Jako druhý z Čechů stanul na vrcholu Chogori (8611m), jak místní horu nazývají, Libor “Liban“ Uher. Čas, který horolezci mohou zůstat v oblasti se krátí a odjezd do České republiky se za několik dní stane skutečností. V dnešním článku se podívámena průběh celé expedice.

Cesta do základního tábora

Po příletu do Islamabádu se expedice přesunula do Askoly, města, které je na severu Pákistánu hlavní branou k horským masivům. Zde na expedici a 750 kg horolezeckého materiálu čekalo 134 nosičů. Všichni s pětadvaceti kilogramy na zádech, včetně horolezců, absolvovali týdenní pochod přes ledovec Baltoro do základního tábora (BC) ve výšce 5200 metrů n.m. Po sedmi dnech chůze vybudovala expedice základní tábor jako letos třetí v pořadí. Třídenní aklimatizace proběhla u všech bez zdravotních problémů.

První natažená fixní lana

K původně devítičlennému týmu se připojuje Zdeněk Hrubý. Ten pod K2 přijel s expedicí, která se kvůli zdravotním problémům musela vrátit. Osmého června začínají horolezci ve tří a čtyřčlenných skupinách vynášet materiál do Česenova pilíře K2. V prvním výškovém táboře C1 ve výšce 5930 metrů n.m. postavili dva stany, do kterých se postupně chodí aklimatizovat a ze kterých vyrážejí do vyšších partií natahovat fixní lana. „Je to takový kolotoč, kdy se ve stěně neustále střídají tři skupiny, něco jako ranní, odpolední, noční,“ popsal situaci s nadsázkou Libor Uher. Jedenáctého června hlásí expedice úspěšné vybudování C2 ve výšce 6350 metrů n.m. a začíná pracovat na vynáškách materiálu do C3.

Čekání na počasí

Expedici zadržuje v dalším postupu šňůra špatného počasí. Všichni proto čekají v základním táboře a vymýšlí program nudných dnů. „Nejlepším receptem na nudu je jídlo, a tak vymýšlíme nejrůznější kulinářské recepty ve zdejších omezených podmínkách,“ sděluje Libor Uher. Několik desítek metrů nad základním táborem horolezci našli mrtvolu z předchozí výpravy. Podle oděvu se údajně jedná o rakouského horolezce. Do BC přichází americká expedice, se kterou Češi navazují spolupráci. Počasí se umoudřuje a borci opět prorážejí někdy po pás hlubokým sněhem.

Třiadvacátého června spí poprvé v C3 (7030 metrů n.m.) , ale počasí je opět nutí k sestupu do BC, kde čekají dlouhých deset dní. „Nechtějte vědět, co se během té doby člověku honí v hlavě,“ komentuje situaci vedoucí expedice Leopold Sulovský. Čas pro zdolání K2 se krátí a mezi horolezci, kterým zbývá v oblasti 14 dnů v oblasti, začíná panovat nervozita. Probíhá porada mezi vůdci Americké, Ruské a České expedice, které volí pro výstup stejnou cestu. Závěr debaty je jasný, co nejvíce horolezců ve stejný okamžik na rameni K2 dá horolezcům možnost střídat se v namáhavém prorážení hlubokýmsněhem.

Odskok na Broad Peak (8047m)

Tříčlenná skupina ve složení: Zdeněk Hrubý, Pavol Lupták a Radim Slíva se rozhodli aktivně využít krátkou slunečnou periodu a zdolali méně náročný Broad Peak, který je v těsné blízkosti K2. „ Zda se pokusí se zbytkem expedice o vrchol K2 záleží na tom, jak se budou cítit fyzicky i psychicky, času na regeneraci, ale už moc nemají,“ popisuje Libor Uher.

Druhý z Čechů na vrcholu K2

Devatenáctého července se konečně horolezcům daří obtížné vybudování čtvrtého výškového tábora C4 ve výšce 7800 metrů n.m. Ten je výchozím bodem pro zdolání vrcholu. Do dvanáctihodinové dřiny ve svahu dosahující místy sklon 60 až 80 stupňů se našich pět horolezců pouští v jednu hodinu ráno. Od výšky 8300 metrů n.m. pokračuje už jen Libor Uher společně s Američanem. Na vrcholu je jasno a silný vítr zhruba 60km/hodinu. Po zničujícím výkonu dosahuje Libor Uher dvacátého července v 16.45 hodin vrcholu K2.