Někdo v tomto požehnaném věku stráví oslavu v křesle s papučemi a fajfkou. Jsou však tací, kteří obují kopačky a významné životní jubileum oslaví na fotbalovém trávníku. Josef Bartoníček dostal od holického klubu dort v podobě nominování k utkání rezervního týmu s Valy ve třetí třídě. A pověstnou třešničkou na dortu pro něj byla proměněná penalta při demoliční výhře 12:0.

Kolik zápasů jste odehrál za holické béčko v této sezoně?

Celý zápas žádný, třikrát jsem střídal.

Od kdy se věnujete fotbalu?

Od žáčků, od nějakého roku 1970.

Kluci vždycky na mě něco ušijou

Jakými kluby jste prošel?

To je jednoduché. Kromě dvou dorosteneckých sezon v Horních Ředicích jsem působil jen v Holicích. Vrátil jsem se do béčka mužů a chytal jsem jako náhradník v áčku, v době, kdy se v Holicích vykopala divize.

Znamená to, že navlékáte dres celých těch padesát let, nebo jste si dal od fotbalu nějakou přestávku?

Měl jsem zdravotní problémy, tak jsem toho na chvíli nechal. V roce 1992 jsem si zlomil při fotbale podočnici. Aby toho nebylo málo, utrhl jsem si při hokeji rameno. Od sportování jsem měl asi pětiletou pauzu.

Kdy jste se vrátil do kádru holického béčka?

Když jsem musel kvůli zdravotním trablům přerušit činnost, tak v Holicích béčko nějak zaniklo. Znovu jsem začal hrát někdy v roce 2012.

V kádru holické rezervy se to hemží hráči, kteří úspěšně hráli v krajském přeboru a nakoukli i do divize. Jaké to je hrát s nimi?

Tak na áčko už neměli, ale fotbalisti to jsou pořád par excellence. Je radost v takové konkurenci nastupovat. Na druhou stranu se díky nim mohou u nás vykopat mladí kluci pro áčko.

Tomáš Kopřiva (v bílém)
ROZHOVOR: Na góly jsem se moc nenadřel

Znamená to, že registračku jste měl pořád v Holicích B a jen čekáte na zavolání?

Přesně tak.

Dne 1. listopadu vám bylo šedesát let. Utkání s Valy bylo na programu 6. listopadu. Bylo to vaše speciální přání nastoupit k mistrovskému zápasu okolo svých kulatin, nebo jste to dostal jako nečekaný dárek?

Kluci mi přichystali překvápko. Vždycky něco ušijou. Stejně jako v Dražkovicích. Seděl jsem na lávce a trenér Vašek Velinský mi povídá: Máme penaltu, jdeš na plac a rovnou si ji kopneš (smích).

Na gumovky nedám dopustit

V tomhle věku se od začátku zápasu běžně nenastupuje. Šedesátiny vám zařídily výjimku?

Asi jo. Měl jsem přislíbeno, že nastoupím od začátku a po dvaceti minutách půjdu z placu dolů.

Jak jste se to dozvěděl?

Od Vaška Velinského. On byl na wellnessu. Pogratuloval mi po telefonu k narozeninám a mimoděk prohodil: Vezmi s v sobotu kopačky, jdeš tam hned od začátku. To už jsem tušil další kulišárnu.

Stal jste se tedy členem základní jedenáctky. Při skóre 0:0 vždy má zápas daleko větší náboj než za rozhodnutého stavu. Nebál jste se o své zdraví?

Jasně, člověk má taky větší respekt. Pochopitelně už je pomalejší a není tak pružný. Nastupuje s vyšší opatrností, aby nedošlo k nějakému zranění. Tím, že podnikám, tak by případné zdravotní komplikace nebyly dobré.

Mám tomu rozumět tak, že se osobním soubojům spíše vyhýbáte a raději v nich nadskakujete?

To zase ne. Ze souboje neuhýbám. Fotbalové srdce do hry dávám, což pochopitelně platí i pro ty souboje.

Tomáš Velinský
Nenasytnému draku vyrostla další hlava...

Fotbal hrajete od doby, kdy se nazouvaly gumotextilní kopačky. Podlehl jste moderním trendům, nebo jste zůstal věrný „gumovkám“?

Nastupuji v klasických gumovkách. Mám sice nové kožené kopačky, ale necítím se v nich úplně dobře. Samozřejmě každé šlápnutí na nohu bolí víc, ale v gumovkách jsem jako doma. Nedám na ně dopustit.

A co holenní chrániče? Schoval jste si plastové z dob dávné minulosti?

V tomto ohledu jsem se přizpůsobil. Nosím ty papírové tácky (rozesměje se).

Jak se cítíte na hřišti mezi na třetí třídu výbornými fotbalisty? Stačí si počkat na šanci, kterou vám připraví?

Vím, že kolem mě je parta dalších deseti kluků, kteří pokud bude nejhůř, za mě zatáhnou.

Takže se někam postavíte a čekáte na přihrávku?

To zase ne. Pokud je to zapotřebí, bojuju, jak se říká, o každý míč. No a když mi to přijde na nohu nebo hlavu, tak to zkrátka zkusím.

Ten gólman je všude…

Ve 22. minutě nařídil rozhodčí proti Valům penaltu. Byl jste na ni určen?

Ne, původně nebyl. Dozvěděl jsem se to až na hřišti. Jakmile Machura (Radek Machatý) spadl ve vápně a rozhodčí foukl penaltu, tak jsem čul, že to zase ustrojí na mě.

Kdo tedy vlastně kope v holickém béčku penalty?

Mirek Jedlička, Kopr (Tomáš Kopřiva), nebo někdo má nějaké výročí.

Věřil jste si, že ji proměníte a kam jste ji zahrál?

Musím se přiznat, že jsem byl na vážkách. Když jsem si rovnal míč na penaltový puntík a viděl toho vysokého gólmana, tak jsem silně znejistěl. On byl všude. Říkal jsem si: Ty mede, kam mu to mám dát. Prolítlo mi hlavou, že dlouháni mají problém s ohýbáním, tak jsem se rozhodl pro střelu po zemi. Naznačil, že půjde na druhou stranu a skočil tam, kam jsem mířil. Naštěstí jsem ji šikovně umístil k tyči.

PAMATUJE KRAJSKÝ VRCHOL. Jakub Černý (vpravo) hrával dvacet let v holickém áčku. Teď střílí góly v okresních soutěžích.
KANONÝR VÍKENDU: Černý se v Selmicích pětkrát trefil do černého

Dostal jste se před tím k nějakému zakončení?

Ano. Měl jsem jednu hlávku, ale pod umělým osvětlením jsem neodhadl vzdálenost a hlavičkoval temenem. Takže to šlo nad.

Ápropos. Už jste někdy hrál pod reflektory?

Ano. Za starou gardu, ale to byl spíše sranda mač. V oficiálním utkání to bylo poprvé.

Zdá, že jste vyhlášený exekutor pokutových kopů. Kdy jste dal naposledy gól ze hry?

Na turnaji ve Chvojenci jsem se prosadil hlavičkou.