbalových fanynek i fanoušků jako výbojný střední záložník, který uměl zaskočit na křídle. Nepral by se s Choceňákem o místo v sestavě?

„Ne. Za prvé by vždy dostal přednost a za druhé já byl klasický hroťák. No a po třicítce, kdy už rychlost ubývá, jsem se přesunul na stopera. Podobně jako třeba Lothar Matthäus,“ naráží na trenérské praktiky Nedvěd.

Německo, jako země výše jmenovaného má ve fotbalovém světě zvuk (za jeho doby určitě více než nyní). On však preferuje jinou školu.

„Už od dob Michela Platiniho se mi líbí hra Francie. Zamlouvá se mi její hra i na mistrovství světa v Kataru. Věřím, že to může znovu dotáhnout až do finále,“ přemítá Pavel Nedvěd.

Ale nebyl by to správný fotbalový vlastenec.

„Měl jsem doma plakáty na zdi českých reprezentantů za několik let. Když to stáhneme na spoluhráče Pavla Nedvěda, tak celá parta okolo něj byla skvělá. To jsem se těšil na každý fotbal,“ vyznává se Nedvěd.

Vzhledem na podobnost, lépe řečeno totožnost, se nabízí, že na klubové úrovni fandí Juventusu Turín.

„Nemám dlouhodobě klub, kterému jsem jako fanoušek oddán. Vždy se rád podívám na atraktivní fotbal. Sleduji pozorně, jak se mění hráči, trenéři a s tím i herní pojetí týmů. Proto dávám přednost v televizi nebo hledišti různým týmům,“ objasňuje.

Před dvaceti lety se dmul pýchou. Přesně 22. prosince 2003. Pavel Nedvěd totiž ovládl anketu pro nejlepšího evropského fotbalistu. S obrovským náskokem porazil Thierry Henryho.

„Byl jsem na něj pyšný asi jako každý Čech. Ale když Zlatý míč získá jmenovec, to byla vážně pecka,“ směje se Pavel Nedvěd „bez trofeje“.

Jsme přeci Češi…

Hrát fotbal s takovým jménem i příjmením přímo vybízí k k narážkám či vtípkům. Od spoluhráčů, soupeřů, rozhodčích i diváků…

„Jsme přeci Češi. Když se mi nedařilo, tak jsem si vyslechl: Ty děláš tomu jménu teda ostudu. Naopak, pokud se mi něco povedlo, tak často ty samé osoby otočily a zvolaly: Bravo máme dalšího Pavla Nedvěda. Ve fotbalovém životě jsem se setkával jak s kladnými, tak zápornými komentáři neustále.“

Stachanovec, jak se také Pavlu Nedvědovi přezdívalo, protože byl na hřišti k neutahání, se po ukončení aktivní kariéry vrhl na funkcionářské poli. Ihned závratné. Byl mu přidělen post viceprezidenta Juventusu. „Cizákovi“. Přitom legend Staré dámy bylo více. A Italové jsou hodně nacionalističtí.

„Jistě to byla správná volba i s ohledem na to, jak se Pavel zachoval po přesunutí týmu do druhé italské ligy,“ naráží na korupční aféru, po které Juve zahučelo do Serie B.

Shodou okolností se slavný italský klub namočil do dalšího průšvihu. Už s Pavlem Nedvědem. Ten jako přední činovník rezignoval na svoji funkci kvůli falšování účetnictví. Přestože ve světě daní nemusí mít prsty, prokázal sebereflexi. Tedy vlastnost, která vysoko postaveným lidem v České republice chybí.

„Nevím o tom žádné podrobnosti a proto ani nechci celou kauzu nijak komentovat,“ odmítá Nedvěd.

S nadsázkou řečeno také on působí jako viceprezident.

„V současné době působím jako místopředseda FK Spartak Choceň. Kromě toho u nás trénuji kategorii U13,“ vypočítává svoje aktivity rovněž člen Sportovně-technické komise krajského fotbalového svazu a řídící pracovník soutěží přípravek.

A viděl někdy svého slavného jmenovce naživo, nebo se s ním dokonce setkal?

„Ne, ale pokud bude mít Pavel někdy zájem, tak si na něho určitě volný čas najdu,“ šibalsky mrkne Pavel Nedvěd z Chocně.