"Začínal jsem jako útočník, teď je ze mě veterán v záloze. Ke všemu tahle covidová doba. Měl jsem nějaké zdravotní trable, tak uvidím, jestli se ještě vůbec vrátím k aktivní kariéře," přemítá třiačtyřicetiletý fotbalista Vysoké nad Labem.

Co o sobě dále prozradil? Jak vidí situaci v českém fotbale? Co ho spolehlivě namíchne?

I o tom se rozpovídal v rozhovoru pro Deník.

V kolika letech jste začal hrát fotbal a pamatujete si na svůj první gól?
Prý to bylo ve třech letech. Na kopci, na Novém Hradci. Ten první si tak zákonitě už opravdu nepamatuju. Je to pravěk. (směje se) Co si ale vybavuji, je můj první přestup do tehdejšího Spartaku Hradec Králové. Zajímavostí bylo, že pan Klubíčko (tehdejší předseda na Novém Hradci - pozn. red.) za mě dostal tři balóny. Když dnes vidím, kolik si říkají kluby jenom za hostování na půl roku, tak je to úsměvné.

Na co jste ve své kariéře nejvíc hrdý?
Jde především o týmové úspěchy. Postupy v soutěžích i ty pohárové. Myslím, že jich bylo dost. Hlavně cesta pohárem v Rychnově nad Kněžnou, která byla zakončena utkáním s pražskou Spartou před 6000 diváky! To byl zážitek. Už jsme na počest této události hráli i retro zápas. Byla tam neskutečná parta. S kluky se scházíme doteď. V Předměřicích se nám povedlo postoupit do divize, což byl obrovský úspěch. Působení pod vynikajícím trenérem panem Dočkalem bylo nezapomenutelné. Tímto ho zdravím. Krásných sedm let jsem strávil v Živanicích. V poháru jsme porazili třeba i Mladou Boleslav a zahráli si také proti Jablonci. Pak tu byly dílčí zápasy. Velmi povedený se mi vybaví proti Liberci B. To jsme váleli za Olympii Hradec. Dal jsem gól, porazili jsme je 1:0. Zmínit musím nádhernou akci v divizi za Předměřice proti SK Hlavice po ose Frank, Hůlka a já na konci. Proběhlo to na jeden dotek přes půl hřiště. A nesmím zapomenout na zimní působení ve Viktorce Žižkov, kde jsem za ně nastoupil v Tipsport cupu a rozhodl gólem na dva jedna o našem konečném třetím místu. Jsem rád, že jsem si zahrál i za mužstva, kde působili profíci. Vše jsem absolvoval skoro vždy až po práci, kterou dělám stále. Věděl jsem, že fotbal hráče vždy neuživí.

Proč nevyšel přestup na Žižkov?
Vše ztroskotalo na výši odstupného, které si za mě řekl Bohumil Novotný (tehdejší předseda Olympie - pozn. red.). Byl jsem tenkrát pěkně naštvanej.

S jakým známým hráčem jste si zahrál, nebo nastoupil proti v jiném dresu?
Ty jo, bylo jich dost. Třeba David Langer, Roman Jůn, „Emil“ Holub, Rosťa Macháček, Luděk Jelínek a další, na které si hned nevzpomenu. Hrát proti železné Spartě (Siegl, Frýdek, Novotný atd.) se asi taky každému nepovedlo. Mým spoluhráčem byl také Marek Kulič v Olympii. Hráli jsme spolu v útoku a později šli i proti sobě. On byl v Boleslavi s Adriánem Rolkem, já v Živanicích. Vyřadili jsme je z poháru a pak to spolu řádně probrali. (smích)

Fotbal přináší i nevšední situace. Co vás nejvíc na trávníku pobavilo?
No, pobavilo. Hráli jsme v Dobrovicích. Za ně hrál Jirka Němec. Do poločasu nás seřezali, a on rozhodčímu řekl, že mu na to se.. a už nenastoupil. A pak, že je němej. (smích)

Loni na podzim začala zatčením místopředsedy FAČR Romana Berbra fotbalová evoluce. Měl jste v nějakém zápase pocit, že je ovlivněný a věříte, že se fotbal očistí?
Tak o tom bych mohl napsat knihu. A to nemusím počítat zářezy typu padání ve vápně a penalty nebo, že tě nepustí za půlku, protože pokaždé bude odmáván ofsajd. I dnes si vzpomenu na zářez v divizi v Živanicích z června 2010 proti Letohradu. Díky remíze 3:3 jsme sestoupili. Bylo o tom napsáno dost, na to se nezapomíná. Tam jsme si říkali, proč ten fotbal vůbec hrajeme. Vymyšlené dvě penalty. Nebylo to ani v blízkosti vápna, neuznaný gól a nakonec jedna velká pranice a nahánění rozhodčích diváky. Kdyby nepřijela policie, kdo ví, jak by to dopadlo. Důkazy byly samozřejmě k ničemu. Ale šlo o hodně, noty byly jasné. Nesměli jsme vyhrát za žádnou cenu. Jinak by spadl Turnov, tehdy béčko Jablonce a samozřejmě klub Pelty. Rozhodčí Vídeňský a lajnový Slavíček pod dohledem pána, kterého na podzim zavřeli do vazby, je hodně podporovali. Proto nechápu, jak může být Slavíček ještě na svazu. Tito lidé by měli zachovat soudnost a odejít. Věřím, že až budou volby a vymění se vedení na krajích a okresech, kde se děly podivné zápasy, tak se vše zlepší a budeme na fotbal chodit s tím, abychom neznali výsledek. Šmicrovi věřím. Ještě bych uvítal návrat pana Haška, ten taky raději po půl roce utekl do Emirátů, když viděl, jak to tady fungovalo.

Nyní se nehraje kvůli covidu. Jak se udržujete v kondici?
Je to hrozně těžké, už jsem starý, nejsem Jágr.. (směje se) Když je čas, jdu běhat se synem a jezdíme na kole. Když brzy nepovolí trénovat alespoň ve skupinách, skončí plno dětí. Na trávník už se nevrátí. O tom jsem přesvědčen. My starší hráči to máme podobně.

Přibral jste nějaká kila od posledního mistrovského zápasu?
Bohužel se nám tady rozmohl takový nešvar, je to asi 3,5 kila. (směje se)

Jaké máte další ambice coby hráč? Hodláte se po kariéře věnovat roli trenéra?
Ambice už nemám. Ke konci roku mě potkalo zranění, při fotbale mně vyhřezla plotýnka a už mě vezli. Poté jsem musel na operaci kolena s chrupavkou, teď se soustředím na uzdravení, už to bude snad dobré. Možná nastoupím ještě v poháru, jestli se vůbec bude dohrávat, Jinak to vidím už pouze na na veteránskou ligu. Druhý rok trénuji děti ve Vysoké a v zimě jsem absolvoval licenci C. Uvidíme, kdy a jestli se začne trénovat. A hlavně: jestli budou děti. Ty dnešní většinou nemají v sobě tu chuť vyhrát. Zpravidla si jdou jenom zahrát. Po covidu to bude s jejich zapojením obzvlášť těžší.