„Utkání proti Dolnímu Újezdu hodnotím velice kladně a pozitivně. Vstřelit sedm branek před domácím publikem vždy potěší, obzvlášť s tak silným soupeřem. Jako tým společně táhneme za jeden provaz a od toho se odráží i naše výkony. K mému vlastnímu výkonu není co dodat, je to zásluha celého mužstva a já měl prostě šťastný den. Jsem rád, že si s takovou partou můžu zahrát a být přínosem pro kolektiv,“ vrací se Zdeněk Hlubinka k povedenému střetnutí, které Třebařov rozhodl pěti trefami do poločasu. „Všechny branky padly po týmové souhře a jelikož si dokážeme vzájemně vyhovět, tak je jedno, kdo vstřelí gól. Tentokrát jsem měl štěstí já a příště to bude zase někdo jiný,“ dodává.

Střelecké kvality Zdeňka Hlubinky samozřejmě nejsou na Svitavsku neznámým pojmem, živě si je pamatují třeba fanoušci v Rychnově na Moravě z dob, kdy se v této obci ještě hrál dobrý fotbal, nebo v Kunčině, kde také strávil řadu sezon. „V kariéře jsem se střílením branek problém neměl a jak je vidět, tak pořád ještě nemám. V týmech, kde jsem hrál, to byla spíše povinnost, protože od útočníka se to očekává a tým na to spoléhá,“ je si vědom svých úkolů, s nimiž ho trenéři na hřiště posílali a posílají. „Takže ano, jsem v mužstvu od střílení gólů, ale čím jsem starší, tím je to více bolestivé. Zase však o to více radostnější. Naštěstí na tuto disciplínu máme v Třebařově více hráčů a proto se nemusí spoléhat jen na mě,“ usmívá se třiačtyřicetiletý fotbalista.

Co se týče gólů, má pochopitelně o čem hovořit i při pohledu do uplynulých let. „V minulosti bylo určitě hodně krásných a důležitých gólů, stejně jako povedených zápasů, na které rád vzpomínám. Nelze vyzdvihnout, který gól byl hezčí. Co si určitě rád připomenu, to jsou dvě branky vstřelené po patnácti sekundách na hřišti. Jednou to bylo po začátku zápasu a podruhé hned po příchodu na hřiště. Ten samozřejmě padl hlavou, jak je u mě zvykem,“ říká s úsměvem Zdeněk Hlubinka, kterého by na hlavičkáře tipoval opravdu málokdo. Ale jak předvedl třeba letos v úvodním kole v Cerekvici, je chyba ho v tomto směru podceňovat.

Ve čtyřech odehraných utkáních nastřílel Třebařov celkem 16 branek. Z čeho podle Zdeňka Hlubinky pramení taková ofenzivní síla? „Všechno vychází z toho, že chceme hrát útočný fotbal a ne se jenom bránit a strachovat se pokaždé o výsledek. Ne vždy nám to soupeř dovolí, ale kvalita v našem týmu je na úrovni a dokud nám to tam padá, tak je to jedině dobře. Žádný zápas pro nás není ztracený a bojujeme až do konečného hvizdu,“ vysvětluje produktivní útočník.

A protože to tam padá, přibývají na kontě nováčka slušným tempem také body. Jak vysoko v Třebařově po postupu do nejvyšší okresní soutěže na podzim pomýšlejí? „Myslím, že se vstupem do sezony můžeme být spokojeni. Vyzkoušeli jsme si, že dokážeme uhrát body i s tak kvalitním soupeřem, jakým je třeba Opatov, který loni skončil na druhém místě. Cíle a ambice se meze nekladou a pokud se nám podaří v podzimní části hrát v horní polovině tabulky, budeme to brát jako úspěch. Po návratu do okresního přeboru si chceme tento rok hlavně užít, ukázat divákům krásný fotbal a pokud možno dohrát bez větších zranění,“ uvedl Zdeněk Hlubinka.

A na závěr tradiční otázka pro kanonýry Deníku. Sparta, Slavia, nebo někdo třetí, jak vidí třebovský střelec boj o titul v nejvyšší české soutěži? „Zmíněné dva týmy určitě patří mezi velké favority, ale přál bych si, aby se o to porvalo více týmů. Osobně bych to přál Sigmě Olomouc.“

Druhou hvězdou uplynulého víkendu v okresním přeboru byl Zdeněk Konečný, který čistým hattrickem přispěl k suverénnímu vítězství Dlouhé Loučky v derby v Boršově. Mezi mládežníky se našli dva pětigóloví dorostenci: Michal Kudyn z Kunčiny a a Ondřej Stoklásek z Pomezí.