Komentář: Plusy a mínusy uplynulého fotbalového víkendu na Svitavsku (I)

POLIČKA

Po podzimu v neradostné pozici se nacházející Polička měla přes zimu dvě možnosti. Buď se pokusit posílit mužstvo, které se ukázalo být na I. A třídu málo konkurenceschopné, nebo nechat všechno osudu a čekat na zázrak. Klub zvolil první variantu a hned premiérové vystoupení ukázalo, že dobře udělal. S pravděpodobností hraničící s jistotou se dá tvrdit, že v podzimním složení by svěřenci Romana Kysilka tři body ze zápasu proti Českým Heřmanicím nevytěžili. Čtyři nové tváře v sestavě, mezi nimi gólman Jan Ehrenberger, který v náročném utkání nepustil míč za svá záda, či útočník Tomáš Poul, autor vítězného gólu, vnesly na hřiště tolik potřebnou kvalitu a zkušenost. Jedna vlaštovka samozřejmě samo o sobě jaro neudělá, tím spíše, že bodovaly také další celky z ohrožené skupiny, ale úspěšný start minimálně ukázal, že Polička nemusí hrát v I. A třídě nedůstojnou úlohu otloukánka a udržení soutěže je v jejích silách. Což je na konci března pozitivní zpráva.

SVITAVY

6:0, 0:4, 3:0. Být fanouškem svitavského fotbalu v této sezoně věru není lehké pořízení. Svěřenci Radovana Kroulíka připomínají jakousi sportovní bonboniéru a divák, který se vydá ne jejich zápas, netuší, jaký kousek si z krabice zrovna vytáhne. Čtrnáct dnů po exhibici proti Libišanům a týden po ostudném představení v Přelouči přijela zajímavě rozjetá Choceň a obavy o výsledek před zápasem v domácích řadách nesporně panovaly. A ono se znovu ukázalo, že svitavský tým umí hrát dobrý fotbal, umí být aktivní, umí hrát zodpovědně v defenzivě, umí se vyvarovat školáckých chyb. A potom to zákonitě jde i výsledkově, byť je fakt, že soupeř pomohl domácím fotbalistům do sedla vlastencem. Ale to nic nemění na tom, že Svitavy byly téměř po celých devadesát minut lepší a vyhrály zaslouženě po celkově solidním vystoupení. Otázka, která se však nyní dere na mysl, je ta, co se stane příští týden na těžké půdě v Heřmanově Městci a jestli z toho znovu nebude bolehlav…

KUNČINA

V krajské I. B třídě je v sestupových vodách vážně namočeno několik okresních reprezentantů a je nabíledni, že klíčem k jejich opuštění bude především úspěšnost ve vzájemných střetnutích. Jeden takový byl na úvod jarní části k vidění na stadionu v Pomezí a zatímco pro domácí skončil krutým vystřízlivěním a výrazně zdviženým prstem, tak hosté z Kunčiny si mnuli ruce nad přesvědčivým vítězstvím, jehož výše byla možné pro ně samotné nad očekávání. Pokud jsme se v případě Poličky zmiňovali o přínosu nových či staronových posil, tak v případě Kunčiny platilo něco podobného. Tomáš Brychta se v zimě vrátil do mateřského klubu z Moravské Třebové, kde si zahrál i krajský přebor, a jeho přítomnost byla na trávníku okamžitě znát. On byl v prvním poločase hlavním strůjcem toho, že jeho tým získal uklidňující náskok a pro důležité tři body si dokráčel relativně v pohodě. I v Kunčině platí, že se jednalo teprve o první z třinácti jarních kol, ale závan optimismu mohl mohl být na zpáteční cestě z Pomezí na palubě autobusu cítit.

Tři mínusy fotbalového víkendu na Svitavsku

LITOMYŠL

Jiskra se před jarním startem netajila myšlenkou zabojovat o elitní trojku krajského přeboru a v předchozím kole naznačila, že to myslí vážně, když přehrála Holice. Druhý domácí zápas v řadě dopadl podstatně hůře, a to nejenom po výsledkové, ale i po herní stránce. I proti Lázním Bohdaneč musela hrát na umělé trávě menších rozměrů, neboť travnatá plocha nebude v Litomyšli otevřena dříve než v dubnu. A ještě více než o týden dříve bylo znát, že domácím toto malé hřiště nevyhovuje, především rychlonozí hráči typu Servery, Folty či Štarmana na něm nemohou uplatnit svoje přednosti tak, jak se od nich očekává. A když navíc obvykle silnou litomyšlskou zbraň v podobě dlouhých autů do pokutového území tentokrát v rychlý vedoucí gól zúročil soupeř, bylo na problém zaděláno. Domácí marně hledali klid a přesnost v útočné fázi a jejich vítězná šňůra se tak zastavila na čísle sedm. Jestli za týden nastartují v Libišanech novou, to bude záležet na tom, jak se porovnají s tím, že si poprvé od listopadu 2022 zahrají mistrovský fotbal na trávě.

POMEZÍ

Nedá se nic dělat, ještě jednou se musíme vrátit do nedělního chladného odpoledne na stadion do Pomezí, neboť příznivci tamního Sokola opouštěli sportoviště s rozpaky ve tvářích i na duších. To, co viděli v podání svých hráčů v prvním jarním mistráku, je totiž v žádném případě nemohlo uspokojit. Nešlo jenom o jednoznačnou čtyřgólovou porážku, ale také o způsob, jakým se narodila. O výsledku bylo v podstatě rozhodnuto po necelé půlhodině hry, domácí přitom kladli soupeři jen velmi chabý odpor a směrem dopředu byli nebezpeční pouze velice sporadicky, pokud vůbec. Pochopitelně zdaleka není důvod házet flintu do žita, je však nepochybné, že Pomezáci musí vzít další zápasy za úplně jiný konec. Nošením dříví do lesa je upozorňovat, jak husto je ve spodní polovině tabulky a konkurence v žádném případě nespí, vždyť v úvodním kole bodovaly naplno kromě Kunčiny i Janov či lanškrounské béčko. Pokud by celek z Pomezí pokračoval v modelu, jaký předvedl v neděli, blížily by se jeho naděje na spásu v I. B třídě limitně nule.

MORAVSKÁ TŘEBOVÁ B

Klub SKP Slovan není na startu jara v optimální kondici, to je každému jasné při pohledu z dálky i zblízka. A výsledky tomu pohříchu také odpovídají. Áčko ve třech jarních kolech nezískalo ani bod a nevstřelilo ani branku, takže není nikterak vzdáleno od toho, aby zabředlo do bojů o holý život v krajském přeboru. Rezervní tým má za sebou přímo strašidelnou premiéru, když v Žamberku tak tak odvrátil dvouciferný příděl do své sítě. Samozřejmě, z podzimu si přinesl docela slušný bodový zisk, ovšem jeho odstup od ožehavého pásma by se mohl docela dobře rozplynout dříve, než se řekne švec. Ono však ani tak nejde o tento jeden konkrétní výsledek, ostatně Žamberk se netají postupovými ambicemi a patří k elitě této skupiny, jako o celkový trend. Zatím to na Slovanu vypadá tak, že hráči béčka musí často vypomáhat prvnímu mužstvu (dohrávaný duel s Chocní v minulém týdnu toho byl zářným příkladem) a naopak, rezerva musí spoléhat i na výpomoc dorostenců. Je otázka, jak dlouho to takhle bude fungovat a k jakým výsledkům to může vést. Pravděpodobně k nepříliš radostným…