Žije v Českých Heřmanicích a jednou by barvy tamního klubu rád oblékl, ale svoji fotbalovou slávu doposud vydobyl ve vyšších soutěžích. Ústeckoorlický JAN SOUČEK (31) nasbíral celkem 2375 hlasů a takové číslo je nesporně dokladem, že jeho jméno mezi mezi sportovními fanoušky v regionu zvuk.

Ústí? Dobrá volba

„Musím přiznat, že jsem zpočátku anketu moc nesledoval. Že jsem nominovaný, to mi řekli kluci z Ústí. Hlasy mi myslím posílali hlavně ústečtí fotbalisté, vím, že se na mojí podpoře domlouvala naše garda a podobně. Všem, kteří mi poslali hlas, bych rád poděkoval,“ poznamenal ke svému prvenství Jan Souček, jenž se sám jako hvězda necítí. „Jestli patřím mezi oblíbené hráče? To úplně nevím, ale snad se do tak dá říci. I když ono v Ústí se jaksi nestává, že by nás fanoušci zastavovali na ulici,“ usmívá se.

Poprvé se Jan Souček setkal s kulatým nesmyslem v Českých Heřmanicích, odkud vedly jeho kroky do nedaleké Chocně. „Tam jsem prošel mládež od žáků do dorostu, až na působení ve Vysokém Mýtě v mladším dorostu. Po dvou letech jsem se vrátil zpátky do Chocně i s tou vidinou, že bych mohl nakouknout do tehdy divizního áčka, což se mi nakonec v osmnácti povedlo, což považuji za úspěch,“ vzpomíná nejoblíbenější fotbalista okresu.

Souček se rovněž objevil v Cerekvici nad Loučnou, a to v dobách, kdy se tamní Slavoj ocitl na výsluní soutěží Pardubického kraje. „Bylo to velice příjemné, dokonce jsme byli první v krajském přeboru, jenže pohříchu to tam tenkrát přes zimu skončilo, takže se celá naše parta setkala zase v Chocni. A docela se nám dařilo, i když jsme na postup nedosáhli. Měl jsem pak několik nabídek, šel jsem do Ústí, kde si nemohu na nic stěžovat, tím spíše, když jsme se dostali do třetí ligy,“ říká po šesti letech v ústeckých službách hráč, který si vysloužil i kapitánskou pásku.

Příprava vniveč

Nejen páska však do října zůstala v kabině, i třetiligoví fotbalisté od října minulého roku nehrají o body. Druhá sezona za sebou zůstala nedohrána. „Je to těžké. A to už vzhledem k přípravě, která v zimě nebývá pro fotbalisty zrovna příjemná. A potom odehrajete jedno utkání a najednou je konec, což se stalo v minulém roce. Pořád jsme doufali, že se to rozjede, ale bohužel. Na konci května se začalo trénovat, hrály se přáteláky, zase byla nějaká vidina, přišla letní příprava, říkáte si, že by to mohlo být opět dobré. Nešťastné bylo, že se začalo pozdě, až v závěru srpna, stihlo se odehrát osm kol a znovu bylo po všem. Od října to bylo vlastně připravování se na něco a na nic,“ trpce se pousmál Souček.

Do ankety o nejoblíbenějšího fotbalistu ústeckoorlického okresu bylo započteno celkem 5704 hlasů čtenářů, Jan Souček jich získal přes 41 procent.

„Dostávali jsme individuální plány, které jsme museli plnit, chodili jsme běhat, což vás chvíli baví, ale postupně přestane. Chodil jsem alespoň s kluky z Heřmanic, aby to nebylo jednotvárné a netrénoval pořád sám. Chystali jsem se na začátek v lednu, těšili se, potom se to začalo posouvat a nakonec se neodehrálo nic. Naštěstí nám v Ústí umožnili, abychom od února chodili trénovat na umělou trávu, teď už můžeme hrát každý týden zápasy, takže alespoň něco,“ dodal.

Možné negativní dopady pro fotbal raději nechce domýšlet. „Je to smutné nejen pro nás, ale pro všechny amatérské kluby. Šílené je to pro děti, bojím se, že mnoho z nich se k fotbalu vůbec nevrátí. A složité to je i u dospělých, může se stát, že některé vesnice neseženou dostatek lidí, aby mohly hrát. Nezbývá než doufat, že se to v létě povede všude znovu nastartovat,“ přeje si Souček.

Doma si chce zahrát

Jednatřicetiletý fotbalista byl na ústeckém pažitu rád ještě nějaký čas strávil. „Počítám tak dva tři roky, potom bych se chtěl určitě vrátit do Heřmanic, kde jsem začínal, aby se mi poštěstilo zahrát si doma dobrý fotbal s kluky, které dlouho znám. Nyní se jim tady daří, i když vlastně také přišli dvakrát o možnost bojovat o postup a čas se nezastaví, všichni stárneme a není jednoduché hledat nové hráče,“ kouká se Jan Souček do vzdálenější budoucnosti.

Ilustrační foto.
Nahánění mladých kluků bývá obtížné, říká nejpopulárnější hráč Svitavska

Do minulosti se může s hrdostí ohlédnout třeba do poloviny září 2020, kdy Jiskra ve druhém kole MOL Cupu porazila před tisícovkou nadšených fanoušků Zlín. „Byla to velká zkušenost a že se nám ligového soupeře podařilo zdolat, to bylo super. Určitě by se nedal porážet pravidelně, ale v ten den jsme hráli dobře organizovaně a navíc se nám povedlo dát branku ze standardní situace, ze kterých umíme hrozit. I když hosté měli svoje šance, tak si myslím, že náš postup byl i zasloužený. Škoda, že k dalšímu duelu proti Českým Budějovicím jsme nemohli nastoupit, ale muselo by se hrát bez diváků a nemělo by to asi moc smysl,“ připomněl Jan Souček podzimní ústecké účinkování v českém poháru.