O každém něco. Čtrnáct účastníků okresního přeboru fotbalistů pod drobnohledem

Olympiáda v Deníku

Věřím, že pár snů ještě v záloze mám, řekl Prskavec. Neúspěch ho nezlomí

„Po olympiádě v Tokiu jsem měl velký psychický blok. Cítil jsem, že jsem…

Základním rysem SELECT okresního přeboru byla na podzim vyrovnanost. Svědčí o tom pohled na pořadí po třinácti odehraných kolech, kdy je elitní osmička poskládána v rozmezí pouhých šesti bodů. Žádný z týmů se neukázal jako dominantní a nikterak výrazně se „neutrhl“, z čehož vyplývá, že během dvou tři jarních kol může být všechno úplně „vzhůru nohama“. Na opačném pólu zůstaly přibity ke dnu Němčice, nicméně při pohledu na tabulku krajské I. B třídy, která je z pohledu Svitavska všechno možné jenom ne optimistická, je zjevné, že také boj o udržení okresního přeboru může být hodně napínavý. Nemluvě o tom, že ani nad Němčicemi pochopitelně nelze lámat hůl, vždyť ve hře ještě bude devětatřicet bodů. Takže o patřičný náboj pro fanoušky nebyla a nebude nouze. Kvitovat lze také skutečnost, že se celý okresní podzim obešel, snad s výjimkou tří červených karet v zápase Němčice – Boršov, bez závažnějších excesů překračujících meze únosnosti obvyklé v regionálním fotbale. Snad tomu tak bude také v jarních odvetách, které vypuknou o víkendu 23. a 24. března a skončí v sobotu 15. června letošního roku.

Kdyby se v srpnu uzavíraly sázky na podzimního půlmistra, tak u jména Třebařov by stálo asi hodně vysoké číslo. Možná, že nejvíce překvapeni z toho, jak jim to šlo, byli sami třebařovští fotbalisté. Že mají v kádru dobré střelce a budou dávat góly, to se tušilo. Ale že nejlepší obrana soutěže s průměrem těsně nad jeden obdržený gól na zápas bude zrovna ta jejich, to je tedy pecka. Když už prohráli, a to se stalo pouze dvakrát, nenechali se srazit a hned v následujícím kole zase zabrali. První flek si bez diskuse zasloužili a současně na sebe pro jaro upletli pořádný bič, protože zopakovat něco podobného nebude snadné. Ale sebevědomí muselo týmu vyletět do nebes.

Nástup Dlouhé Loučky do sezony byl vpravdě tristní. K prvnímu zápasu proti Morašicím se doma nesešla v jedenácti a prohrála. Kdo by v tu chvíli řekl, že zrovna tenhle mančaft bude do posledního podzimního kola bojovat o první místo… Potom to však vzal za úplně jiný konec, svým divákům se omluvil šesti domácími výhrami v řadě včetně skalpu Třebařova (nikdo jich nemá více), přidal i solidní porci bodů z venku a rázem je na světě vážný kandidát nejvyšších příček. Návrat na vlastní stadion po dlouhém azylu v Křenova šel zdejším fotbalistům k duhu a na jaře budou mít o co hrát.

Snad aby Morašice hrály co nejčastěji venku… Na cizích hřištích jim to šlo bezvadně, dokonce tam uhrály více bodů než doma a v tomhle směru neměly v soutěži sobě rovného. Tohle by tedy bylo OK, tím obtížněji se ale chápe, proč domácím fanouškům způsobily tolik bolehlavu, když v klíčových soubojích s Třebařovem (0:4) a Jevíčkem (0:3) úplně vybouchly. Tyhle dvě porážky je stály když ne půlmistrovský primát, tak rozhodně přímý kontakt s top týmy. Přes tato dvě zaváhání však pořád mají druhou nejpevnější defenzivu okresního přeboru a je nutno je řadit do okruhu jarních favoritů.

Mužstvo od řeky Loučné si počínalo poměrně nenápadně, nevynikalo výraznými čísly, ale ze závěrečného účtování vyšlo možná nad očekávání dobře. Prohrálo totiž pouze dvakrát, ve všech ostatních střetnutích bodovalo, což jinak dokázal pouze třebařovský lídr. Z domácího hřiště Slavoj vyrobil nedobytnou pevnost, rovněž venku se zařadil k nadprůměru a v takhle vyrovnané soutěži je trpělivé sbíraní bodů, klidně po jednom, když to zrovna nejde po třech, zjevně účinnou metodou, kterak se dostat na lichotivé umístění. Takže tady máme další tým, s nímž je záhodno vážně počítat.

Do poloviny září neměl mladějovský podzim chybu. Pět vítězství ze šesti kol, vedení v tabulce a rostoucí ambice. Potom ovšem přišla překážka v podobě tří venkovních zápasů za sebou a s tou si Tatran neporadil. Postupně padl ve Vendolí, v Cerekvici a s ostudnou sedmičkou v Opatově. Takže místo boje o první místo z toho vzešel výsledek, která je při vzpomínce na parádní rozjezd nutno vnímat spíše rozpačitě. Mladějov však bude mít na jaře výhodu většího počtu utkání na vlastním hřišti a protože jeho podzimní domácí bilance je 5-0-0, dá se ještě se sezonou nesporně mnohé udělat.

Celek z Malé Hané navazuje na představení, jaká nabízí dlouhodobě. Jsou duely, po kterých by člověk jasně řekl, že musí bojovat o úplnou špici, jako když jako jediný na podzim vyloupil hřiště vedoucího Třebařova, jako když vyhrál rozdílem třídy v Morašicích nebo se postaral o jediný podzimní dvouciferný výsledek proti Němčicím. Jenže současně hned zkraje ročníku prohrál třikrát za sebou a všechny body nechal třeba i v Boršově. Takže znovu je z toho hodnocení ve stylu „ano, ale…“ Nelze se zbavit dojmu, už proto, že nastřílel 45 gólů, že tenhle tým by měl mít ještě na víc.

Lepší ze dvou béček může být se svým vystoupením relativně spokojeno, i když k dokonalosti leccos scházelo. A to byla především vyšší venkovní úspěšnost, protože na vlastním trávníku odehrálo celý podzim bez porážky, ale venku to ne vždycky bylo úplně ono a sedmigólové výprasky v Třebařově a Opatově se podstatně vymykají jinak slušnému standardu. Ztráta pěti bodů na čelo však není žádnou pohromou a protože výhodou rezervy v porovnání s většinou soupeřů přece jen jsou širší možnosti, co se týče hráčského kádru, může být na jaře nebezpečná všem týmům ze špice.

Videosekvence z podzimních utkání okresního přeboru

Němčice vs. Třebařov:

Cerekvice vs. Němčice:

Další zápasy:

Jarní vicemistr, který dlouho bojoval s pozdějšími vítězi z Bystrého o první místo, neprožil úplně optimální podzim. Už to, že tradičně nejproduktivnější útok přeboru (46 branek!) přezimuje „až“ na osmé pozici, svědčí o tom, že něco nebylo v pořádku. To něco byla hlavně série tří po sobě jdoucích nezdarů na přelomu srpna a září, z toho dvou na domácím pažitu, na což Opatovští nebývají zvyklí. Nebýt toho, rozhodně by se pohybovali výše. Při jejich úžasné ofenzivní kvalitě (ve třech utkáních vstřelili šest a ve dvou dokonce sedm gólů!) tu ale je důvodný předpoklad, že neřekli poslední slovo.

Střed tabulky, výkony a výsledky více méně v „šedi průměru“ a bez výraznějších výkyvů, taková charakteristika sedí na poličkou rezervu mající svoje domácí hájemství v Rohozné. Je remízovým králem soutěže, šestkrát si se soupeřem podělila o body, dokázala sedm gólů vstřelit (Němčicím), ale také inkasovat (v Dlouhé Loučce). K výraznějšímu rozletu béčku chybí především střelecké produktivita, která patří v rámci soutěže k těm slabším. Protože nad ním se v pořadí otevřela výraznější mezera, lze říci, že od Poličky níže se nachází skupina týmů s existenčními starostmi.

Jarní šampión okresní trojky se pustil do vyšší soutěže zhurta a hned úvodní výhrou nad Hradcem předvedl, kde bude spočívat jeho síla. V domácím prostředí nasbíral deset ze svých třinácti bodů. Na cizích stadionech to bylo při sedmi porážkách daleko horší, venku ale nastoupil hned osmkrát, takže pokud budou tamní fotbalisté pokračovat v nastaveném trendu, měli by se na jaře dočkat bohatšího konta. Hlavní potíží pro Vendolí, která tento tým srazila níže, než by si představoval, bylo, že šlo postupem času s výkonností valem dolů a v posledních šesti kolech uhrálo jediný bod.

Na první pohled se může zdát, že na „Horňáku“ může po podzimu panovat spokojenost, alespoň pokud zavzpomínáme na to, jak to vypadalo před rokem. A tehdy se na jaře dokázal vyhrabat z ještě daleko vážnějších trablů, nyní si do odvet vytvořil o poznání lepší pozici. Ne, že by to zase bylo kdovíjak úchvatné, výkony i výsledky byly jako „na houpačce“, ale pozitivních momentů se našlo docela dost, například ve Vendolí za celý podzim nikdo jiný než Horní Újezd nevyhrál. A to bylo překvapení, protože jinak zůstávají venkovní vystoupení do značné míry Achillovou patou týmu.

Kde je zakopaný pes boršovského celku, to ukázal nejen závěrečný duel v Němčicích, který dohrál v osmi lidech. Nedisciplinovanost, nekázeň, to všechno vyjádřeno 45 žlutými a sedmi červenými kartami! To jsou šílená čísla, s nimiž klub patří do popředí karetních statistik v rámci fotbalových soutěží napříč celým Českem. A to věru není o co stát. A je to také zásadní limitní faktor pro lepší výsledky než ty, které znamenají boj o záchranu. Přitom Boršov by určitě měl schopnosti na to, aby se pohyboval ve vyšších patrech, nejdříve ale musí vyřešit otázku, jak častěji bojovat v jedenácti.

Nad řekou Svitavou hrálo největší zklamání podzimu. Hradec nenavázal na velmi dobré jaro a předpokládanou roli štiky soutěže ani náhodou nenaplnil. Doma vyhrál jedinkrát ze sedmi pokusů, venku tyto ztráty nenahradil, méně gólů daly jenom poslední Němčice. Naposledy zvítězil 16. září, potom se propadl do výsledkového útlumu, jaký se vzhledem k papírové síle jeho sestavy jeví tak trochu sportovní záhadou. Že fotbal nezapomněli, to tamní hráči předvedli třeba pěti trefami do dolnoújezdské sítě. Zřejmě jenom Bůh ale ví, proč byly podobné světlé okamžiky tak sporadické.

Třetí z nováčků nejvyšší okresní soutěže vzal v létě dodatečný postup ze čtvrtého místa III. třídy na místo nepřihlášené Borové a dopředu bylo zřejmé, že si ukrojil tučné sousto. Už proto, že dospělý fotbal obnovili v klubu jen o rok dříve. Realita na trávnících předpoklady potvrdila. Němčice čekaly na první a jediné vítězství do posledního kola, předtím se jen těžko porovnávaly se zkušenějšími soupeři, i když na druhou stranu, ne všechna vystoupení od nich byla úplně marná. Jejich situace je zákonitě kritická, nasbíraly však cenné zkušenosti a jaro by v jejich podání mohlo a mělo být lepší.

Nejlepší střelci soutěže – podzim 2023:

1. – 2. Müller (Jevíčko) a D. Frank (Dolní Újezd B) 13, 3. Z. Konečný (Dlouhá Loučka) 12, 4. – 5. Linhart (Jevíčko) a Kalánek (Opatov) 11, 6. – 8. Z. Hlubinka (Třebařov), Matoušek (Němčice) a Paar (Opatov) 10, 9. – 11. Racl (Boršov), Knápek (Třebařov) a Havlíček (Jevíčko).