Kliknutím zvětšíte
Matador… A tomu je prosím teprve třiadvacet. Jenže v pardubickém výběru patří mezi služebně nejstarší hráče. Zažil úspěšný ročník 2017/2018, který ozdobila stříbrná příčka. V této sezoně ale Marek Řehák se svými spoluhráči na vítězství ve východní skupině Superligy malého fotbalu zatím nedosáhl. Teď jako všichni čeká, kdy se opět rozjede. „Doufám, že se situace zlepší a malý fotbal si ještě na jaře zahraji,“ říká hráč se zkušenostmi i z velkého fotbalu.
Jak se udržujete ve fyzické kondici, když se kvůli opatřením proti šíření koronavirové nákazy fotbalové zápasy nehrají?
Běhám dvakrát třikrát do týdne, o víkendu si chodím zakopat na umělou trávu. Nejsem ten typ, co nic nedělá. To by mě nebavilo.
Superligu v malém fotbalu hrajete od jejího vzniku, jak tuto soutěž ji vnímáte?
Zpočátku jsme ji brali spíš jako srandu. Jako, že si jdeme kopnout. Teď už je na čím dál vyšší úrovni a bereme ji daleko vážněji.
Změnila se pozice Pardubic v celostátní soutěži?
Když jsme začínali, byli jsme považováni spíše za outsidery. Postupem času jsme se zvedli. U nás nejvíce záleží na tom, jak se sejdeme. Máme-li dobrou partu, v klidu můžeme hrát s každým.
Největšího úspěchu dosáhly Pardubice v ročníku 2017/2018, kdy obsadily druhé místo. Co se od té doby změnilo?
V tu dobu nás bylo snad patnáct do pole. Zato teď se na některé zápasy scházíme jako předtím v šesti lidech. Nevím, jestli kluci nemají takový zájem o malý fotbal, přitom je velice přínosný pro rozvoj techniky. Hraje se na malém hřišti a na všechno je méně času. Doufám, že se po rozjetí sezony opět sejdeme v dobrém počtu a budeme hrát v horní polovině.
Chybí vám zkušenosti, jaké měl například tehdejší kapitán Zdeněk Dušek?
Přesně tak, zkušenosti nám chybí. Jsme samí mladí hráči. Potřebujeme v týmu někoho ostřílenějšího, kdo by nás táhl.
Na druhou stranu Pardubice produkují talentované mladé hráče, kteří před sebou mají budoucnost…
Taková slova nás pochopitelně těší. Třeba Láďa Mužík nebo Honza Nikodem začínají být hodně zajímavá jména. Doufám, že jim to vydrží. Bude se nás scházet deset dobrých a zabojujeme o horní příčky v superlize.
„Superligu jsme zpočátku vnímali spíše jako srandu. Jako, že si jdeme kopnout. Teď už je na čím dál tím vyšší úrovni a my ji bereme daleko vážněji…“
Ve třiadvaceti patříte i k inventáři pardubického výběru. Co na to říkáte?
Patřím ke střední generaci, ale jsme tam s pár kluky nejdéle, takže bychom měli tým táhnout. Bohužel teď ani nevíme, co bude. Pořád doufám, že se začne a sezonu dohrajeme.
Umíte se v kabině nebo na hřišti ozvat?
Mimo fotbal jsem docela klidný, jakmile ovšem vstoupím na hřiště jsem ostřejší na sebe i na spoluhráče. Tak to ovšem musí být a je to vzájemné. Když se nepovede něco mě, nebo se mi nedaří, jsou na mě ostatní taky ostří.
Pardubice od této sezony hrají ve východní skupině Superligy. Se čtyřmi prohrami ze čtyř utkání figurují na poslední šesté příčce. Ukazuje to úroveň vaší skupiny?
Určitě se nacházíme v silnější skupině. Ostatní kluby jsou na tom jinak. My spíše hrajeme za Pardubice pro radost. Záleží, jak se sejdeme, když cestujeme daleko a hrajeme od osmi večer, klukům se nechce. A ve čtyřech nebo v pěti se nedá konkurovat Brnu, které hraje v patnácti. Vždy se ovšem snažíme nechat na hřišti vše, ať neděláme ostudu.
V tomto ročníku je pro vás cíl postup do play off?
Budeme rádi, když to tak dopadne. Hlavně chceme dát tým do kupy, abychom příští ročník soutěže už začali se stabilním kádrem.
Jaký je trenér vašeho výběru Miroslav Kaluža?
Přísný, ale zároveň kamarádský. Co řekne, má hlavu patu. Má zkušenosti, je vidět, že to nedělá poprvé.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
